Miluše Straková: Odjela k lékaři a zmizela. Po 31 letech zůstává klíčová otázka bez odpovědi
Vysoká nad Labem, 9. srpna 1995. Přibližně třináct hodin. Jednadvacetiletá Miluše Straková odjíždí z domova. Blízkým říká, že jede na lékařskou kontrolu. Na pravé noze má sádru. Jede automobilem Škoda 120. K lékaři však nikdy nedorazí. Od té chvíle po ní zůstává prázdné místo v policejním spisu i v životě její rodiny.
Případ Miluše Strakové patří k nejdéle neobjasněným zmizením na Královéhradecku. Jeho zvláštnost nespočívá pouze v tom, že mladá žena beze stopy zmizela. Podstatnější je, jak málo se podařilo veřejně rekonstruovat z její poslední známé cesty.
Po více než třech desetiletích totiž stále neznáme odpověď na základní otázku:
Co se stalo mezi odjezdem Miluše Strakové z Vysoké nad Labem a místem, kam měla původně namířeno?
Poslední jistý bod
Miluše Straková byla v roce 1995 jednadvacetiletá a žila ve Vysoké nad Labem v bezprostředním okolí Hradce Králové.
Ve středu 9. srpna 1995 kolem 13. hodiny podle pozdějších novinových zpráv odjela z domova automobilem Škoda 120. Blízkým řekla, že jede k lékaři na kontrolu.
Jedna okolnost je přitom mimořádně důležitá: měla pravou nohu v sádře.
Do ordinace však nedorazila.
Tyto základní údaje zveřejnil v roce 2016 deník iDNES v rámci seriálu věnovaného dlouhodobě neobjasněným případům. Článek zároveň uváděl, že policie v minulosti prověřovala také možnost únosu.
Právě zde ale veřejně dostupná rekonstrukce začíná být velmi neúplná.
Škoda 120: detail, který může být klíčem
Automobil je v případu mimořádně důležitý.
Veřejné zdroje potvrzují, že Miluše Straková odjela Škodou 120. Neuvádějí však spolehlivě, zda automobil řídila sama.
To není pouze technická otázka.
Pokud Miluše řídila, musela se vzhledem k sádře na pravé noze vypořádat s ovládáním pedálů. Pokud neřídila, znamená to, že v automobilu byl další člověk.
A právě tento rozdíl může zásadně měnit rekonstrukci posledních minut jejího života.
Z veřejně dostupných zdrojů se nepodařilo ověřit:
- registrační značku vozidla,
- komu Škoda 120 patřila,
- zda ji Miluše řídila,
- zda cestovala jako spolujezdkyně,
- kde bylo vozidlo naposledy zaznamenáno,
- zda bylo následně nalezeno,
- případně v jakém stavu.
Ani článek iDNES z roku 2016 tuto otázku neuzavírá. Uvádí pouze, že Miluše odjela Škodou 120 a k lékaři nedorazila.
To je zásadní rozdíl mezi doloženým faktem a pozdější interpretací.
Sádra mění rekonstrukci poslední cesty
Informace o sádře není pouze biografický detail.
Pravá noha v sádře mohla ovlivňovat:
- způsob chůze,
- rychlost pohybu,
- nastupování a vystupování z automobilu,
- schopnost řídit,
- potřebu pomoci jiné osoby.
Nelze však z veřejných informací automaticky vyvodit, že Miluše řídit nemohla.
Stejně tak nelze tvrdit, že musela mít řidiče.
Bez zdravotnické dokumentace a bez znalosti typu zranění by takový závěr byl spekulací.
Právě proto by bylo důležité zjistit, jaké zranění měla a kde měla plánovanou kontrolu.
Kam měla jet?
Jednou z největších mezer ve veřejné dokumentaci je samotný cíl cesty.
Ví se, že Miluše měla jet k lékaři na kontrolu.
Ve veřejně dostupných nezávislých zdrojích se však nepodařilo spolehlivě dohledat:
- jméno lékaře,
- adresu ordinace,
- čas objednané kontroly,
- potvrzení, že kontrola skutečně proběhla v plánovaném termínu,
- ani přesnou trasu, kterou měla absolvovat.
Přitom právě lékařská ordinace představuje potenciálně velmi důležitý kontrolní bod.
Pokud byla Miluše skutečně objednána, musel existovat určitý časový rámec.
A pokud do ordinace nepřišla, vzniká další otázka:
Kdy bylo poprvé zjištěno, že se na kontrolu nedostavila?
Rozdíl mezi třináctou hodinou, kdy měla odjet, a okamžikem, kdy bylo její zmizení oznámeno, může být pro rekonstrukci zásadní.
Nebylo to první zmizení roku
Případ Miluše Strakové se odehrál v roce, kdy na Hradecku zmizela také Zdena Brzková.
Ta byla naposledy viděna 4. května 1995 a rovněž po ní zůstala dlouhodobě bezvýsledná pátrací stopa.
Oba případy se proto později dostaly do společného mediálního prostoru.
