1. Obyčejné srpnové dopoledne
Neděle 27. srpna 1988[^1] se v Púchově probudila do chladného dne. Navzdory blížícímu se konci léta teploměr ukazoval pouhých 14 stupňů, což dodávalo ulicím typického československého sídliště poněkud syrovou atmosféru. Bylo to místo, kde se iluze bezpečí zdála být hmatatelná – sousedé se znali jménem, dveře bytů se často nezamykaly a dětský smích se od rána do večera ozýval z pískovišť a prostranství mezi panelovými domy.
Luboš Bednár bydlel s rodinou v Púchově na ulici 1. mája, konkrétně v panelovém domě č. p. 1138/19 (nebo v některých zdrojích uváděno jako blok 1138).
V jednom z těchto bytů žila rodina Bednárových. Matka Mária, milující žena, jejíž povolání je v různých zdrojích uváděno buď jako učitelka v mateřské škole, nebo jako prodavačka v místních potravinách. Otec Anton, technik z nedaleké Vagonky. A jejich tři synové: šestiletý Stanislav, pětiletý Luboš – blonďatý chlapec s velkýma modrýma očima – a nejmladší, teprve tříměsíční Bronislav. Žili spořádaný, klidný život, plný každodenních radostí a starostí, jaké prožívaly tisíce dalších rodin v zemi.Nikdo z nich netušil, že idylický obraz rodinného života se během několika desítek minut nenávratně rozpadne.
2. Hra na pískovišti
Dopoledne trávili bratři Stanislav a Luboš tak jako obvykle – hrou na pískovišti přímo před jejich domem. Matka na ně dohlížela z okna kuchyně, zatímco se starala o nejmladšího syna a připravovala oběd. Kvůli chladnému počasí dbala na to, aby byli chlapci pořádně oblečeni. Pětiletý Luboš na sobě měl několik vrstev, které si jeho maminka později s mrazivou přesností vybaví:
• Oblečení: Modrá tepláková souprava s červenými prvky na přední části.
• Další vrstvy: Pod soupravou měl červený rolák, károvanou flanelovou košili s kapsičkou zdobenou vojenským odznakem tanku a pod tím vším ještě bílé tričko s krátkým rukávem a obrázky modrých stromků.
• Obuv a doplňky: Růžové punčocháče, tmavomodré holínky a na hlavě zelená čepice s motivem bílých a hnědých koček.
Tento detailní obraz bezstarostného chlapce, zabraného do hry pod dohledem matky, byl posledním záchvěvem normálnosti v den, který se brzy vymkl vší kontrole.
3. Zavolání na oběd: Poslední pohled
Přesně v poledne se Mária Bednárová vyklonila z okna a zavolala na syny, aby šli domů na oběd. V tu chvíli je oba jasně viděla. Poslechli, zvedli se z pískoviště a společně zamířili ke vchodu do jejich panelového domu. Pro matku to byl naprosto běžný, tisíckrát opakovaný úkon – zavolat děti k jídlu. Netušila, že to byla poslední vteřina, kdy svého mladšího syna viděla na vlastní oči.
Těch několik desítek metrů chůze od pískoviště ke vchodu do domu se stalo dějištěm osudového rozhodnutí.
4. „Jdu ještě za dům“
Těsně před vchodem se stalo něco, co navždy změnilo život celé rodiny. Pětiletý Luboš se zastavil a řekl svému staršímu bratrovi, že on ještě domů nejde. Že si „jde ještě za dům“. Pro šestiletého Stanislava to nebylo nic zvláštního. Možná si myslel, že si bratr chce jen na chvíli odběhnout. Bez dalšího přemýšlení pokračoval sám nahoru do bytu.
