Aktualizováno 27.2.2026 a 29.7.2026
Jmenuji se Edita Lesková, jsem dcera Zdeny Brzkové, moje matka byla naposledy viděna na rohu ulice Hronkova, kde se rozloučila se svojí kolegyní a následně nedorazila do domu č.p. 586 (5.5.1995)
Květen roku 1995 v Hradci Králové nepůsobil jako kulisa pro tragédii. Město se vyhřívalo v dozvucích jarního slunce, ulice voněly rozkvétajícími stromy a lidé vyhlíželi blížící se prodloužený víkend. Pro třiačtyřicetiletou Zdenu Brzkovou, kultivovanou vychovatelku z odborného učiliště, měl být čtvrtek 4. května jen dalším v řadě všedních dnů. Po osmé hodině večerní opustila své pracoviště v ulici Vocelova, naposledy zamávala kolegyním a vykročila do šera, které ji mělo pohltit navždy.
Byla to cesta dlouhá necelé dva kilometry. Dvacet minut chůze, které Zdena Brzková absolvovala nesčetněkrát. Její stopa však zanikla v místech, kde se město měnilo v industriální periferii, v úseku nasáklém pachem chemikálií z nedaleké Fomy a nejistotou devadesátých let. Jak může dospělá žena v nápadném koženém paletu zmizet beze stopy v krajském městě, aniž by kdokoli cokoli slyšel?
Třicet let ticha nyní prořezává pět mrazivých faktů, které ukazují, že pravda o tom, co se u hradeckých kolejí stalo, může být mnohem blíže, než si vyšetřovatelé dříve připouštěli.
1. Fatální korekce: Zmizení na prahu domova
Po tři desetiletí veřejnost věřila, že se Zdena Brzková vypařila v „pustině u Fomy“. Až digitální éra a vytrvalost rodiny umožnily korigovat oficiální vyšetřovací verzi, která dlouho trpěla komunikačním šumem. Dcera pohřešované, Edita Lesková, skrze badatelské platformy vnesla do případu zcela nové světlo. Klíčovým bodem není odlehlá továrna, ale roh ulice Hronkova.
Toto zjištění dramaticky mění optiku celého případu. Pokud byla Zdena Brzková spatřena na rohu Hronkovy ulice, jak se loučí s kolegyní, nezmizela na opuštěné periferii. Byla v podstatě na prahu svého domova v domě č. p. 586. Tento fakt mění profil pachatele: nemuselo jít o náhodného predátora z křoví u trati, ale o někoho, kdo znal její rutinu, nebo o souseda, který využil posledních metrů její cesty.
„Jmenuji se Edita Lesková, jsem dcera Zdeny Brzkové… čekala jsem na mámu doma, až přijde z práce. Moje matka byla naposledy viděna na rohu ulice Hronkova, kde se rozloučila se svojí kolegyní a následně nedorazila do domu č.p. 586.“
2. Geografie strachu: Holubí dům a stíny u kolejí
Trasa, kterou musela Zdena Brzková absolvovat, byla v roce 1995 definicí úzkosti. Cesta se vlnila podél tichých hal tehdejší Fotochemy (Fomy) a protínala železniční tratě na Jaroměř a Třebechovice. Bylo to území nikoho, kde se mezi odstavenými vagony a slepými rameny vleček pohybovaly postavy, které denní světlo nevyhledávaly.
Symbolem tehdejšího rozkladu byl takzvaný „Holubí dům“. Než se stal ostudou města a byl srovnán se zemí, sloužil jako útočiště pro divné existence, drifty a narkomany. Pro ženu v černých lodičkách na podpatku a šedém koženém paletu, která nesla hnědou kabelku se zlatým uchem, představovalo toto místo smrtelnou past.
Klíčové rizikové body trasy:
- Železniční vlečky: Místa s nulovým osvětlením a nekonečným množstvím úkrytů v odstavených vagonech.
- Privatizační chaos: Areál Fomy procházející transformací byl v roce 1995 poloprázdným bludištěm se sníženou ostrahou.
- Skladiště Na Důchodě: Izolovaný úsek, kde se zvuk výkřiku snadno ztratí v hluku projíždějících nákladních vlaků.
