Blog

Analyzované dokumenty zachycují osobní pátrání a právní kroky Jany Ulrychové, která se snaží objasnit osud své dcery narozené v prosinci 1970 v Děčíně. Zatímco oficiální úmrtní listy a nemocniční záznamy uvádějí, že novorozeně zemřelo krátce po porodu na respirační selhání, matka vyjadřuje vážné podezření, že jí bylo dítě nezákonně odebráno k adopci. Soubor obsahuje policejní protokoly, svědecké výpovědi personálu i psychologický posudek, který potvrzuje duševní zdraví stěžovatelky. Zásadním zvratem v celém příběhu je úřední potvrzení o exhumaci, při níž nebyla v označeném hrobě nalezena rakev ani žádné ostatky. Tato nesrovnalost posiluje matčino přesvědčení o falšování dokumentace a dlouholetém spiknutí tehdejších institucí. Celý archiv tak představuje mrazivé svědectví o hledání pravdy v nejasném případu zmizelého novorozence.

Svědectví

Já Jana Ulrychová dříve Líbalová potvrzuji že jsem měla termín 27.12.1970, ale jelikož mi praskla plodová voda,tak jsem porodila holčičku 17.12.1970. Holčičku jsem porodila v pořádku, pan doktor H. ji očistil a řekl váha 2.40 a délka 48 cm. A předal ji porodní asistence a ta holčičku odnesla a ani mi ji neukázala, tak jsem ji viděla jen zezadu. Porodila jsem okolo jedné hodiny po paní D. Na sále jsem zůstala sama až do páté hodiny odpolední, a pak mě paní Dana Š. odvedla na pokoj, kde byly už tři rodičky. Na sále jsem dostala kapačku, ale nevím z jakého důvodu, protože jsem byla v pořádku a měla jsem porod velice rychlý a bezbolestný. Na pokoji mi sestra dala nějaký prášek a spala jsem až do druhého dne. Když přinesli děti ke kojení a moji holčičku ne, tak jsem se zeptala sestry paní Dany Š. kdy přinesou moji holčičku a ona mi na to odpověděla, až to rozhodne paní doktorka. Další den a to 19.12.1970 zase holčičku nikdo nepřinesl a tak jsem čekala až to doktorka rozhodne. Ten stejný den mezi osmou a devátou hodinou jsem byla ne toaletě na novorozeneckém oddělení, tam jsem potkala sestru P. a tak jsem se ji zeptala kdy uvidím moji holčičku, zeptala se mě na mé jméno a když jsem řekla Líbalová, tak řekla ať sejdu na ni podívat, jak je pěkná a že jde se mnou domů. Tak jsem s ní šla do pokoje a moje holčička byla v inkubátoru. Zeptala jsem se ji proč jc v inkubátoru, ona mi odpověděla ať si ji pořádně prohlídnu jak je pěkná a jakou má krásnou barvu a že si jde něco udělat a vyzvedne mě. Když odešla,tak asi za pět minut přišla paní doktorka Z. a strašně na mě řvala co tam dělám, když jsem ji vysvětlila že mě tam pustila sesrta, tak mě vystrkala za dveře a vynadala setře. Divila jsem se proč tak vyvádí, když moje holčička je v pořádku a jde se mnou domů. Druhý den 20.12.1970 po ránu okolo osmé hodiny přišla ke mně paní doktorka Z. a oznámila mi že moje holčička v noci zemřela a ať podepíši tento papír, že se o všechno postarají a já nemusím nic udělat, tak jsem papír podepsala, ale co jsem podepsala jsem neviděla, protože jsem brečela. 22.12.1970 mě propustily z nemocnice domů, ale žádné papíry že jsem porodila a holčička zemřela jsem nedostala a ani mě nikdo nic nevysvětlil. Ale abych řekla pravdu, vše mi bylo divné, co se v té nemocnici dělo, například to že mě nechali celý dny o hladu, jen jsem měla ráno snídani a pozdě večer chleba ze sýrem, nikdy jsem nedostala oběd. Po vizitě mě sestra paní Dana Š. dala injekci a prášek a já spala celé hodiny. Hodně jsem o tom přemýšlela a hlavně o tom když mě navštívila moje matka a řekla že ji paní doktorka Z. řekla že moji holčičku strčí někomu do rakve a s tím nezmámím člověkem pochovají. Ale na drahou stranu jsem byla rada že se nemocnice o to postarala. Je pravda, že ještě do Vánočních svátku jsem navštívila mé kamarádky řekla jsem jim o tom co se stalo a že je to vše divné. Na štědrý den jsem s mým manželem byla na večeři u rodičů kde jsem brečela i s moji sestrou Evou. Mezi svátky jsem byla na návštěvě u Marty Jeřábkové a Lidy Curdové znova a vše jsme probírali. Mluvili jsme o tom na co to děcko mohlo zemřít. Jedna paní co byla na stej ném pokoji co já,tak mě utěšovala a řekla mi že se děcko mohlo loknout plodové vody a to je prý nebezpečné. 21.2.1972jsem porodila syna, tak moje bolest trochu odešla. Po 46 letech jsem si uvědomila, když mám vnoučata tak bych také měla vědět na co ta má holčička zemřela. A tak jsem si došla na matriku 26.6.2016, Kde jsem zjistila že úmrtní list není a byl tam jen rodný list který jsem si nechala vytisknout a zjistila jsem že mám špatné data 27.12.1970 narození mé holčičky. Ten stejný den jsem šla na pohřební správu a tam jsem zjistila že jsem moji holčičku sama pochovala a nechala udělat pomník a zaplatila jsem to na 10 let 6.1.1971. Což nebyla pravda, jelikož jsem mojí holčičku nepohřbívala a žádný pomník nezřizovala, a proto jsem byla velice překvapená co jsem vše zjistila. Dnes věřím tomu, že má holčička nezemřela, ale byla v porodnici odcizená a někomu jinému předaná.