Co se v hlavě malého chlapce odehrálo? Proč se v poslední chvíli rozhodl neposlechnout matku a nešel na oběd? Oficiální policejní záznam z onoho dne stroze konstatuje klíčový okamžik:
„…mladší Ľuboš zostal vonku, pričom svojmu bratovi uviedol, že on ide ešte niekde za obytný dom, pri ktorom sa hrali.“
Z behaviorálního hlediska je právě toto chování největší záhadou. Pětileté dítě, zavolané matkou na oběd, se jen tak nerozhodne bezdůvodně odejít. Kriminalisté později dospěli k jedinému logickému závěru: Luboš musel během těch několika sekund chůze ke vchodu zahlédnout někoho, koho znal a komu důvěřoval. Někoho, kdo byl natolik lákavý, že ho přiměl změnit rozhodnutí. Jedna z nejsilnějších hypotéz pracuje s myšlenkou, že onou návnadou mohl být pes. Důvěrně známá osoba s milovaným zvířetem by byla pro pětiletého chlapce neodolatelným lákadlem.
Stanislav vešel do bytu sám a na otázku rodičů, kde je Luboš, odpověděl tak, jak mu bratr řekl. V tu chvíli začala v srdcích rodičů klíčit první semínka úzkosti.
5. První okamžiky nejistoty
Když otec Anton slyšel, kde jeho syn zůstal, ani na okamžik nezaváhal. Okamžitě se oblékl a vyšel ven, aby Luboše přivedl domů. Očekával, že ho najde schovaného za rohem nebo u sousedního vchodu. Prohledal nejbližší okolí domu, několikrát zavolal jeho jméno, ale odpovědí mu bylo jen ticho. Po Lubošovi nebylo ani stopy. Chlapec, kterého jeho matka před pár minutami viděla z okna, zmizel.
Když se otec vrátil s prázdnou, obavy přerostly v paniku. Rodinné hledání se rychle proměnilo v zoufalou snahu zmobilizovat kohokoli, kdo by mohl pomoci.
6. Zrození noční můry: Pátrání začíná
To, co začalo jako otcovo volání, se během krátké chvíle změnilo v rozsáhlou pátrací akci. Zpráva o zmizení malého chlapce se sídlištěm šířila jako lavina a události nabraly rychlý spád.
1. Zapojení sousedů: K otci Antonovi se spontánně přidali sousedé. Skupinky lidí začaly prohledávat okolní domy, hřiště a zákoutí, kam se děti často schovávaly.
2. Ohlášení na VB: Poté, co bylo prohledání nejbližšího okolí bezvýsledné, rodina nahlásila zmizení na Obvodním oddělení Veřejné bezpečnosti v Púchově.
3. Mobilizace sil: Rozběhla se masivní pátrací akce, jakou Púchov dlouho nepamatoval. Do hledání se zapojili nejen příslušníci VB, ale také vojáci, desítky dobrovolníků a dokonce i policejní vrtulník. Systematicky pročesávali sklepy, výtahové šachty, sušárny, přilehlý lesopark, břehy řeky Váh, areál továrny Vagonka a v aktu nejvyššího zoufalství i nedaleký hřbitov, kde policie nechala otevřít několik starých hrobek.
4. Stopa, která končí: Nejvýznamnější poznatek přinesl policejní psovod. Speciálně cvičený pes zachytil Lubošovu pachovou stopu, která vedla od pískoviště k okraji chodníku u silnice. Tam náhle a nevysvětlitelně skončila. Pro vyšetřovatele to byl téměř jistý signál – nejpravděpodobnější verzí se stal únos. Někdo musel chlapce naložit do auta a odvézt pryč.
Navzdory obrovské snaze stovek lidí nepřineslo pátrání onen den žádný výsledek. Slunce zapadlo a na sídliště v Púchově padla tma, která byla těžší než kdy dřív. Zatímco únos autem se stal hlavní vyšetřovací verzí, ve vzduchu visela řada dalších mrazivých možností.
