Úvod: Výprava do srdce Uralu
V lednu roku 1959 se na ambiciózní lyžařskou výpravu do nehostinných končin severního Uralu v tehdejším Sovětském svazu vydala skupina deseti mladých a fyzicky zdatných turistů. Devět z nich se však nikdy nevrátilo a jejich osud se stal jednou z největších a nejmrazivějších záhad 20. století. Všichni byli zkušení horalé, převážně studenti a absolventi Uralského polytechnického institutu, a jejich cílem bylo zdolání odlehlé hory Otorten. Kvůli navigační chybě v prudké sněhové bouři je však jejich kroky zavedly na osudný svah hory Cholat Sjachyl. Dříve než se ponoříme do spekulací o tragickém konci, je klíčové porozumět, kdo tito lidé byli, jaké byly jejich cíle a jaký byl původní plán cesty, která se proměnila v legendu.
Cíl expedice: Zdolání vrcholu Otorten
Hlavním cílem výpravy bylo dosažení vrcholu hory Otorten, která se nachází přibližně 10 kilometrů severně od místa, kde skupina později tragicky zahynula. Trasa, kterou navrhl vůdce skupiny Igor Djatlov, byla oficiálně schválena Sverdlovskou městskou komisí a klasifikována jako III. kategorie obtížnosti – v té době nejvyšší možná v Sovětském svazu. To dokládá, že se nejednalo o lehkovážný výlet amatérů, ale o pečlivě naplánovanou a náročnou vysokohorskou túru. Pro většinu účastníků mělo její úspěšné absolvování znamenat získání certifikace III. kategorie (nejvyššího stupně) obtížnosti, což byl vrchol jejich dosavadní sportovní kariéry, a proto je na místě se blíže seznámit s lidmi, kteří se této odvážné cesty zúčastnili.
Kdo byli členové výpravy?
Tým mladých a zkušených horalů
Ačkoliv byli zkušení a disciplinovaní, deníky a fotografie nalezené na místě tragédie vykreslují obraz semknuté skupiny mladých přátel, plných humoru, hudby a touhy po dobrodružství. Následující tabulka představuje devět členů expedice, kteří pokračovali v cestě až do jejího tragického konce.
| Jméno | Věk | Role / Pozadí | Zajímavost |
| Igor Djatlov | 23 | Student radioinženýrství, vůdce výpravy | Sestavil skupinu a navrhl celou trasu. |
| Zinaida Kolmogorovová | 22 | Studentka radioinženýrství | Oblíbená a zkušená turistka, přáteli přezdívaná Zina. |
| Ljudmila Dubininová | 20 | Studentka stavebního inženýrství | Nejmladší členka, známá svou houževnatostí a odolností. |
| Jurij Dorošenko | 21 | Student radioinženýrství | Člen sportovního klubu institutu. |
| Alexandr Kolevatov | 24 | Student fyziky a technologie | Považován za seriózního a rozvážného člena. |
| Rustem Slobodin | 23 | Absolvent inženýrství | Tichý, ale s dobrým smyslem pro humor, hrál na mandolínu. |
| Georgij Krivoniščenko | 23 | Inženýr v jaderném komplexu Majak | Přítel Djatlova, psal básně a hrál na mandolínu. |
| Nikolaj Thibeaux-Brignolles | 23 | Absolvent stavebního inženýrství | Zábavný a veselý člen skupiny, jehož otec byl obětí Stalinových represí. |
| Semjon Zolotarjov | 38 | Lyžařský instruktor a válečný veterán | Nejstarší člen, ke skupině se připojil na poslední chvíli a nikdo ho dobře neznal. |
Muž, který se vrátil: Jurij Judin
Původně byla expedice desetičlenná. Desátým členem byl Jurij Judin, student ekonomie a geologie. Dne 28. ledna, jen několik dní po zahájení pěší části trasy, byl nucen výpravu opustit. Zhoršující se projevy chronického revmatismu a vrozené srdeční vady, které mu způsobovaly silné bolesti kloubů doprovázené horečkou, mu znemožnily pokračovat v náročném pochodu. Judinovo rozhodnutí vrátit se zpět mu nevědomky zachránilo život a učinilo z něj jediného přeživšího člena Djatlovovy expedice. Od představení členů se nyní posuňme k chronologickému popisu jejich posledních společných dnů.
Poslední společné dny: Chronologie cesty
Díky deníkům a fotoaparátům, které byly později nalezeny v opuštěném táboře, můžeme s vysokou přesností zrekonstruovat průběh cesty až do osudného večera.
1. 23. ledna 1959: Skupina odjíždí vlakem ze Sverdlovsku (dnešní Jekatěrinburg) a zahajuje svou dlouho plánovanou cestu.
2. 27. ledna 1959: Výprava zahajuje pěší trek z osady Vižaj, posledního obydleného místa na jejich trase. Odtud je čekají stovky kilometrů divočinou.
3. 28. ledna 1959: Nastává klíčový a, jak se později ukáže, život zachraňující moment. Jurij Judin kvůli zhoršujícím se zdravotním problémům opouští skupinu a vrací se zpět. Zbývajících devět členů pokračuje dál.
