Záhada z lesa Na kopě: Nevyřešená vražda barmanky
Léto roku 1997 zůstává v análech české kriminalistiky zapsáno jako období mrazivé nejistoty. Zatímco se země vzpamatovávala z ničivých povodní na Moravě, v Praze se začal odvíjet tragický příběh dvacetileté Zuzany Dlabolové, mladé ženy, která měla v onom horkém červenci celý život před sebou. Její osud se stal jedním z nejdiskutovanějších nevyřešených zločinů devadesátých let a dodnes představuje memento brutality, která dokázala uniknout spravedlnosti. Atmosféra té doby byla prosycena pocitem bezmoci, když se ukázalo, že ani v relativně bezpečném prostředí hlavního města není mladá žena chráněna před dravcem, který si ji vyhlédl jako svou kořist.
Kritický zlom nastal v noci z 17. na 18. července 1997 v Biliard clubu Bond na Praze 3. Zuzana zde pracovala jako barmanka a osudnou ironií zůstává, že v témže podniku byla zaměstnána i její matka. Právě s ní Zuzana naposledy hovořila telefonem přesně v čase 23:50. Podle informací, které později médiím poskytl vyšetřovatel Plocek, dceru matka v tomto hovoru slyšela naposledy; Zuzana jí sdělila, že ji domů jako obvykle odveze známý taxikář. Rekonstrukce však odhalila trhlinu v tomto plánu. Tehdy jedenatřicetiletý řidič taxi vyšetřovatelům tvrdil, že Zuzanu ten večer nevezl, protože měl porouchaný automobil. Zuzana tak opustila klub kolem druhé hodiny ranní bez zajištěného odvozu a v ten moment se za ní zavřela voda.
Pátrání po pohřešované barmance skončilo drastickým nálezem o týden později, 25. července 1997. Náhodný houbař v hustém polabském mlází nedaleko Tišic na Mělnicku, v lokalitě příznačně nazývané Na kopě, objevil lidské ostatky. Šlo o improvizovaný skrytý hrob, kde tělo Zuzany Dlabolové leželo v pokročilém stádiu rozkladu. Pachatel se snažil maximálně ztížit identifikaci i zajištění stop – tělo bylo zcela nahé a u oběti se nenašly žádné osobní věci či doklady. I když policie z taktických důvodů nikdy veřejně nespecifikovala přesnou příčinu smrti, násilný charakter činu byl patrný na první pohled. Vrahovo počínání vykazovalo prvky chladnokrevné kalkulace zaměřené na zahlazení stop v odlehlé a těžko přístupné oblasti.
Behaviorální analýza neznámého útočníka vykresluje profil predátora, který se v nočním prostředí pohyboval s nebezpečnou jistotou. Pravděpodobně šlo o muže ve věku 25 až 40 let s výraznými antisociálními rysy a naprostou absencí empatie. Jeho jednání v sobě snoubilo náhlou impulzivitu útoku s následnou mrazivou racionalitou při manipulaci s tělem. Fakt, že oběť vysvlékl, nese silné znaky sexuální motivace a potřeby dominance. Pachatel chtěl mít nad bezbrannou ženou absolutní kontrolu i po její smrti. Nešlo o profesionálního vraha, ale o jedince, který se dokázal velmi rychle adaptovat na situaci a který své deviantní sklony pravděpodobně maskoval běžným společenským životem.
Geografická stopa zločinu je v tomto případě klíčová a ukazuje na vrahovu detailní znalost terénu. Trasa z Prahy 3 do lokality Na kopě měří zhruba 35 kilometrů, což představuje asi 40 minut jízdy automobilem, který byl pro transport těla nezbytný. Logistická analýza naznačuje, že vrah pravděpodobně využíval silnice I/9 a II/331 jako svou „zónu přechodu“. Volba Tišic jako místa uložení těla svědčí o tom, že se zde pachatel nacházel ve své „zóně komfortu“ – mohl v oblasti vyrůstat, mít zde chatu nebo pracovat v lesním hospodářství. Podle expertů na profilování mohl tento muž žít nebo působit ve východních čtvrtích Prahy, jako jsou Vysočany, Libeň, Hloubětín, Prosek či Černý Most, odkud je na Mělnicko a Neratovicko přímý a snadný přístup.
Vyšetřování prověřilo stovky stop, personál i stálé hosty klubu Bond, ale konkrétní vrah zůstal ve stínu. Případ se stal součástí temných legend devadesátých let a často bývá zmiňován v souvislosti s dalšími nevyřešenými vraždami mladých žen z té doby. Existuje důvodné podezření, že se v nočním prostředí Prahy mohl pohybovat sériový pachatel, který si vybíral oběti v okolí zábavních podniků. U jedinců se sadistickou motivací je riziko recidivy extrémně vysoké a nepolapený vrah mohl své činy v jiných lokalitách opakovat. Absence přímých důkazů však tyto hypotézy ponechává pouze v rovině odborných úvah a policejních spisů.
Osud Zuzany Dlabolové dodnes zůstává otevřenou ránou české kriminalistiky. Přestože od tragického léta 1997 uplynulo více než čtvrt století, naděje na spravedlnost zcela nevyhasla. Moderní forenzní metody a možnost opětovného přezkoumání biologických stop by mohly přinést zlom i v takto starém případu. Klíč k pravdě může stále ležet v archivech nebo v paměti někoho, kdo se tehdy v Billiard clubu Bond pohyboval. Příběh mladé barmanky, jejíž život skončil v zapomenutém polabském mlází, je naléhavým připomenutím, že žádný zločin by neměl zůstat promlčen v tichu zapomnění.
Vyšetřovatel Stanislav Plocek dělal také na případu vraždy Dity Hrabánkové. Podnik Bond bIliard club, kde Z. Dlabolová pracovala, se nacházel na adrese Roháčova 1629/92. Provoz tohoto podniku byl ukončen na konci roku 2000. Co se týká toho ve článku zmiňovaného manka 50 000 Kč, tak to je pěkná blbost. Žádný manko to nebylo.
hi