Mozaika nezodpovězených otázek
Vyšetřovatelé pracovali s několika teoriemi, z nichž každá představovala jiný druh noční můry. Kromě únosu, podpořeného pachovou stopou psa, se zvažovaly i další scénáře. Bývalý elitní kriminalista Matej Snopko přišel s děsivou hypotézou, že sídliště, tehdy plné stavební činnosti, mohlo skrývat smrtící past. Luboš mohl nešťastnou náhodou spadnout do některé ze stavebních jam, ztratit vědomí a být neúmyslně zasypán dělníky. Další možností byla tragická dopravní nehoda, kdy by zpanikařený řidič srazil dítě a ve strachu ukryl jeho tělo.
Případ Luboše Bednára se stal v Československu symbolem. Vznikla kolem něj dokonce městská legenda o nebezpečné „bílé Škodovce“, která unáší děti – odraz kolektivního strachu, který se zmocnil celé generace rodičů. V roce 2003 svitla rodině prchavá naděje, když se v Jihoafrické republice objevil mladík Happy Sindane, který tvrdil, že byl v dětství unesen z Evropy. Podoba byla zarážející, ale testy DNA naději nemilosrdně zhasly.
Pátrání bylo oficiálně ukončeno po dvaceti letech, v roce 2008. Pětiletý Luboš Bednár zmizel beze stopy, jako by se propadl do země. Pro jeho rodinu se v ten den zastavil čas a tiché „co když“ se stalo trvalou součástí jejich životů – bolestivější než jakákoli, byť i ta nejkrutější, pravda.
——————————————————————————–
[^1]: Ačkoliv některé zdroje uvádějí jako den zmizení sobotu, většina dobových záznamů a pozdějších rekapitulací se shoduje na neděli 27. srpna 1988.
Sú tu mylné informácie. Ľuboš nebýval na ulici 1. mája, ale na ulici Komenského 12.
Pardon, na Komenského 1625/1
Na ihrisku vtedy bolo viacero detí, do vchodu išli spolu. Kamoška si to tak pamätá, že do vchodu vošli všetci. Boli sme vtedy malé.
Ľuboš išiel aj s bratom schodmi, bývali na treťom poschodí. Polícia vypočúvala susedov, ale prehliadky bytov nerobili.
Mirko – to je pro me nova informace, ze by Lubosek vesel s bratrem do domu, stoupal po schodech a zmizel nekde tam. Tim je mysleno, ze tedy nekde na chodbe se otocil, rekl bratrovi, ze jeste nekam jde a bratr tedy dosel do bytu sam ? Sly spolu s nimi jeste i jine deti z bytovky ?
Ja vychazim celou dobu z toho, ze Lubos byl viden matkou, ktera kluky zavolala k obedu a Lubos se odpojil jiz venku, pred domem…ze do domu vubec nevesel.
Kazdopadne, nasazeny pes ztratil stopu nekde u parkoviste. Podle me vse poukazuje na to, ze slo o unos.
V nekterych pramenech se zminovalo, ze meli kluci s sebou jeste nejmensiho bratra tehdy v kocarku a nahoru jeli vytahem. Tomu by odpovidalo, ze kocarek mel na starost starsi s bratru, tehdy sestilety ( za naseho detstvi bezna vec, ze jsme venku vozili mladsi sourozence, takze to me neprekvapuje. Dnes si jen tezko predstavime, ze by sestilete dite korzovalo venku samo s kocarem…)a jeho pozornost se upirala tedy na nej. Lubose tak ztratil z dohledu, cehoz mohl unosce vyuzit.
Nemyslim si, ze by ho nekdo zatahl do jednoho z bytu primo v dome, to se mi nezda…Pravdepodobnejsi mi prijde, ze ho nekdo nalakal do auta venku a dotycny mel neskutecne stesti, ze v nedeli v poledne nebyl nikym viden.
Ľuboš vošiel do bytovky spolu so starším bratom Stanom. Bola tam aj kamarátka. Ja som bývala vo vedľajšom paneláku. Najmladší brat bol ešte bábätko, to s nimi nebolo. Jednoducho Ľuboš bol už dnu, kamarátka išla výťahom a oni po schodoch. A tam niekedy a niekde sa rozhodol, že ide ešte niekde von. Otec išiel vraj hneď za ním, ale už ho nenašiel. Preto si myslím, či ho neodchytil niekto priamo v bloku.