4. 31. ledna 1959: V souladu se správnou horalskou praxí si skupina zřizuje v zalesněném údolí na okraji horské oblasti zásobovací sklad, známý jako „labaz“, kde zanechává přebytečné jídlo a vybavení pro zpáteční cestu. Tím si odlehčuje batohy pro náročný výstup.
5. 1. února 1959: Zde skupina učinila své poslední a nejvíce analyzované rozhodnutí. Během postupu se kvůli zhoršujícímu se počasí – sněhové bouři a klesající viditelnosti – odchyluje od plánované trasy vedoucí průsmykem. Kvůli špatné viditelnosti minuli vstup do průsmyku a místo toho začali stoupat západním směrem na svah hory Cholat Sjachyl. Když si uvědomili svou chybu, rozhodli se utábořit přímo na otevřeném svahu, namísto aby sestoupili přibližně 1,5 km do bezpečnějšího lesa.
Závěrečné slovo: Ticho na svahu „Mrtvé hory“
Skupina zkušených, odhodlaných a navzájem si blízkých mladých lidí stála na prahu splnění svého velkého snu. Jejich poslední zdokumentované rozhodnutí – utábořit se na nehostinném, větrem bičovaném svahu hory, jejíž jméno v jazyce místních Mansijů nese zlověstnou předtuchu: Cholat Sjachyl, „Mrtvá hora“ – se stalo posledním známým bodem jejich cesty. Krátce poté se jejich příběh o dobrodružství a přátelství změnil v jednu z nejtragičtějších a nejzáhadnějších událostí, která dodnes fascinuje a zároveň děsí badatele po celém světě.
Můj názor. Myslím si, že se na ně v noci a sněhové bouři sesunula sněhová deska, která uzavřela východ ze stanu, kde měli boty. Sklon svahu, který neměl ani dvacet procent, narušili vykopáním plošiny pro svůj stan. A teď si představte tu paniku. Ve stanu není k hnutí, tma, nedá se dýchat. Rozřežete stan, vylezete ven a tam blizzard. K zavaleným botům se nemůžete dostat. A někdo řekne, že za chvíli může přijít skutečná lavina a navrhne: „Kašleme na boty a oblečení, sejdeme o kilometr dolů do lesa a tam si uděláme oheň, který nás ochrání před zimou.“ V lavině nikdo nechce umřít, je to odporná smrt udušením. Seběhnou dolů, ale les je řídký, takže oheň je ve sněhové bouři teplotně nechrání. Jedna skupina sestupuje níž, kde je les hustší, ale propadnou se do potoka. Další skupina se pořád snaží zahřát u ohně a třetí skupina se rozhodne vrátit k rozřezanému stanu, kde je teplé oblečení, ale už to nestihnou. Zemřou podchlazením…. Dovysvětlení. Jejich stopy se našly směrem od stanu dolů, zvířecí se nenašly. Na borovici lezli, aby natrhali větve pro udržení ohně pod ní. Devastující zranění měli ti čtyři, kteři se propadli do potoku a jejich těla se našly až na jaře, kde na ně předtím působila dalši masa sněhu během pokračující zimy a ryby. Polovina stanu byla zavalená a zapíchnuté lyže zůstaly na straně nezavalené.
Ano, tak jak to pisete. Dnes se ma za to, ze to byla lavina, zadne UFO, KGB, atd. Zadna zahada. Udelali zasadni chybu, ze taborili na otevrenem svahu.
Tomáš – Zajímavé je, že ve stavu podchlazení se i člověk horolezec dopustí lehce mnoha hrubých chyb. Členové univerzit v Lausanne a Curychu zkoumali podmínky stanování Djatlovovi expedice na svahu hory Cholat Sjachyl. Teplota osudné noci dosáhla –40 °C.
Se silným větrem o síle orkánu 118 km/h, který negativně ovlivnil výpravu v místě přenocování, klesla pocitová teplota na hodnotu –65°C. Výprava neměla vybavení ani zkušenosti na tak extrémní stanování v daných podmínkách. Jakou roli hrál na výpravě alkohol se nikde neuvádí.
https://medium.seznam.cz/clanek/zeptej-se-vedce-pri-jake-nejvyssi-teplote-vzduchu-muze-dojit-ke-smrti-podchlazenim-106002
Dobře je to popsané v článku „Ďatlovova výprava: sovětská záhada se dočkala vysvětlení“. Jsem ho našel až teď. Mohl jsem si ušetřit svůj komentář 🙂
Podle toho, co jsem cetla ted na Wiki, tak se tam nasla pouze jedina mala neotevrena lahvev lekarskeho dezinfekcniho alkoholu. Zadne drogy a cigarety-pry si slibili, ze po dobu vypravy nebudou kourit.
—-
To Tomas:
Neva, ze jste sem dal komentar. Radi se neco dozvime.
