Barbora Dymáková: Zmizela v létě 1989. Její ostatky našli po půl roce v remízku u Rváčova
Investigativní rekonstrukce případu

V létě roku 1989 zmizela sedmnáctiletá Barbora Dymáková z Heřmanova Městce. Studentka pardubického gymnázia se už domů nevrátila. O více než půl roku později byly v remízku u Rváčova poblíž Hlinska nalezeny lidské ostatky. Vyšetřování následně ukázalo, že patřily pohřešované dívce.
Případ zůstal neobjasněný. Přestože kriminalisté prověřovali řadu osob a některé stopy byly velmi konkrétní, nepodařilo se vytvořit důkazní řetězec, který by vedl k pachateli. Ani po desetiletích proto není možné s jistotou říci, kdo Barboru Dymákovou usmrtil, kde přesně zemřela a co se s ní odehrálo mezi jejím odchodem z domova a nálezem těla.
Zmizení
Barbora Dymáková se narodila 19. října 1971. V době zmizení jí bylo sedmnáct let a studovala pardubické gymnázium Dašická.
Podle dobového pátracího oznámení zveřejněného v prosinci 1989 odešla ze svého bydliště v Heřmanově Městci 1. července 1989. Rodiče podle tohoto oznámení uvedli, že měla odjet na výlet.
Tento údaj je důležitý, protože v pozdějších materiálech se objevuje i jiné časové zařazení jejího odchodu. Pro přesnou rekonstrukci případu je proto nutné rozlišovat mezi dobovým dokumentem a pozdějšími vzpomínkami či sekundárními články.
Dobové pátrací oznámení zároveň poskytuje poměrně přesný popis oblečení: Barbora měla mít rifle, bílé tričko se žlutým kruhem s vyobrazením jízdního kola a dvojice lidí, sportovní obuv Adidas a modrou cestovní tašku.
Právě tyto údaje jsou pro rekonstrukci důležité. Vznikly totiž ještě v době, kdy policie nevěděla, že pohřešovaná dívka již nežije.
První týdny: rodina čekala na návrat
Podle pozdějšího svědectví kriminalisty Jiřího Kacafírka rodina zpočátku nepředpokládala, že Barbora zmizela za okolností, které by znamenaly bezprostřední ohrožení života.
Objevovaly se předpoklady, že odjela za dědečkem k Sečské přehradě nebo že tráví část prázdnin s kamarády.
Teprve postupně začalo být zřejmé, že její nepřítomnost není běžným prázdninovým odjezdem.
Podle Kacafírka se rodina obrátila na známého policejního důstojníka. Ten začal prověřovat její okolí. Mezi prověřovanými byl například fotograf, u něhož se Barbora před zmizením nechala fotografovat, a také její kamarádi.
Ani tato cesta však nepřinesla vysvětlení.
Opožděné pátrání
Právě časový odstup představoval později jeden z největších problémů vyšetřování.
Když policie začala případ intenzivně řešit, uplynula již dlouhá doba od Barbořina zmizení. Potenciální svědci mohli zapomenout podrobnosti, některé materiální stopy zmizely a přesná rekonstrukce jejího pohybu byla stále obtížnější.
Jiří Kacafírek později označil opožděné oficiální pátrání za jednu z největších komplikací celého případu.
Důležitým faktem je také časové zasazení případu. Barbora zmizela v létě 1989 a její ostatky byly nalezeny v lednu 1990. Vyšetřování tak zasáhlo období zásadní změny československých bezpečnostních složek po listopadu 1989.
Podle Kacafírkových pozdějších vzpomínek komplikovala vyšetřování také nejistota a organizační změny uvnitř tehdejšího bezpečnostního aparátu.
22. ledna 1990: nález v remízku
Zlom nastal 22. ledna 1990.
Při prořezávání náletových dřevin v remízku poblíž Rváčova narazili pracovníci na lidské ostatky.
Tělo bylo ve značném stupni rozkladu. Leželo na boku a bylo zabalené do igelitového materiálu. Na něm se nacházelo označení 25 849 H.