On bol veľmi pekný chlapček, vyzeral ako anjelik, mohol ich niekto na ihrisku z okna pozorovať a keď išli domov, tak si na neho počkal. Nahralo mu to, že sa od brata odpojil. Inak si neviem vysvetliť, kde sa behom pár minút mohol podieť. Alebo únos a rýchly odjazd autom. Ale že by si toto nikto nevšimol v biely deň na obed?
Moniko, máte správné informace. V policejní zprávě z 28.8.1988 se píše, že Lubošek byl na hřišti se svým bratrem Stanislavem. Když je matka zavolala na oběd, Stanislav šel, ale Lubošek zůstal venku a svému bratrovi řekl, že se ještě podívá za dům. Do domu tedy Lubošek nikdy nevešel.
Vošiel minimálne do vchodu. Kamarátka aj so sestrou išli výťahom, oni peši. Prečo sa rozhodol ísť ešte von, to nikto nevie. Hneď pred panelákom je parkovisko a vedľa cesta.
A řekla to vaše kamarádka a její sestra policii? Proč se tedy všude, včetně policejního protokolu, píše, že zůstal venku? Tohle je nesmírně důležité – jestli byl nebo nebyl v domě.
Ona si to tak pamätá, vtedy mala tiež cca 6 rokov. Že vo vchode boli všetci. Polícia to určite preverovala. Vypočúvali ľudí v bytovke , prehliadku u nich nerobili, neviem, či u každého…
Ale určite aj túto alternatívu riešili.
Kdyby šel opravdu s bratrem nahoru po schodech domů na oběd, je asi míň pravděpodobné, aby si najednou vzpomněl, že chce ještě zajít za dům. Jedině, že by k tomu měl pádný důvod.
Únos v autě se mi zdá pravděpodobný kvůli končící pachové stopě u silnice. Čas pro pachatele taky hrál do karet – neděle, poledne, čas oběda, v tu dobu asi minimum svědků. Co chtěl Luboš vidět za domem nebo kam jinam měl namířeno? Celé to působí tak, jako by byl s někým domluvený, ale předpokládám, že to by asi neuniklo pozornosti dalších dětí a policie všechny pořádně prověřila.
Chudák chlapeček. Snad v tom nemá prsty pedofil, ale bude to podobný případ jako když v 60.letech unesli na Slovensku bezdětní manželé toho pětiletého bratra známého zpěváka. Možná by se vyplatilo pátrat taky v Rakousku, Německu. Síla médií je obrovská a třeba by ho někdo na dobových fotkách poznal.
Určite ho niekto odviezol na aute preč. Ale kde a kto ho tak narýchlo uchmatol, neviem. Roky rokúce nad tým premýšľam. Podľa mňa nás deti niekto vtedy musel sledovať.
Sledování dětí je určitě nejpravděpodobnější scénář, prostě čekat, až se nějaké dítě ocitne samo. Stejně je ale divné, že si Lubošek najednou vzpomněl, že půjde za dům. Když ho mamka zavolá na oběd a už je skoro doma. Je to zvláštní.
Je to cele divne. Verim, ze se policie vyptavala deti, jestli si nevsimly nekoho dospeleho, kdo by se kolem nich pohyboval a pozoroval je. Vsak na hristi nas vzdycky bylo hodne a dospeli tam tehdy s nami bezne nechodili. Hrali jsme si sami, v parte.
Kdyby se kolem nich ochomytal nekdo, treba i opakovane, vsimavejsi deti by urcite vedely.
Treba to byla jen blba nahoda, Lubosek si mohl najednou uvedomit, ze venku nechal nejakou hracku, a chtel se pro ni vratit. A unosce toho vyuzil, ostatni deti uz byly v dome a hriste v poledne mohlo byt prazdne, nesel tam zrovna nikdo se psem, s odpadky atd.