Ahoj, tohle je moje specializace (překládám spis, dělám o tom podcast a web) taxi dovolím pár korekcí uvedeného:
– Severní Ural je název, tedy velké S
– Cíl nebyl (jenom) Otorten, také Choj-Ékva (druhá významnější hora na jejich plánované trase, okruhu, který měřil cca 300km, hlavní cíl byl to celé za za cca 16 dní ujít (a vrátit se živí))
– navigační chyba je jen domněnka, osobně si myslím, že z plánované trasy nesešli
– bouře nebyla (fotili, v bouři by nikdo nefotil)
– Otorten byl od místa smrti 10 km vzdušnou čarou, 16 po vrcholové cestě.
– Transkripce slova Дятлов je Ďatlov, dále ZinaJda
– (tabulka – je vidět, že to je práce AI)
– Judin žádnou srdeční vadu neměl, co přesně mu bylo, nikdy nevysvětlil, mlžil okolo toho celý život (zemřel r. 2013)
– Cholat Sjachyl je fotentický převod ruské transkripce. Manssky, což je jazyk, v němž je hora pojmenovaná, je to Cholatčachl.
– že Ďatlov udělal navigační chybu jsou domněnky lidí, kteří dělali stejný sport a podíleli se na pátrání/hledání na místě činu. Nemyslím si, že Ďatlov nevěděl, kde je, kde staví stan. Bouře pravděpodobně nebyla.
– v jazyce Mansů
– Cholatčachl znamená v mansštině Hora mrtvého (singulár, nikoli plurál, jak se většinou, včetně wiki, uvádí)
– docela si se vyhnul (nebo AI se vyhnula) tomu nejzajímavějšímu/nejpodstatnějšímu/nejděsivějšímu: Jaká utrpěli zranění!
– a nakonec nepřekvapivě: Vím, kdo je zabil (jen to už nejde dokázat).
jo a eště si se vyhnul tomu, jak to bylo uzavřeno: Chyby Ďatlova + působení neznámé živelné síly, které nedokázali vzdorovat. (Lavina, i desková, byla v roce 59 vyloučena)
– jo, taky radioaktivita je zajímavé a světelné jevy na noční obloze, dnes bychom řekli UFO, pozorované v období vyšetřování opakovaně a různými svědky
… a že byl stan rozřezaný a oni bez bot a bez svrchního oblečení (tak, jak byli ve stanu) šlapali 1,5 km po spádnici ze svahu…
(jinak tenhle případ je neuvěřitelně složitej, to není Hřensko 87)
Pro zájemce o případ vkládám vlastní již publikované zpracování forenzních poznatků:
————-
Zina Alexejevna Kolmogorovová (cca 900m od stanu) – Mrtvola ženy nalezena ve schoulené poloze na břiše s rukama na hrudi. U nosu známky krve, na pravém boku velká podlouhlá modřina 26×6 cm svisle, posmrtné skvrny na zádech neodpovídají nalezené mrtvole na břiše. Virgo intacta.
Mrtvola oblečena do vlněné čepice zavázané pod bradou. Po ní zavázaný šátek, připevněný k vlasům sponou. Vlněný svetr na levé straně poškozený. Bavlněná kovbojská košile s dlouhými rukávy a levou rozepnutou kapsou. Pletené triko s dlouhým rukávem, saténová podprsenka s dvěma úchyty. Lyžařské kalhoty s třemi poškozeními 0,5, 1,2 a 3cm. Bavlněné tepláky s vnitřními kapsami, dámské pletené kamaše, dámské bavlněné punčochy, s gumou. bavlněné kalhotky s knoflíky, na nohou ponožky bez bot.
———————–
Rustem Vladimirovič Slobodin (cca 1050m od stanu) – Mrtvola muže nalezena v poloze na břiše s pokrčenýma nohama a hlavou směrem ke stanu. Pod tělem vytvořeno tzv. „ledové lože“, když teplé tělo ulehlo na sněhovou pokrývku. V lebce nalezena 6cm prasklina v týlní části, která ale nebyla příčinou smrti. Zlomený nos se stopou krve kolem, opuchliny ve tváři, odřeniny na pravé straně tváře, rýhy na levé straně tváře, poraněné klouby na rukou, poškozená kůže kolem kloubů rukou, modřiny na levé holeni. Posmrtné skvrny nalezeny na zadní straně krku, trupu a končetinách neodpovídají poloze nalezené mrtvoly.
Tělo oblečeno v bavlněném svetru, kovbojské košili s dlouhými rukávy a teplé trikotové rubášce. Dále triko s dlouhým rukávem, saténové tepláky, lyžařské kalhoty, teplé kalhoty, saténové trenýrky s gumou, ponožka na každé noze, pouze jedna bota. Hodinky „Hvězda“ zastavené v 8:45.
——————-
Igor Alexejevič Djatlov (cca 1200m od stanu) – Mrtvola muže nalezena v poloze na zádech, v ruce svírající březovou větev. Odřeniny na čele i v obličeji, zaschlá krev na rtech. Poškozená kůže na kloubech pravé ruky, v dolní třetině pravého předloktí množství malých škrábanců. Poraněné koleno včetně modřin kolem něho. Bez vnitřních zranění. Posmrtné skvrny nalezeny na hrudi neodpovídají poloze těla nalezené na zádech.
