Případ Evy Manové

Richard byl pravděpodobně zasvěcen do Evina podnikání. Měli domluvený systém signalizace (cedulka na dveřích), zda je Eva sama, nebo má klienta.

Evě pomáhal maskovat její profesi před rodiči. Otec Evy ho zpočátku vnímal jako „seriózního, slušného“.

Po Evině pohřbu, kam hodil zlatý prstýnek do hrobu, ho rodina již nikdy neviděla. Otec zmínil, že Richard měl „společníka“, o kterém Eva „divně mluvila“, a tuto informaci předal policii.

Otec Evy, Vítězslav Man, se domníval, že Eva se prostitucí mohla zabývat už v Jihlavě, když ještě pracovala v nemocnici. Jednou u ní viděl „cizí klíče od bytu“ a myslel si, že jí to „někdo asi poradil v práci“.

Evina snaha utajit svou profesi vytvořila významnou zranitelnost. Izolovala se od konvenčních podpůrných systémů. Její „soukromý“ byt byl místem podnikání, což zvyšovalo riziko. Působení ve skrytu omezuje přístup k pomoci a ztěžuje hlášení incidentů, čímž se stala náchylnější k vykořisťování a násilí.

Policie nikdy oficiálně nezveřejnila přesnou příčinu smrti, z „taktických důvodů“ – aby neohrozila vyšetřování a usvědčování vraha. Pouze skutečný pachatel by znal neveřejné detaily.

Evin otec viděl na těle „velké množství modřin a otvor v čele“ (policie vyloučila průstřel).

Autor článku spekuluje, že Eva byla „těžce pobodána“ a rána v čele mohla být způsobena „nějakým šídlem nebo úzkým špicem“. Surové bití by samo o sobě nezpůsobilo takové krvácení, jaké naznačují skvrny na posteli.

Poloha těla (vedle postele, pokrčená noha) naznačuje „dojem zoufalého úprku z postele na pokraji sil“, nikoli uložení těla pachatelem.

Podle Jiřího Vokuše z Policejního Prezidia ČR „s určitostí existuje vzorek DNA“, který by „i dnes dokázal identifikovat pachatele této vraždy“. Toto je nejdůležitější informace v případu.

Vyšetřovatelé udržovali s rodinou Manových pravidelný kontakt (každých 5 let). Necelý rok před promlčením (kolem roku 2013) policie požádala rodinu o vrácení předmětů, které jim byly vráceny po Evině smrti před 20 lety. Mezi nimi byly „pánské hodinky, které jí rozhodně nepatřily“, „klobouk“ a další věci. Otec věří, že to bylo „kvůli DNA“.

Opětovné odebrání pánských hodinek je významné, protože přímo poukazují na mužskou přítomnost a jsou hlavním kandidátem na získání DNA vraha.

Navzdory promlčení kriminalisté věřili, že vraha dopadnou. Identifikace pomocí DNA by mohla přinést uzavření rodině.

Kombinace důkazů (rozházený byt, vyvěšený telefon, krevní skvrny, poloha těla) silně naznačuje dlouhý a brutální boj. Autor článku interpretuje, že vrah „nechal dívku bojovat o svůj život“ a že to bylo součástí „sadistického plánu“. To naznačuje motivaci přesahující loupež nebo hněv, poukazující na pachatele, který získával uspokojení z utrpení oběti.