Planovany unos typu, ze uz predtim dotycny navazal s vyhlednutym Luboskem komunikaci v tom stylu, ze mu treba rekl, ze vozi v aute nejake zviratko a kdyby chtel, ze mu ho ukaze, ale ze to bude jejich tajemstvi…no, pochybuju, ze by to petilete dite nikomu nereklo, ze by se nepochlubilo alespon bratrovi. Ale moznost to asi je.
Hrali sme sa na pieskovisku. Ja si naozaj nevybavujem, že by sa niekto okolo detí motal. Príde mi divné, že okolo obeda, na sídlisku za bieleho dňa si nikto nevšimol, že niekto uchmatol chlapca. Ľudia na oknách, balkónoch… Preto si myslím, že to mohol byť niekto z vchodu. Samozrejme, je to len moja domienka. Ako ho potom odviezol, keď otec ho hľadal hneď o cca 5 minút, po tom, čo starší brat dorazil domov sám.
Jeste k tomu, co se mohlo stat v pripade unosu pote…Ja se ted chci oprostit od myslenka na tu nejhorsi variantu, ze byl zneuzit a pote pripraven o zivot. Nedokazu si to nejak pripustit.
Mysleme si, ze ho unesl nekdo, kdo si moc pral takoveho pekneho chlapecka a nemohl mit vlastni dite ( nebo mu vlastni dite zemrelo ). Pravdepodobne par. Mohl to byt nekdo z nasi republiky, i ze zahranici. Ted je otazkou – je petilete dite schopno zapomenout na puvodni rodinu, kdyz se k nemu “ ta nova “ chova hezky ? Lze to vubec ? Mohli mu neco namluvit ? Muze dite tohoto veku rychle citove prilnout k nekomu jinemu, pokud na nej byli hodni ? Jak recove vybaveny Lubosek byl v dobe unosu ?
Treba spokojene zije, ma sam rodinu a proste to, co bylo do jeho peti let, nejak vytesnil, nepamatuje si. Ale mohl by vubec vytesnit samotny unos, sok z toho vseho ?
Moniko, myslím, že to možné je. To dítě časem zapomene na svou původní rodinu. Sledovala jsem kdysi jednu zahraniční diskuzi, kde jeden účastník popisoval, že jeho babička vyrostla v dětském domově, kam se dostala jako šestiletá a jediné, co si pamatovala z dřívějšího života bylo, že u nich doma hořelo. Nikdy se nezjistilo, kde bydlela ani nic bližšího. Přitom zraněná při tom požáru zřejmě nebyla. Nevím, jestli by zapomněly všechny děti, některé možná ne. Ale možné to bude.
Moniko, možné to je, unést pětileté dítě, které na vše zapomene. Podobný případ se stal na Slovensku v 60.letech – únos 5-ti letého chlapce. Byl to bratr nějakého zpěváka a rozuzlení přišlo asi až po 50 letech. Už si bohužel nepamatuji jméno, ale určitě to půjde bez problému dohledat. Taky jsem si říkala, jak to únosci udělali ( byl to nějaký bezdětný pár), aby tak velké dítě mlčelo. Pokud by byl Luboš unesen do ciziny, tam by asi žádný problém nebyl. Každopádně ukrást mladší dítě by bylo mnohem lepší, ale narazit na takové samotné bylo asi mnohem obtížnější. O únosech a krádežích dětí v sedmdesátkách a osmdesátkách, které měly putovat do ciziny, se toho napsalo docela dost. Nevyloučila bych to jako možnost, ne za vším musí vždycky stát pedofil.
Kristi v roce 1988 prakticky unost dítěte do ciziny nepadá v úvahu. Na západ bez výjezdní doložky absolutně bez šance a i kontroly do zemí socialistického bloku byly velmi přísné a dítě by muselo mít hotový falešný pas a celkově by šlo o velmi riskantní až neproveditelnou věc.
Presne tak, nemozne.