Mrtvola oblečena ve svetru, bavlněné kovbojské košilí s dlouhými rukávy a tričku bez rukávů. Lyžařské pletené kalhoty s gumou, sportovní kalhoty, na nohách bavlněné ponožky, bez bot. Hodinky Hvězda se zastavily v čase 5:31. S
—————-
Georgij Jurij Alexejevič Krivoniščenko (cca 1495m od stanu – nález pod Cedrem ) – Mrtvola muže nalezena v poloze na zádech, obličejem vzhůru. Modřiny na čele a pravé spánkové kosti. Modřiny na pravé straně hrudníku, na rukou, na stehnech, na levé straně hýždí, krvácení v oblasti pravého spánku. Na zadní straně levé ruky chybí kousek kůže, tento nalezen v mezi zuby. Chybí špička nosu. Rýhy, oděrky a praskliny nalezeny na vnější straně levé nohy, která je zároveň popálená. Posmrtné skvrny na zadní části těla, odpovídají poloze těla.
Tělo oblečeno v kovbojské košili s dlouhým rukávem, bavlněném triku. Kalhoty roztrhané, levá nohavice chybí, saténové slipy, ohořelá ponožka na levé noze. Mrtvola bez bot.
—————
Jurij Nikolajevič Dorošenko (cca 1500m od stanu – nález pod Cedrem ) – Mrtvola muže nalezena v poloze na břiše obličejem dolů. Vlasy na pravé straně spálené, uši a nos pokryté krví. Horní ret oteklý, na rtu a nose zaschlá krev. Modřiny a škrábance na různých částech těla. Sedřená kůže na rukou. Na pažích jasně viditelné žíly. Posmrtné skvrny na zadní části těla neodpovídají poloze nalezeného těla na břiše.
Tělo oblečeno do kovbojské košile s krátkým rukávem, tílko bez rukávů. Pletené kalhoty s roztrženými nebo rozřezanými nohavicemi. Levá 13cm, pravá 26cm. Saténové trenýrky, na levé noze 2 páry pletených ponožek s roztržením v oblasti zadní části chodidla a kotníku. na levé noze ponožka spálená, mrtvola bez bot.
———————-
Ludmila Alexandrovna Dubininová (cca 1575m od stanu) – Mrtvola ženy nalezena s hlavou zabořenou do malého vodopádu. Při pitvě nalezen rozdrcený hrudní koš s 10 zlomenými žebry. Jedno z žeber prorazilo srdce a způsobilo masivní vnitřní krvácení. Modřina na levém stehně velikosti 10x5cm, poškozená kůže na spánkové kosti. Chybějící oči, část horního rtu a jazyk. V žaludku nalezeno asi 100g vlastní krve zřejmě z jazyku. Virgo Intacta.
Tělo oblečeno do červené čepice, svetru, vlněného svetru, kovbojské košile s krátkým rukávem. Podprsenka se třemi úchyty, levá noha částečně zabalena do části bundy nebo svetru-údajně tento kus oblečení patřil jednomu mrtvému pod cedrem. Bavlněné kalhoty s páskem a gumičkou-na několika místech roztrhané a ohořelé. Elastický pás, bavlněné punčochy, bavlněné kalhotky roztržené v rozkroku. Na levé noze vlněná ponožka, na obou nohách bavlněné ponožky. Mrtvola bez bot. Posmrtné skvrny ve zprávě neuvedeny.
————-
Alexander Sergejevič Kolevatov – Byl podle pitevní zprávy zraněn jen lehce a zemřel na podchlazení jako poslední ze všech, možná až 2.února 1959. Závěr dle obsahu žaludku.
Mrtvola oblečena v lyžařské bundě na zip, rozepnuté na levém rukávu.Poškozená na ploše 25x13cm, se spálenými okraji. Na pravém loktu trhlina 7x8cm. Dále pletený svetr, svetr, bavlněná kovbojská košile, nátělník, plátěné kalhoty s gumou, lyžařské kalhoty s bočním zapínáním, saténové trenýrky, na nohou teplé vlněné ponožky-propálené. Na levé noze 3 ponožky, na levé noze omotaná gáza. Mrtvola bez bot.
————
Semjon Alexandr Alexandrovič Zolotarjov – Tělo muže nalezeno s rozdrceným hrudníkem-5 zlomených žeber, rozsáhlá vnitřní zranění, chybějící oči a měkké tkáně kolem. Na pravé straně hlavy v zátylku otevřená rána v lebce o velikosti 8x9cm.
Mrtvola oblečena do kožešinové čepice ušanky, sportovní vlněné čepice, vlněné šály, kožešinové vesty z ovčí kůže, sportovní bundy s 3 knoflíky, bavlněného svetru, bavlněného trička, bavlněné košile, plátěných kalhot, flanelových lyžařských kalhot. Roztrhané bavlněné trenýrky oblečené přes saténové trenýrky. Vlněné a bavlněné ponožky, jedna na levé a jedna na pravé noze. Černé prošívané boty. kolem krku měl fotoaparát. Posmrtné skvrny na zadní části krku, trupu a končetin, na boční straně hrudního koše.