Zachovaly se části oblečení, mimo jiné rifle a sportovní obuv Adidas, a také některé osobní předměty.
Identifikace nebyla jednoduchá. Stav ostatků již neumožňoval využít běžné identifikační postupy. K určení totožnosti proto pomohla kombinace zachovaných údajů, zubních záznamů a zejména superprojekce lebky.
Výsledek přinesl tragické potvrzení: ostatky patřily Barboře Dymákové.
Jedna z nejzajímavějších stop: igelit
Materiál, do kterého bylo tělo zabaleno, se stal jednou z nejvýznamnějších stop celého případu.
Kriminalisté zjistili souvislost s materiálem používaným v podniku Elektro-Praga Hlinsko.
Tato stopa na první pohled vypadala velmi konkrétně. Vyšetřovatelé se proto pokoušeli zjistit, kdo s materiálem pracoval a jak se mohl dostat mimo podnik.
Problém spočíval v jeho dostupnosti.
Podle pozdějšího svědectví vyšetřovatele nešlo o materiál, který by bylo možné jednoznačně spojit s jediným člověkem. Používal se v provozu a mohl se dostat k většímu počtu osob.
Samotný nápis 25 849 H proto nedokázal identifikovat pachatele.
Přesto jde o stopu, která si zaslouží další archivní zkoumání. Zásadní otázkou není pouze původ materiálu, ale také způsob jeho distribuce, používání a likvidace v roce 1989.
Místo nálezu nemuselo být místem smrti
Jedna z nejdůležitějších otázek případu zůstává stále otevřená:
Zemřela Barbora Dymáková přímo v remízku u Rváčova?
Ve veřejně dostupných pramenech není tato otázka spolehlivě zodpovězena.
Místo nálezu těla a místo smrti nemusí být totožné. Pokud bylo tělo na místo převezeno, musel pachatel řešit jeho dopravu a ukrytí. Pokud zemřela přímo v remízku, musela být na místo přivedena nebo dopravena živá.
Obě varianty mají odlišné kriminalistické důsledky.
Proto není vhodné automaticky označovat Rváčov za místo vraždy. Přesnější je hovořit o místě nálezu ostatků.
Svědectví o zápachu
Další pozoruhodnou okolností je informace, že zápach spojený s rozkladem měl být v prostoru zaznamenán již během léta.
Člověk, který později vypovídal, jej tehdy přisuzoval uhynulé zvěři.
Tento detail je významný, ale sám o sobě neřeší otázku, kdy přesně bylo tělo na místě uloženo.
Pokud by byl tento údaj potvrzen prvotní výpovědí, podporoval by hypotézu, že tělo mohlo být v prostoru již během teplých měsíců roku 1989.
Stále by však neodpovídal na otázku, zda šlo o místo smrti nebo pouze o místo následného ukrytí.
Co vyšetřování zjistilo o příčině smrti
Právě zde je nutná největší opatrnost.
Kvůli pokročilému rozkladu nebylo možné získat všechny informace, které by byly dostupné při včasném nálezu těla.
Ve veřejných pramenech se objevují informace o možnosti uškrcení či zardoušení. Současně se uvádí, že nebyly zjištěny některé typy poranění, které by mohly přímo ukazovat na jiný mechanismus smrti.
Z dostupných veřejných podkladů však nelze bezpečně rekonstruovat celý závěr soudního lékařství.
Proto nelze jako nezpochybnitelný fakt napsat, že Barbora Dymáková byla „uškrcena“.
Stejně tak není možné z veřejných podkladů vytvořit jistý popis způsobu její smrti.
Policejní vyšetřování podle pozdějšího vyjádření kriminalisty směřovalo k násilnému úmrtí, ale samotný mechanismus smrti zůstal problémem.
Nebyla potvrzena ani sexuální vražda
V některých pozdějších popisech případu se objevují úvahy o sexuálním motivu.
Dostupné zdroje však takový závěr nepotvrzují.
Přítomnost některých osobních věcí a oděvních pozůstatků sama o sobě nemůže prokázat sexuální motiv.