—-
To Monika:
Ano, male dite casem zapomene. (Je o tom hezka fikce „Rikali mi Leni“, kdy za valky fasiste seberou ceskou holcicku rodine a adoptuje ji rodina v Nemecku.)
Kamile – proč nemožné? Němci nebo Rakušáci žádnou výjezdní doložku nepotřebovali ani je na hranicích nikdo nekontrolovat, co si pamatuji, jezdili sem jak báby na trh. Dítě mohli ukrást Slováci, kteří je pak předali a přes hranice převezli ti cizince do své země. Falešné doklady nebyly problém v žádné době. V 70. a 80. se tímto způsobem údajně kradly děti v porodnicích a prodávaly do Německa. Proč by to nešlo i se starším dítětem.
Něco ví a tuší i paní Ulrychová: https://alef-investigation.cz/2024/08/26/pribeh-prazdneho-hrobu/
Veverice + Kristi – asi ano, ze…Ono se to strasne spatne posuzuje, ja si treba zive pamatuju, kdyz se narodila segra a to mi jeste nebyly ani ctyri roky.
Ale netusime, jakym zpusobem byl unesen ( pokud tedy unesen byl ), jak reagoval, a pak jak vubec funguje pamet ditete po konkretne takove stresove situaci, jako je unos.
Ja byla od mala rodici vyskolena – s nikym cizim se nebavit, k nikomu nechodit do baraku, nenechat se svezt autem, nic. Jednou me, samotnou, na chate pozval pan, co jsme ho znali cela rodina. Podivat se na kotatka. Ani jsem si to neuzila, porad jsem koukala, jestli treba nezamknul dvere atd. Urcite jsou ale jine typy deti, ktere by se daly snadno zpacifikovat v tom smyslu, ze by treba stacilo vymyslet si nejakou povidacku a dat mu vytouzenou hracku.
Tech pet let byl takovy hranicni vek, kdy nas rodice tehdy zacali poustet ven samotne. Takze souhlasim, mladsi dite bez dozoru by se hledalo tezko. Leda pod dozorem s o par let starsim sourozencem.
Clovek by rekl, ze kdyz byl s tim brachou, ze se drzeli u sebe. Vsak byli o rok, to je v podstate jak dvojcata. Kazdopadne pripoustim, ze rict mi segra, ze jde jeste za barak, taky nemuzu s jistotou zarucit, ze bych sla byla byvala s ni. Asi bych taky spis pokracovala nahoru.
Vsechno se muselo odehrat strasne rychle, kdyz ten tata na nic necekal a hned za nim vybehl.
Já mám detailní vzpomínky na různé situace, když mi byly 3 roky, ale manžel si třeba nepamatuje vůbec nic až do svých cca 7 nebo 8 let, tohle bude hodně individuální. Mozek ale může reagovat na nějaký šok v životě vytěsněním, ztrátou paměti, třeba u toho uneseného dítěte by to tak být mohlo.
Dávám odkaz na článek o uneseném dítěti, jak jsem předtím zmiňovala, jde o tom dohledat i mnohem víc, je to dost zajímavé. https://spravy.stvr.sk/2024/09/brat-znameho-slovenskeho-hudobnika-zmizol-zo-dna-na-den-igor-kmeto-priblizil-rodinnu-traumu/
Také mám vzpomínky z raného dětství, třeba si docela dobře pamatuju svůj první den ve školce (to mi byly tři roky) a ze školky si pamatuju spoustu akcí. Ale ono je to asi taky dáno tím, že o tom člověk později v dětství mluvil a rodiče a kamarádi k tomu dodávali různé věci, někdy byly i fotky, prostě se ty vzpomínky nějak upevnily. Ale když dítě prožije šok, vzpomínky někdo utne, nebo dítěti někdo něco namluví, asi zapomenout jde.
Jo a ještě jeden zajímavý jev – člověk si prokazatelně může „pamatovat“ i věci, které se nestaly. Má to tak hodně lidí včetně mě. Prostě si nějakou svoji dávnou představu zafixujeme jako vzpomínku. Ale to s případem moc nesouvisí.