——————–
Nikolaj Vladimirovič Thibeaux-Brignolles (nalezen v potoce) – Mrtvola muže s vícenásobnými zlomeninami spánkové kosti 9x7cm, 3,5x2cm s rozšířením na další části lebky. Podlitina na levé straně tváře, odřenina na pravém předloktí o rozměrech 10x12cm. Posmrtné skvrny na zadní straně hrudníku. Příčina úmrtí-fraktura lebky.
Mrtvola oblečena do pletené čepice, kožešinové čepice, bundy z ovčí kožešiny, svetru, pleteného trika, koženého pásku, teplých vlněných zimních kalhot, bavlněných sportovních kalhot, saténových trenýrek. Ručně pletené ponožky na obou nohou. Téměř nové zimní boty na obou nohách. na ruce dvoje náramkové hodinky. Jedny se zastavily v čase 8:14, druhé v čase 8:39.
O Djatlovove (pismeno я: transkripce v CJ -ja- , v AJ -ya-) vyprave jsem toho precetla dost a nechce se mi to rozebirat, protoze se to omila porad dokola, ale kdyz pominu lavinu/snehovy blok, tak zajimave jsou jeste i verze:
1) katabaticky vitr
2) infrazvuk. Tahle verze je zminovana tady: :
Dead Mountain: The Untold True Story of the Dyatlov Pass Incident (Donnie Eichar, 2014)
Knizka bude od Amazonu zadarmo a hned zitra, tak jsem to riskla a objednala. Uvidime. V kazdem pripade to vypada zajimave. Lide by ale fakt meli zapomenout na nesmysly typu yeti, vrazdici mistni kmen Mansi, atd.
—-
Hrensko 87′ se zatim nejak nevyresilo, takze take slozity pripad, i kdyz jen se 3 mrtvymi.
—-
Pitevni nalezy berte s urcitou rezervou. To byli sovetsti patologove poplatni dobe. Pote, co jsem precetla tu knizku o vykopani a zkoumani tel zavrazdene carske rodiny a sluzebnictva, tak si nedelam iluze. (A dr. Maples byl velmi, velmi taktni po tom, co absolvoval , kdyz tam priletel se svym tymem na vypomoc. 😀 Btw. se svym ruskym protejskem se tenkrat neshodli na 1 zasadni veci: jestli je chybejici dcera v hrobe Maria nebo Anastasia, protoze si byly blizko vekem a testy DNA v te dobe byly nezajete a jeste ne uplne vyladene, takze se to vpodstate nedalo rozlisit. Soudruzi ale trvali na Anastasii.)
Podle mě udělali jen dvě chyby. První byla, že se ve zhoršujícím počasí rozhodli pro výstup s plánovaným přespáním ve stanu nad hranicí lesa. Myslím si, že si chtěli jen vyzkoušet bivak v extrémních přirodních podmínkách (vitr, sněžení, mráz), které by mohli časem zažít při klasických horolezeckých výstupech. Nebyli to ještě horolezci. Svah na bivak vybrali dobře. Nebyl lavinézní. Měl jen 18 procent. Druhá a rozhodující chyba byla, že po sesunu sněhové desky a prořezání se ven, nevyhodnotili ten svah opět jako nelavinézní. Když se totiž na vás sesune sníh na lavinézním svahu a pokračuje vítr a sněženi, tak je to první varování, že svah je nestabilní a může přijít opravdová lavina. Ale tohle vyhodnotili špatně. Nad nimi nebyly žádné spádové žleby nad třicet nebo čtyřicet procent sklonu, kde se lavina utrhne a potom vše ničí a zabíjí s postupně klesajícími procenty sklonu až do údolí. Měli vyhrabat boty, obléct všechno možné na sebe a až potom sestoupit do lesa i se spacáky. Druhý den se vrátit ke stanu a pro lyže. Po bitvě je ale každý generál…
Sovetsky mladeznik vydrzel vsechno.
Komsomolci a soudruzi totiz byli ukuti ze zvlastniho materialu jako Pavka Korcagin.
Chyby dělají všichni. Půjdeme přes silniční přechod zamyšlení nebo naštvaní na partnera nebo svět a přejede nás auto. Jediná chyba kdekoli a je to konečná… Myslím si, že to byli výborní sportovci a horalové. A kdo si troufne na takový extrémní přechod v zimě i teď? Čest jejich památce.
A kolik já jsem v normálním životě udělal chyb… A že jsem přežil někdy v horách nebo na skalách, byly jen zkušenosti a dost i shoda náhod a štěstí 🙂
A normální život beru mezilidské vztahy, žádný sportovní extrém… Nikdo z nás není dokonalý ;’l
To Umbra,to all: též jsem o této expedici načetla a prohlédla ledacos. A jak píše Umbra, katabatický vítr nebo infrazvuk mě z těch teorií též hodně zaujaly.