3. Chaos privatizace: Proč se tělo nikdy nenašlo?
Investigativní instinkt velí podívat se na stav areálu Foma v roce 1995. Právě probíhající privatizace a s ní spojený chaos v majetkových strukturách mohly hrát pachateli do karet. Areál byl rozlehlý, zpustlý a plný stavebních výkopů či zapomenutých skladů.
V kriminologii existuje důvodné podezření, že absence těla po tolika letech souvisí s místem, kde probíhal čilý stavební nebo likvidační ruch. Pokud tehdejší policie důsledně neprohledala výkopy v areálu, který právě měnil majitele, mohl tamní terén posloužit jako dokonalý, nezamýšlený hrob. V oněch „divokých devadesátkách“ se v průmyslových zónách Hradce Králové leccos ztratilo – a Zdena Brzková mohla být jednou z těchto tragických obětí systému.
4. Teorie vozidla: Lodičky versus trať
Jedním z nejsilnějších argumentů pro to, že Zdena Brzková neodešla z místa činu po svých, je detail její obuvi. Měla na sobě černé lodičky na podpatku. Představa, že žena v takové obuvi dobrovolně a pravidelně volí cestu přes nerovné kolejiště a pražce, je z hlediska komfortu i bezpečnosti nepravděpodobná.
Tato drobnost posiluje teorii Kamila Hamříka o únosu autem. Zkušený analytik tvrdí, že pokud člověk zmizí beze stopy na tak krátkém úseku, je v 99,9 % případů odvezen vozidlem. Auto pachateli poskytuje okamžitý náskok a mění pátrací prostor z okruhu stovek metrů na stovky kilometrů. Mohla Zdena Brzková nastoupit k někomu, koho znala? Nebo se stala obětí „náhodného ulovení příležitosti“, kdy ji predátor v autě oslovil s nabídkou odvozu právě kvůli nepohodlným podpatkům?
Profil pravděpodobného predátora:
- Místní znalost: Muž (25–45 let), který se v oblasti orientoval (zaměstnanec drah, skladů nebo řidič).
- Potřeba kontroly: Čin nese znaky dominance, pachatel pravděpodobně jednal impulzivně, ale stopu zahladil s chladnou precizností.
- Recidiva: Podobnost se zmizením Miluše Strakové ve stejném roce naznačuje, že v Hradci mohl v té době operovat sériový pachatel vykazující sociální izolaci.
5. Cold Case 2.0: Může věda porazit čas?
I po třiceti letech existuje naděje. Případy z celého světa, v čele s dopadením „Golden State Killera“, dokazují, že moderní technologie jsou silnější než biologický rozklad paměti svědků. Pokud policie stále disponuje biologickými stopami z tehdejšího vyšetřování – ať už jde o vlasy na oblečení nebo zajištěné předměty – otevírá se cesta k rozuzlení.
- Forenzní genealogie: Tato metoda, která se již začíná testovat i na starých kosterních nálezech v ČR, dokáže identifikovat pachatele skrze DNA jeho vzdálených příbuzných v komerčních databázích.
- Geoprofilace 2.0: Digitální mapování tehdejších útoků na ženy v celém kraji může odhalit „domovskou zónu“ pachatele, kterou policie v roce 1995 přehlédla.
- Revize DNA stop: Nové metody extrakce DNA z degradovaných vzorků (např. z kabelky oběti) mohou po desetiletích identifikovat cizí genetický profil.
Závěr: Otázka pro svědomí Hradce
Zmizení Zdeny Brzkové zůstává jedním z nejtemnějších pomníků královéhradecké kriminalistiky 90. let. Není to jen strohý spis v archivu; je to otevřená rána rodiny, která třicet let čeká na odpověď, zda jejich matka nezmizela jen pár desítek metrů od vchodových dveří.
Pravda o té květnové noci u kolejí pravděpodobně stále žije v paměti někoho z nás. Někdo mohl vidět auto zaparkované na neobvyklém místě u Fomy, někdo si mohl všimnout náhlé nervozity u souseda, někdo mohl v hloubi areálu najít hnědou koženou kabelku se zlatým uchem a neozvat se.
Kdo v Hradci Králové už třicet let mlčí o tom, co se u kolejí skutečně stalo?
Máte k tomuto případu nové informace? Kontaktujte naši redakci – for.whistleblowers@proton.me Anonymita je zaručena.