Kristi ma pravdu, my nemohli pred revoluci jen tak vycestovat, ale cizinci ze zapadu k nam normalne jezdili…Anglani ( teta si v 70.letech dopisovala s klukem z UK, pak za par let priletel, provadela ho po Praze ), Rakusaci, lide z tehdejsi NSR…To my museli mit vyjezdni dolozku a prislib a vsechny tyhle zhovadilosti a i tak se malokomu zadarilo vyjet jinam nez do spratelenych zemi.
Takze ano, klidne si to mohl za tucnou uplatu vyjednat treba nemecky par…A podle me osobne je docela pravdepodobne, ze to tak bylo. Vlastne by to byla ta lepsi varianta.
Stalker – pripad pani Ulrychove, taky strasne…:-(
Ja len dúfam, že sa tento prípad podarí nejakým zázrakom objasniť. Jeho otec už bohužiaľ zomrel, ale mama stále žije v tom istom byte, ako predtým. Možno niekoho bude ťažiť svedomie… Jednoducho neviem pochopiť, ako je možné uniesť chlapca cez obed, keď naokolo sú všade paneláky. Je tam blízko aj cintorín, ale to sa muselo zomlieť veľmi, veľmi rýchlo, určite ho/nás musel niekto sledovať.
Mirko ke způsobu únosu. Existuje důvodné podezření, že chlapec se vydal po chodníku směrem ke hřbitovu a po několika desítkách metrů šel přes parkoviště souběžného s ulicí Komenského u kterého pes ztratil stopu. Je tak pravděpodobné, že Lubošek došel z nějakého důvodu právě na toto parkoviště.
Mám ověřené informace, že si přál pejska a to tak, že velmi. Moje teorie je postavená na tom, že právě na štěně byl na parkoviště vylákán a vtažen do auta. Podle mého byl pachatelem nebo pachateli kontaktován již v minulosti a znal je.
Jinak Vaše informace, že vešel do domu s bratrem je v rozporu s protokolem. Dle policejního protokolu se od bratra odpojil těsně před vchodem do domu. Bratr ale jeho směr chůze neviděl.
Vaše informace jsou zajímavé, ale zajímalo by mne odkud pochází a jestli jste skutečně přímým účastníkem událostí těsně před zmizením dítěte.
Pochádzam z Púchova, hoci tam už dlhšie nežijem. Áno, vtedy som bola na tom pieskovisku aj s mladšou sestrou. Mala som niečo cez 6 rokov. Vtedy tam bolo viac detí. Obaja Bednarovci, kamarátka so sestrou, ktoré bývali v tom istom paneláku ako Ľuboš. A ešte nejaké iné deti. Práve kamarátka si to tak vybavuje, že do vchodu vošli všetci. Ona išla výťahom a chlapci pešo, bývali na 3 poschodí. Ako sa tu už písalo, spomienky môžu byť skreslené. Predsa len, boli sme malé deti. Ja som bývala vo vedľajšom paneláku. Nevybavujem si nič podozrivé. Všetky diery, staveniska v okolí boli prehladane, to by sa našiel, keby do nejakého spadol. Aj som myslela, či ho niekto nezrazil, ale žiadna krv, úlomky ani žiadny krik nikto nepočul.
Inak pred par rokmi som si vymenila par správ na fb s jednou ex poslankyňou Púchova Lubicou K., zaujímala sa o ten prípad, ale potom mi prestala odpisovať, tak som ju už nechcela otravovať. Ale nove nieje nič, zrejme sa nič nové nepodarilo zistiť. Možno by stalo zato zistiť, či sa v tej dobe niekto potom nestahoval a pod.
Mirko, objasnit by se dal. Kdyby Lubos mel nejake pochybnosti ohledne sve minulosti a dal treba svuj vzorek DNA do verejne databaze. Kdyby mel nejake indicie, nebo jak se rika “ flashback „.