Tomáš – Ta zdravotní indispozice J.Judina, vystupňvaná ve středu 28.ledna 1959
při zhoršujících se projevech jeho chronického revmatismu (silné bolesti kloubů, únava aj.) je zajímavá. Judinovo tělo reagovalo bolestivě na přicházející změnu počasí a neváhal vrátit se domů. Ostatní byli zdraví a měli schopnost přizpůsobit se zhoršujícím se přírodním podmínkám. Faktem je, že každodenní klesající tendencí atmosférického tlaku a teploty, a nastávající změně počasí v dalších dnech pochodu, nevěnoval nikdo z expedice dostatečnou pozornost.
Zda se někdo odvážil v dalším průběhu pochodu vystavit expedici stopku a navrhnul vrátit se zavčas zpět domů, to je nezodpovězená otázka. I ženy asi ztratily pud sebezáchovy a chtěly pokračovat za každou cenu v expedici.
Z jakého důvodu? Ego + mentalita?
V extrémních podmínkách pak selhalo zdraví postupně všem.
To Szuza: to je skvělý postřeh 👌 fyzické tělo Judina na blížící se změnu počasí reagovalo obtížemi spojenými s chronickým onemocněním. Takže jeho vlastní hmotná schránka ho zachránila. Ostatní tomu možná nevěnovali tolik pozornosti, byli mladí a fyzicky zdatní
Выдержай, пионер!
To melo odkazovat na Umbrin komentar, ze sovetsky mladeznik vydrzel vsechno. Z nejakeho duvodu se to nezobrazuje jako odpoved na Umbrin komentar (patrne nejaka technicka chyba)
https://www.expeditionclub.cz/blog/clanek/draft-dyatlovova-vyprava
Jinak osobně nevím, k čemu se přiklonit
Jj, Barubo, už dosti dávno v mém bývalém zaměstnání byla fajn parta lidí, a když nás postihl KOPR (sprosté slovo odpor k práci 😆), tak šéf zahalekal Выдержай, пионер! 😆
[Tomas]:“A kdo si troufne na takový extrémní přechod v zimě i teď?“
No a presne o tom to je. Jak pise Szuza: ego. A navic jeste sovetske. Ano, odrazili a vyhnali Napoleona a Hitlera, jenze z toho se neda zit vecne a ten zdravy rozum musi (anebo by mel) fungovat porad.
—-
To Szuza:
Aby se vyprava otocila a sla zpet-to by musela vetsina vzbourit a prehlasovat vudce. Kdyby byl pro navrat tak 1-2, tak by niceho nedosahli a meli by na vyber bud pokracovat s ostatnimi dal nebo se vratit sami.
—-
To Baruba:
Presne tak. 😀 V SSSR byly takove extremity uplne normalni a je jedno, jestli nekdo sel pri -30C dobrovolne a nadsene jako komsomolec budovat stavby mladeze za Stalina nebo sel v lednu na lyzich taborit do snehu do hor.
—-
To Znama:
Ten katabaticky vitr pry nebude uplne nesmyl a snad zpusobil smrt 8 clenu turisticke expedice („Anaris disaster“) v r. 1978 ve Svedsku. (1 prezil.)
Tady to mate:
„The plan was designed by Igor Dyatlov, a 23-year-old telecommunications engineering student (who, in the end, gave his name to the site of the incident), to coincide with the 21st Congress of the Communist Party of the Soviet Union, which was to be held in Moscow from January 27 to February 5, 1959. This event is historically significant due to its extraordinary nature, as it was convened so that Khrushchev could solidify his power after an attempt to remove him two years earlier by the Anti-Party Group, which included Molotov, Malenkov, and Kaganovich, in an effort to halt the de-Stalinization process.
Documents found at the crash site confirm that this was indeed the context. Additionally, Igor Dyatlov received support from the local Komsomol section (the Leninist Communist Youth Union of the Soviet Union, i.e., the youth organization of the Communist Party of the Soviet Union), and the route was approved by the Sverdlovsk City Physical Culture and Sports Committee (now Yekaterinburg). This institution issued Dyatlov—the leader of the expedition—the route book on the very day the group set out, January 23.“
https://www.labrujulaverde.com/en/2024/10/how-the-movie-frozen-helped-solve-the-dyatlov-pass-incident-the-mysterious-deaths-of-nine-hikers-in-1959/
„Dokumenty nalezene na miste nestesti potvrzuji, ze se opravdu jednalo o tento kontext.“ Trip byl tedy zorganizovan na pocest 21. sjezdu KSSS v Moskve 27.1-5.2 1959, kde mel Chruschov definitivne upevnit svoji moc nad Stalinisty. (Clenove vypravy byli samozrejme napred prokadrovani a trasa odsouhlasena.)
V clanku jsou i planky mista a nakres te teorie snehove desky.
V clanku jsou i planky mista a nakres te teorie snehove desky.