V Děčíně dne 10.8.2017
Jana Ulrychová

Případ Jany Ulrychové, dříve Líbalové, se týká podezření na nelegální adopci její dcery, která se měla narodit v prosinci roku 1970 v nemocnici v Děčíně. Podle osobního svědectví matky proběhl porod zdravé holčičky dne 17. prosince 1970 kolem 13:00 za asistence MUDr. H*** a sestry D. Š***. Matka uvádí, že dítě po porodu viděla a bylo jí sděleno, že váží 2400 gramů a měří 48 centimetrů, přičemž ještě 19. prosince 1970 večer ji sestra I. P*** nechala dceru prohlédnout v inkubátoru a potvrdila, že je v pořádku. Šokující zvrat nastal 20. prosince 1970 ráno, kdy MUDr. Alena Z*** matce oznámila, že novorozeně v noci zemřelo v důsledku vdechnutí plodové vody. Jana Ulrychová byla z nemocnice propuštěna 22. prosince 1970 bez jakýchkoli dokladů o narození či úmrtí dítěte s tím, že nemocnice veškeré záležitosti včetně pohřbu zařídí.

Zásadním pilířem celého případu jsou extrémní nesrovnalosti v oficiální dokumentaci, které matka odhalila po 46 letech při studiu archivních záznamů. Ačkoliv Jana Ulrychová trvá na datu porodu 17. prosince, veškeré úřední dokumenty včetně rodného a úmrtního listu uvádějí jako datum narození až 27. prosince 1970 a datum úmrtí 29. prosince 1970. Rodné číslo dítěte bylo vytvořeno k tomuto pozdějšímu datu a v nemocničních záznamech se objevují i odlišné údaje o váze dítěte, například 2800 gramů místo původně uváděných 2400 gramů. MUDr. H***, který u porodu asistoval, ve své pozdější výpovědi pro policii uvedl, že sice podepsal hlášení o úmrtí, ale formulář sám nevyplňoval a na konkrétní detaily porodu si po padesáti letech již nepamatuje. Jana Ulrychová také v archivech objevila dokumenty se svým údajným podpisem souhlasícím s pohřbem zajištěným nemocnicí, o kterém tvrdí, že ho podepsala v hlubokém šoku, aniž by viděla obsah listiny.

Neotřesitelným důkazem v pochybnostech o úmrtí dítěte se stal výsledek pokusu o exhumaci na hřbitově Folknáře v Děčíně. Podle hřbitovní knihy a záznamů magistrátu mělo být novorozeně Líbalová pohřbeno 6. ledna 1971 do hrobu číslo C/166. Dne 21. října 2019 byla na tomto místě provedena odborná sonda do hloubky 120 centimetrů za přítomnosti archeologů. Zpráva Ústavu archeologické památkové péče SZ Čech jednoznačně konstatuje, že v místě nebyly nalezeny žádné kosterní pozůstatky, žádné zbytky rakve ani stopy po jakémkoli dřívějším výkopu, což znamená, že v tomto hrobě nebylo nikdy nikdo pohřben. Tato skutečnost přímo odporuje oficiálním verzím úřadů a nemocnice o úmrtí a následném pohřbu dítěte.

Postoj státních orgánů byl po dlouhou dobu zamítavý, kdy Policie ČR opakovaně konstatovala, že se nestal žádný trestný čin a nesrovnalosti v datech jsou pouze administrativními chybami z doby socialismu. Jana Ulrychová se však s tímto závěrem nespokojila a podala podnět k Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně, které v květnu 2021 nařídilo dohledovou kontrolu nad postupem nižších složek zastupitelství. V rámci snahy o zpochybnění jejích tvrzení byla matka dokonce odeslána na psychologické vyšetření. Výsledek znaleckého posudku z ledna 2021 však potvrdil, že Jana Ulrychová je plně orientovaná, nevykazuje žádné známky psychopatologie, demence ani paranoidních bludů a její intelekt odpovídá normě.

Dalším rozměrem případu jsou svědectví bývalých zaměstnanců nemocnice, která jsou však často protichůdná. Sestra J. S*** měla matce v roce 2016 osobně sdělit, že v prosinci 1970 v porodnici žádné dítě nezemřelo a že jedna holčička byla tehdy předána k adopci. Naproti tomu H. N***, tehdejší vrchní sestra, ve svém vyjádření z roku 2021 jakákoli pochybení či krádeže dětí striktně popřela a označila tvrzení o nelegálních adopcích za nepravdivá. Jana Ulrychová je přesto na základě prázdného hrobu a zfalšovaných dat narození přesvědčena, že její dcera byla z porodnice odcizena a žije pod jinou identitou, pravděpodobně v rodině někoho z tehdejších vysoce postavených funkcionářů. Celý případ tak zůstává mementem nevyjasněných událostí v československém zdravotnictví 70. let, které dodnes nebyly uspokojivě vysvětleny.

Zdroj: kompletní úřední protokoly -Jana Ulrychová, Fotogalerie https://ibb.co/album/m5vdPG a vlastní pátrání – Petr Drbohlav