Jeho maminka, potazmo bratri ho uz podle me dali, kdyz se tehdy nasel ten kluk v Jihoafricke republice a uvazovalo se chvili nad tim, ze by to mohl byt Lubos. To uz je tedy zase pres dvacet let zpet.
Jinak, ja koukala na to hriste a na ten panelak, na okoli…Clovek si nedovede predstavit, ze odtamtud za bileho dne, v nedeli v poledne, zmizi beze stopy jen tak dite.
Vyrustala jsem v podobnym panelaku, v te dobe byla moje sestra stara jako Lubosek, ja tedy starsi ale matne si vybavuju i ty zabery asi ze zprav, kdy jsme na to koukali s nasima a ti jeste rikali, ze preci nesel na zadne osamocene misto, ze se urcite najde…Nenasel. Tehdy se tradovala i ta fama o cerne sanitce, takze jsme meli celkove strach. A to jsem byla, jak uz jsem rikala, extremne obezretna jiz predtim.
Ešte ma napadlo. Jeho otec fotil a chodil aj po výstavách. A toto som len počula, neviem, či je to naisto pravda. V tom čase fotil aj Ľuboša a jeho fotky vystavoval. Mohol niekomu padnúť do oka … Ale to sú naozaj už iba špekulácie.
Ano Mirko, ja si take myslim, ze to foceni mohlo mit spojitost. Otec Luboska pry nedlouho pred unosem vystavoval v Praze. A v Praze se mohlo pohybovat vice lidi, cely plan mohl vzejit tam. Mozna jsme mimo, ale zapada to do vseho.
Dale nekde psali, ze po teto vystave se mu zrovna Luboskova fotka jako jedina nevratila. Netusim, zda je to oficialne provereno a podlozeno.
Moniko, to je hodně, ale hodně zajímavá informace.
Únos asi proběhl opravdu rychle. Kdyby ho unesla žena, nemuselo to být nikomu nápadné zahlédnout s ní dítě. I žena na hřišti, která třeba předtím mluvila s dětmi, by asi byla tak všední věc, že by ani nestála za zmínku.
S fotografiemi je to dobrá stopa, třeba je tam spojitost. I když může to být tak, že si Lubošek prostě vytáhnul černého petra a místo něj mohlo být klidně uneseno jiné dítě. Vyhlédnout si konkrétní dítě a čekat, jestli se náhodou někdy neocitne o samotě – jak často by únosce musel před domem hlídkovat, jak dlouho? To by asi každého odradilo. Další možnost ale je, že se únosce s Luboškem domluvil ( třeba na tom hřišti), že potom přijde z nějakého důvodu za dům. Třetí možnost je samozřejmě úchylák, který měl neskutečné štěstí a nikdo ho nezahlédnul. A já bych úplně nezavrhovala ani další policejní verzi, že někam na rozkopaném sídlišti spadnul. Sama mám děti a vím, jak je v ranném věku fascinovaly všechny výkopy, jámy a staveniště. Možná se chtěl Luboš na nějakou takovou jámu podívat a věděl, že by mu to bratr nedovolil.
Verze o zmizení dítěte na stavbě je prakticky vyloučena, protože policejní pes ztratil stopu na parkovišti mezi domem a hřbitovem. Policie prověřovala pracovníky hřbitova z nichž jeden byl v kritickou dobu přítomen. Bez výsledku. Je tedy téměř jisté, že bylo dítě naloženo do auta právě v prostoru parkoviště.
Rovněž je bohužel vyloučeno, že by dítě bylo dosud naživu. 5 letý kluk už má nesmazatelné vzpomínky na svou rodinu, prostředí ve kterém žil a místo bydliště. Je nemožné, aby vyrostl a nehledal kontakt se svou rodinou a případně nevěděl, kdo je a to i v případě zahraničí.
A ešte je tu chyba 27.8.1988 bola sobota, nie nedeľa.
Z technických důvodů poprosím o další komentáře na : https://alef-investigation.cz/otevrena-diskuze-posledni-hodiny-lubose-bednara/ Děkuji.