To Znama:
My zase v praci meli: KPZ 1 – Konecne zase patek a KPZ 2- K.. zase pondeli. 😀
Z mého pohledu asi už není moc co dodat. Poslední poznámka. Ve velké skupině funguje stádnost. Je třeba si uvědomit, že měli jen jeden stan. Pokud hlasovali o pozdním výstupu s plánovaným přespáním nad hranicí lesa, tak ti, co by byli přehlasováni, neměli kde spát. Museli by přespat bez stanu nadivoko u labazu.
Horolezci lezou většinou ve dvou. Když jeden řekne: „Tak na to ti už kašlu“, tak ten druhý musí sestoupit také, protože by ho neměl kdo jistit a sám pokračovat by bylo i pro něho nebezpečné…
Třeba na Matterhorn jsme měli tři dvojičky. Bylo to na jaře a sníh už byl překvapivě od Hőrnli chaty. Jedna dvojička ani nenastoupila, protože jednomu z nich se rozpadla podrážka a druhému to moc nevadilo, protože nebyl úplně ve formě, druhá dvojička byla pomalá, protože nebyla dost rychlá v mixu lezení a vrátila se do Solvay bivaku, třetí vylezla až na vrchol a až za tmy sestoupila a vyslaňovala do Solvay. Pít se nedalo, protože voda v petkách zmrzla a vařič nikdo nebral. Přece na jaře nemůže moc mrznout 🙂 Druhý den se sestoupilo na Hõrnli chatu a po cestě se vypil jeden litr horskěmu vůdci, který vedl nahoru klienta 🙂
Nemám rád mixy 😉
Vy mi snad ctete myslenky ! 😀 Ohledne Vasich horskych zkusenosti sem se Vas planovala zeptat prave jak presne to funguje, kdyz je nejaka vetsi skupina, napr.8 lidi/klientu a nekolik/polovina se z jakehokoliv duvodu sprajcne, ze nechce pokracovat kvuli pocasi, chce pockat/vratit se atd. Na zaklade ceho potom ten vudce skupiny rozhoduje ?
—-
Ohledne stadnosti: to vite, soudruzi razili vsechno „spolecne“a vsechno bylo delano v kolektivu. A mozna se jim take nechtelo tahnout 2 stany.
Druhý menší stan už by neutáhli. Moc těžké v té době na tak dlouhou výpravu.
V tom clanku si vsimnete, ze i ten cepin (vypada jako kriz za stanem na 1. fotce s patraci) se nepohnul a zustal zapichly na tom samem miste: na fotce c. 4 (jejich posledni fotka), kde studenti vyhrabavaji jamu ve snehu, je cepin vpredu vlevo.
Judin v jednom rozhovoru rekl, ze podle nej to zapichli v tom svahu, protoze k lesu by museli sestoupit dolu a rano by se zase museli znovu vracet na tu trasu do kopce a to asi nechteli.
Umbra – Judin asi chtěl věřit tomu, že věděli kde jsou. Kdyby byla dohlednost jen o trochu lepší, zvolili by zavčas vhodnější místo. Bílá tma, ve které se pohybovali a bloudili (kdoví jak dlouho) je ale hodně dezorientovala, vysílila a donutila je k stanovému záhrabu, bez možnosti výběru (poslední fotografie)
Jak dlouho jim práce v daných podmínkách trvala do momentu uzavření stanu?
Půl, jednu hodinu a nebo více?
Pro zajemce: tady je vsechno v A/R- fotky, planky, kopie dokumentu, rozhovory, atd.
https://dyatlovpass.com/
—-
Ten „radioaktivni material“ na odevu jedne z obeti pry bylo Th – udajne z baterek (ma to i hodne pouziti mimo jadernou energetiku).
Umbra – Poslední zveřejněný zápis do expedičního diáře je z 31.ledna 1959
Z jakého důvodu nebyli schopni po nejnáročnějším dni expedice , po večeři 1.února 1959, napsat zápis?