V roce 2016 iDNES označil Strakovou a Brzkovou za jedny z nejdéle pohřešovaných osob v Královéhradeckém kraji.
Samotná časová a geografická blízkost však není důkazem společného pachatele.
To je důležité zdůraznit.
V dostupných zdrojích není doloženo, že by policie prokázala spojitost obou případů.
Policie prověřovala i únos
V případu Miluše Strakové existuje jedna podstatná informace, která má přímý původ v policejním kontextu.
Podle iDNES byla jednou z vyšetřovacích verzí možnost, že se mladá žena stala obětí únosu.
Tato informace je významná, protože ukazuje, že policie případ od počátku či v určité fázi neomezovala pouze na možnost dobrovolného odchodu.
Zároveň ale není možné udělat další krok a tvrdit:
Miluše byla unesena.
Veřejně dostupné materiály takový závěr nepotvrzují.
Správná formulace zní:
Možnost únosu byla jednou z vyšetřovacích verzí, která však nebyla veřejně prokázána.
Co policie věděla po patnácti letech?
Velmi cenný pohled nabízí dobový materiál Deníku z roku 2010.
Ten uváděl, že mezi nejstarší dlouhodobě pohřešované osoby na Hradecku patřily právě Zdena Brzková a Miluše Straková.
Policejní vyšetřovatel Josef Kolbaba tehdy podle článku uvedl, že u obou případů „není čeho se chytit“ a vyslovil úvahu, že se mohly stát oběťmi vraha.
Tato informace má dvě roviny.
První je dokumentační:
policie případ dlouhodobě nepovažovala za uzavřený běžným vysvětlením.
Druhá vyžaduje opatrnost:
vyjádření vyšetřovatele v novinách je třeba chápat jako tehdejší kriminalistickou úvahu, nikoli jako důkaz, že byla prokázána vražda.
Tělo Miluše Strakové nebylo nalezeno.
Není veřejně znám pachatel.
Není znám motiv.
A není znám ani přesný okamžik, kdy její životní stopa definitivně končí.
Rok 2016: ani po 21 letech žádné řešení
Ještě v červnu 2016 iDNES uváděl, že po Miluši Strakové ani Zdeně Brzkové policie stále nemá dostatek informací k objasnění jejich zmizení.
Případy byly tehdy označovány za dlouhodobě neobjasněné.
To znamená, že minimálně ve veřejně dostupné dokumentaci nebyl do roku 2016 nalezen důkaz, který by umožnil jednoznačně určit další osud Miluše Strakové.
Co dnes skutečně víme?
Při oddělení faktů od hypotéz zůstává poměrně krátký seznam jistých bodů.
Doložené skutečnosti
9. srpna 1995
Miluše Straková žila ve Vysoké nad Labem.
Kolem 13:00
Odjela z domova.
Cíl
Podle informací, které sdělila blízkým, měla jet k lékaři na kontrolu.
Zdravotní stav
Na pravé noze měla sádru.
Dopravní prostředek
Odjela automobilem Škoda 120.
Další vývoj
Do ordinace nedorazila.
Výsledek
Byla vedena jako pohřešovaná a její případ zůstal dlouhodobě neobjasněný.
Vyšetřovací verze
Policie prověřovala mimo jiné možnost únosu.
A co nevíme?
Seznam nezodpovězených otázek je podstatně delší.
1. Řídila Miluše sama?
Veřejně dostupné zdroje to jednoznačně nepotvrzují.
2. Komu Škoda 120 patřila?
Ve veřejně dostupných materiálech není tento údaj spolehlivě uveden.
3. Našla policie automobil?
Ani tato otázka není v dostupných nezávislých zdrojích jednoznačně zodpovězena.
4. Kdo byl posledním člověkem, který Miluši viděl?
Veřejná dokumentace jej neidentifikuje.
5. Kde přesně měla lékaře?
Ani tento bod se nepodařilo z nezávislých zdrojů spolehlivě ověřit.
6. Proč se k lékaři nedostavila?
Neznámé.
7. Co se stalo s automobilem?
Nejasné.
8. Co se stalo s Miluší?
Neznámé.
Nejdůležitější investigativní otázka: auto
Při současné rekonstrukci se jako nejzajímavější bod jeví právě automobil.
Pokud se podaří z původního spisu zjistit:
registrační značku → majitele → řidiče → stav vozidla → místo nalezení → kriminalistické zkoumání,
mohla by se významně změnit rekonstrukce případu.
Bez těchto informací ale nelze poctivě tvrdit, zda automobil představoval pouze dopravní prostředek, nebo byl klíčovou součástí události.
Co by mělo být znovu prověřeno?
Po více než třiceti letech už nejde očekávat klasické svědecké vyšetřování v podobě, v jaké probíhalo v roce 1995.
Existují však dokumentační otázky, které lze stále položit.