Stejně tak není možné z veřejných informací spolehlivě určit, zda před smrtí došlo k sexuálnímu napadení.
Tento motiv proto musí zůstat pouze jednou z neověřených možností, nikoli skutečností.
Policie prověřovala více podezřelých
Vyšetřování nebylo založeno na jediném podezřelém.
Podle Jiřího Kacafírka kriminalisté prověřovali velké množství osob. Pozornost směřovala mimo jiné na lidi z okolí místa nálezu a na osoby, které mohly mít vztah k regionu nebo k materiálu použitému při ukrytí těla.
Prověřováni byli také pracovníci ze Slovenska, kteří v regionu v té době působili.
Jeden z mužů byl kriminalistou dopraven do Prahy k vyšetření na detektoru lži.
Ani tato cesta však nepřinesla důkaz, který by umožnil případ uzavřít.
Kacafírek později uvedl zásadní skutečnost:
Policie podle něj neměla oficiálního hlavního podezřelého a vůči lidem, které podezřívala, neměla dostatek důkazů.
To je důležitý rozdíl proti pozdějším internetovým interpretacím, podle nichž měla policie pachatele prakticky identifikovaného.
Veřejně dostupné zdroje takový závěr nepotvrzují.
Detektor lži jako slepá ulička
Informace o polygrafu je jednou z nejzajímavějších stop, která by zasloužila další archivní výzkum.
Je známo, že jeden muž byl k vyšetření do Prahy dopraven a výsledek byl později charakterizován jako přibližně „padesát na padesát“.
Takový údaj ale sám o sobě neidentifikuje pachatele.
Bez znalosti:
- identity vyšetřované osoby,
- přesného data testu,
- položených otázek,
- použité metodiky,
- výsledného protokolu,
nelze výsledek interpretovat jako důkaz viny nebo neviny.
Pro další investigaci by proto bylo významné zjistit, zda se protokol z polygrafického vyšetření dochoval v archivních fondech.
Byla Barbora unesena při autostopu?
Jedna z nejčastějších pozdějších představ spojuje případ s autostopem.
Pro takový scénář však veřejně dostupné prameny neposkytují dostatečný důkaz.
Není spolehlivě doloženo:
- kde Barbora stopovala,
- zda skutečně stopovala,
- kdo ji měl vidět,
- jaké vozidlo mělo zastavit,
- kdo jej řídil,
- kam měla namířeno.
Autostop proto může být kriminalistickou hypotézou, nikoli potvrzenou součástí jejího posledního dne.
Stopa z roku 2002
Případ se znovu objevil v televizním pořadu Na stopě.
Muž z Liberecka tehdy uvedl, že mohl Barboru v době jejího zmizení vézt automobilem.
Prověření však ukázalo, že ve vozidle byla v dané době jiná dívka.
Tato stopa byla proto vyhodnocena jako mylná.
Její význam spočívá především v tom, že ukazuje, jak obtížné bylo po více než deseti letech oddělit skutečnou vzpomínku od mylné identifikace.
Co dnes můžeme označit za fakta
Po oddělení doložených údajů od pozdějších interpretací lze případ shrnout poměrně stroze:
Barbora Dymáková, narozená 19. října 1971, zmizela v létě 1989 z Heřmanova Městce. Dobové pátrací oznámení uvádí datum 1. července.
Dne 22. ledna 1990 byly v remízku poblíž Rváčova nalezeny lidské ostatky.
Ostatky byly identifikovány jako Barbora Dymáková.
Tělo bylo ukryto v igelitovém materiálu s označením 25 849 H.
Policie prověřovala řadu osob a vyhodnocovala více vyšetřovacích verzí.
Pachatel nebyl identifikován a nebyl proti konkrétní osobě získán dostatek důkazů.
To je jádro případu, které lze z dostupných pramenů obhájit.
Co zůstává nezodpovězeno
Dodnes chybí odpověď minimálně na několik zásadních otázek:
Kdy přesně Barbora odešla z domu?