To Umbra: Docela jste mě vaší otázkou dostala. Nejdřive musíme porovnat rok 1959 oproti roku 1990 a roku 2025. V roce 1959 bylo vybavení, oblečení a stany těžší než v roce 1990 a v roce 2025 je zase vybavení, oblečení a stany kvalitnější a lehčí než v roce 1990. Rok 1990 uvádím, protože jsem měl kolem těch 25ti, takže o něco více než oni a dostalo se k nám po sametu kvalitnější vybavení a materiály. Teď k té otázce, jak řešit jejich situaci v roce 1959. Stan těžký, spacáky těžké, oblečení těžké. Tak sešili dva stany dohromady a protože vybavení nic moc, tak si na vytápění stanu vyrobili i provizorní kamínka. Museli si na zádech nést vybavení a jídlo snad na 14 dnů s přespáním v divočině ve společném stanu. Nevím, jak to měli domluvené, pokud by si někdo zvrtnul kotník, zlomil nohu, onemocněl nebo už fyzicky odpadl. Počitám s tím, že by se společně vrátili a výpravu ukončili. Nicméně pokud hlasovali o pozdním odpoledním výstupu ve zhoršujícím se počasí a plánovaném přespání ve stanu nad hranicí lesa, tak ti, co by nesouhlasili a byli přehlasováni, neměli jinou volbu než se podřídit většině a vedoucímu…Teď budu hypoteticky uvažovat, že bych ten přechod dělal v roce 1990 se svoji skupinou horolezců. Vůbec bychom se do toho nepustili. Moc dlouhé. Ale pokud bychom do toho teoreticky šli, tak určitě bychom měli čtyři nebo tři stany a to, protože bychom počítali s tím možným zraněním, nemocí, únavou a také s tou volbou jít nebo nejít odpoledne v tom počasí bivakovat ve stanu nad hranici lesa. Já bych zůstal v lese, nastavil budík na brzkou ranní hodinu a pokud by bylo pěkně, tak bych nalehko vyrazil na vrchol. Pokud by bylo špatné počasí, tak bych zalezl zpátky do spacáku. No a v roce 2025 bych já už nad takovou výpravou vůbec neuvažoval. Občas mě bolí koleno, kyčel a co je to kondice, si přečtu už raději jen v knížkách 🙂
Jinak k tomu Matterhornu. Bylo to na začatku června a samozřejmě kromě jedné petky byla i jedna litrová termoska na tu jednu dvojičku.
Pokud mám pravdu ve své teorii, tak to posral Ďatlov jako vedoucí expedice. Udělali si v lese nebo už použili udělaný od Mansijů labaz, kde si uschovali většinu potravin, náhradní lyže a vybavení. Po výstupu na vrchol se stejně chtěli vracet do labazu a pokračovat ve výpravě dále. Z časového a fyzického hlediska nic neušetřili, protože kopat plošinu pro stan a potom ho stavět v těch větrných podmínkách bylo prakticky stejné jako stanovat u labazu a druhý den si jen vyrazit nalehlo a bez stanu na vrchol.
A ještě má po sobě pojmenované sedlo. To jsou paradoxy 😉
Souhlas, muze za to vudce. Proto me zajimalo, jak to funguje, kdyz nekdo (pri vetsim mnozstvi lidi v tymu) nesouhlasi s jeho planem a postupem.
Správný postup je takový, že existuje jen organizátor neboli pseudovedoucí. Velká skupina se rozdělí na menší dvojičky, které se znají a mají stejnou výkonnosr. Skupinky spojuje jen cíl od organizátora neboli pseudovedoucího. Pokud nastane zranění, nemoc nebo fyzická slabost, tak ten z té dvojičky se obětuje pro svého parťáka. Ostatní pokračují na vrchol nebo ve výpravě. Pokud někdo z druhé dvojičky se necítí, tak se prohodí s tím parťákem z té druhé a zůstane u nemocného nebo zraněného on. Výprava pokračuje dále pro ty. kteří na to mají. Základem je, aby to takhle fungovalo, mít více stanů. Při takovém přístupu vám může být ukradené, že někdo další chce jít do rizika, které vy nechcete akceptovat 😎
Diky. To Djatlov asi moc neresil. Stacil 1 komunalni stan. 😉
A až si skupina dosáhne svého cíle, tak se vrátí k těm, co z nějakého důvodu nemohli nebo nechtěli pokračovat dále a pomůže jim do civilizace..
Tak jsem precetla tu knizku. Velmi ctive, strucne a primo k veci. Mj. autor osobne absolvoval celou trasu (s mensim odklonem) az na misto tragedie v zime r. 2012 a take se v Rusku osobne setkal s Judinem.
Rozebral a v podstate vyloucil vsechny mozne varianty. Diky konzultaci s odbornikem v USA, ktery si vsiml mj. tvaru hory, dosel k fyzikalnimu jevu zvanemu „Karman-vortex-street“. (Nebudu to tady rozebirat; to si kazdy muze najit.) Tvar hory a pocasi k tomu mohly poskytnout priznive podminky. (K podobnemu efektu pry take zrejme doslo pri padu a vybuchu meteoritu nad Celjabinskem v r. 2013.) Vzhledem k tomu, jaky efekt tento jev vytvari, mi to pripada pravdepodobnejsi nez ten snehovy blok.
Jak budu mit cas, tak sem dam par veci, ktere me v knize zaujaly, ale napred si to musim usporadat. Stalkerovi take poslu obrazek z knizky, aby to sem dal a aby lide meli lepsi predstavu, jak ten efekt funguje. (Popr. tu cast, kde to autor presne vysvetluje u vypravy, muzu prelozit a dat sem.)
Při tomto jevu by se rozprchli a neopustili stan koordinovaně.
Ono to zase tak koordinovane nebylo.
Tak opravuji sebe sama. Při pokusu s infrazvukem v roce 2003 popsalo jeho různé efekty pouze 22 procent pokusných subjektů. Většinou se jednalo o pouhé změny nálad. Asi by to nestačilo na iracionální chování devíti zdravých jedinců, což je rozřezání stanu, když můžu vylézt vchodem a opuštění stanu bez bot, teplého oblečení a spacáků.