Policejní spis
Zjistit, zda se dochovaly:
- původní protokoly,
- záznamy o pátrání,
- výslechy svědků,
- informace o automobilu,
- mapy pátracích akcí,
- fotografie,
- seznam prověřovaných osob,
- kriminalistické stopy,
- záznamy o vyšetřovacích verzích.
Lékařská dokumentace
Zjistit:
- kdo měl Miluši ošetřovat,
- kde se ordinace nacházela,
- kdy měla kontrolu,
- zda byla skutečně objednána,
- jaké zranění měla,
- zda zdravotní stav umožňoval řízení automobilu.
Automobil
Zjistit:
- vlastníka,
- registrační značku,
- historii vozidla,
- zda bylo nalezeno,
- kde bylo nalezeno,
- zda bylo podrobeno kriminalistickému zkoumání.
Dobový tisk
Vyhledat všechny zprávy z období:
9. srpna – prosince 1995
a následně připomenutí případu z let 1996–2016.
Právě v prvních týdnech po zmizení mohou být informace, které pozdější články již neopakovaly.
Co bychom neměli zaměňovat za důkaz
Internetový prostor kolem starých nevyřešených případů přirozeně vytváří hypotézy.
U Miluše Strakové se mohou objevovat úvahy o únosu, vraždě, náhodném pachateli nebo souvislosti s jinými případy.
Bez původních vyšetřovacích materiálů však nelze žádnou z těchto variant označit za prokázanou.
Stejně tak nelze pouze ze skutečnosti, že v roce 1995 zmizela v okolí Hradce Králové ještě jiná žena, vytvořit důkaz společného pachatele.
Časová shoda je stopa k prověření, nikoli důkaz.
Případ, který zmizel spolu s autem
Miluše Straková nezmizela z veřejného prostoru na místě, kde by po ní zůstala jasná stopa.
Zmizela během cesty.
Její poslední známý pohyb začíná konkrétním časem a konkrétním dopravním prostředkem:
9. srpna 1995, přibližně 13:00, Vysoká nad Labem, Škoda 120.
Potom se časová osa přerušuje.
Lékařská ordinace ji neviděla.
Další potvrzený bod její cesty veřejně známý není.
A právě tato mezera je dnes nejdůležitějším předmětem dalšího pátrání.
Závěr: třicet jedna let bez odpovědi
Případ Miluše Strakové není možné uzavřít tvrzením, že víme, co se stalo.
Nevíme.
Ví se, kdy a odkud odjela, kam podle vlastního sdělení mířila a že se do cíle nedostala. Ví se také, že měla sádru na pravé noze a odjela automobilem Škoda 120. Policie v minulosti prověřovala také možnost únosu.
V roce 2010 policejní vyšetřovatel veřejně připustil úvahu o tom, že se obě tehdy nejstarší případy pohřešovaných žen na Hradecku mohly týkat obětí vraždy. Ani tato úvaha však nebyla nahrazena důkazem.
V roce 2016 zůstával případ stále neobjasněný.
A dnes, po více než třiceti letech, zůstává nejdůležitější otázkou nikoli „kdo ji zabil?“, ale mnohem základnější:
Kde přesně skončila cesta Miluše Strakové, která začala 9. srpna 1995 ve Vysoké nad Labem?
Dokud nebude spolehlivě zodpovězena otázka lékařské kontroly, řidiče a osudu Škody 120, zůstává jakákoli konkrétní rekonstrukce události pouze hypotézou.
Stav případu
Miluše Straková – pohřešovaná od 9. srpna 1995.
Případ nebyl veřejně objasněn.
Tělo nebylo nalezeno.
Pachatel nebyl identifikován.
Okolnosti jejího zmizení zůstávají neobjasněné.
Zdroje
- Tomáš Kučera, iDNES.cz, 13. 6. 2016 – „KRIMIPOMNÍČKY: Žena se sádrou zmizela cestou k lékaři, druhá u nádraží“ – dobové shrnutí případu a vyjádření k policejnímu vyšetřování.
- Radek Šprinc, Deník, 1. 1. 2010 – „Pohřešovaní: Po šesti lidech se slehla zem“ – informace o tehdejším stavu dlouhodobě pohřešovaných na Hradecku a vyjádření policejního vyšetřovatele.
- Další dohledané webové materiály byly při zpracování použity pouze jako kontrolní stopa, nikoli jako zdroj tohoto článku.
Poznámka redakce: Spekulativní informace, které se objevují v internetových rekonstrukcích, nejsou v tomto článku prezentovány jako fakta.
Máte k tomuto případu nové informace?
Máte vlastní vzpomínku, fotografii, dokument nebo jinou informaci, která by mohla pomoci objasnit tento případ?
Předejte nám ji prostřednictvím formuláře níže.
Informaci můžete zaslat i bez uvedení kontaktních údajů. Pokud si přejete zůstat v kontaktu s redakcí, můžete své kontaktní údaje uvést ve formuláři.
Vaši žádost o zachování anonymity budeme respektovat.
Pokud dáváte přednost přímému kontaktu, můžete napsat na for.whistleblowers@proton.me