Kam měla namířeno?
S kým se měla setkat?
Kdo ji naposledy spolehlivě viděl?
Jak se dostala do oblasti Rváčova?
Zemřela v místě nálezu, nebo bylo tělo převezeno?
Kdo měl přístup k použitému igelitu?
Kdo byl muž vyšetřovaný na detektoru lži?
Jaký byl skutečný závěr soudního lékařství?
Byla smrt způsobena násilím, a pokud ano, jakým způsobem?
A především:
Kdo Barboru Dymákovou naposledy viděl živou?
Archivní stopa, která může být důležitější než internetové teorie
Případ má jednu zásadní vlastnost: část nejcennějších informací může být stále uložena v archivech.
Pro další rekonstrukci by byly nejdůležitější zejména:
- kompletní dobové pátrací oznámení z roku 1989,
- prvotní protokol o nálezu těla,
- pitevní a soudnělékařská dokumentace,
- protokol identifikace ostatků,
- kriminalistická dokumentace k igelitu s označením 25 849 H,
- seznam prověřovaných osob,
- protokol z polygrafického vyšetření,
- první výpovědi osob přítomných při nálezu,
- dobový tisk z Heřmanova Městce, Hlinska a Chrudimska,
- dokumentace televizního pořadu Na stopě z roku 2002.
Právě tyto materiály by mohly odpovědět na otázky, které současné internetové články většinou pouze obcházejí.
Závěr
Případ Barbory Dymákové není příběhem, u kterého by bylo možné jednoduše říci, že „policie znala pachatele, ale neměla důkazy“.
Dostupná svědectví bývalého kriminalisty ukazují složitější situaci. Vyšetřovatelé pracovali s více osobami, prověřovali různé stopy a pokusili se využít i forenzní metody, které byly na počátku devadesátých let dostupné.
Případ však utrpěl kombinací několika faktorů: dlouhého časového odstupu, pokročilého rozkladu těla, nedostatku přímých svědectví a ztráty nebo znehodnocení části potenciálních stop.
Největší chybou při dnešní rekonstrukci by proto bylo doplňovat mezery domněnkami.
Barbora Dymáková zmizela. Její tělo bylo po více než půl roce nalezeno ukryté v remízku u Rváčova. Policie případ vyšetřovala jako násilné úmrtí, ale pachatel nebyl prokázán.
A právě mezi těmito několika jistými body zůstává prostor pro skutečnou investigaci.
Pramenná poznámka
Jako hlavní nezávislý podklad jsem pro tento text použil především dobové pátrací oznámení dohledatelné přes Národní digitální knihovnu a pozdější rozhovor iDNES s kriminalistou Jiřím Kacafírkem. iDNES uvádí údaje o opožděném pátrání, nálezu těla, vyšetřování igelitu, prověřování fotografa, polygrafu i skutečnosti, že policie neměla dostatek důkazů proti konkrétnímu podezřelému.
Pro další práci bych jako nejdůležitější archivní úkol viděl dohledání originálního pátracího oznámení z Pochodně a jeho přesného data, protože právě ono může pomoci vyřešit rozpor v datování Barbořina odchodu. Bibliografická stopa k tomuto oznámení je doložena v dostupných pramenech.
Novější internetové články jsem použil pouze jako kontrolu existence dalších tvrzení, nikoli jako základ rekonstrukce. Databáze a stránky, které jste výslovně požádal vynechat, jsem do článku jako prameny nezařadil.
Máte k tomuto případu nové informace?
Máte vlastní vzpomínku, fotografii, dokument nebo jinou informaci, která by mohla pomoci objasnit tento případ?
Předejte nám ji prostřednictvím formuláře níže.
Informaci můžete zaslat i bez uvedení kontaktních údajů. Pokud si přejete zůstat v kontaktu s redakcí, můžete své kontaktní údaje uvést ve formuláři.
Vaši žádost o zachování anonymity budeme respektovat.
Pokud dáváte přednost přímému kontaktu, můžete napsat na for.whistleblowers@proton.me