Bořetice, Hustopeče, ČR – Před dvacetidevíti lety, 6. září 1996, zmizel šestnáctiletý Přemysl Pazderka z Bořetic na Břeclavsku. I po dvou desetiletích intenzivního pátrání ze strany rodiny, provázeného pocity zanedbaného vyšetřování, zůstává osud mladíka neobjasněn. Jeho rodiče, Stanislava a Ivan Pazderkovi, dodnes žijí v neustálém utrpení a bezradnosti, neboť nevědí, co se s jejich synem stalo a kde je jeho tělo.
Zdroj neznámý, pravděpodobně rodina zmizelého
Poslední stopy a kritické pochybení
Osudný pátek 6. září 1996 odešel Přemysl z domova kolem osmé hodiny ranní s kamarádem do nedalekých Hustopečí u Brna. Rodina bydlí na okrese Břeclav. Toho dne se měl Přemek s kamarádem opít a dostat od něj i drogy. Ačkoli byl Přemek popsán jako upravený a normální, bezproblémový kluk s dobrým vztahem k rodině, v den zmizení se ocitl ve stavu, kdy jej městská policie vyvedla z hustopečského obchodního domu. Stanislava Pazderková dodnes nechápe, proč policie nepřivolala rodiče opilého dítěte.
Přemkova cesta pak pokračovala na nádraží. Podle svědectví se snažil dostat domů a chtěl jet posledním autobusem v půl sedmé do Bořetic. Řidič autobusu jej však nevzal, protože mu chyběla část peněz na jízdenku. Řidič je tak posledním člověkem, který Přemka viděl. Stopa zde končí.
Matka Přemka, Stanislava Pazderková, zdůrazňuje, že policii nic neřekl ani kamarád, od kterého měl Přemek drogy a který s ním byl ten den venku. Tvrdil, že si z večera na nic nepamatuje.
Zanedbané vyšetřování a amatérské pátrání rodiny
První pocity, že něco není v pořádku, se objevily večer, když Přemek nepřišel domů a nezavolal, ačkoliv to bylo jeho zvykem. Stanislava strávila ten večer na oslavě narozenin a nevěděla, že syn není doma. V sobotu ráno, když se potvrdilo, že Přemek nedorazil a nezanechal zprávu, začalo zoufalé obvolávání kamarádů a projíždění okolí.
Rodina popisuje své počáteční pátrání jako amatérské, ovšem vedené ohromným strachem. V pondělí, když už bylo jasné, že se Přemek nevrátil, se obrátili na policii, která sepsala protokol a začala po něm pátrat.
Nicméně, rodina má zásadní výhrady k postupu vyšetřování. Stanislava Pazderková si stěžuje na „odfláknuté pátrání“. V té době nebylo zvykem, aby se fotografie zmizelých dětí okamžitě dostaly do médií. Pátrání po Přemkovi bylo zveřejněno až po několika týdnech, některá média o případu informovala dokonce až po měsících. Matka vidí největší problém v tom, že hustopečská policie pátrání podcenila a začala vyslýchat svědky až po několika dnech, což značně ztížilo získávání relevantních informací. Pátrání se rozhýbalo až poté, co se do něj zapojila policie z Břeclavi.
Rodina se proto pustila do pátrání na vlastní pěst. Otec Ivan prohledával kluby v Praze, chodil se svým bratrem po ulicích a doufal, že na syna narazí. Chytili se každé možné stopy, včetně té, která naznačovala, že Přemek mohl být spatřen v Praze.
Matčina intuice a děsivé teorie
Stanislava Pazderková od začátku odmítala teorii, že by Přemek utekl dobrovolně. Tvrdila, že její šestnáctiletý syn byl natolik inteligentní, že kdyby chtěl odejít z domova, vzal by si s sebou pas, junior kartu a peníze, k nimž měl přístup – nic z toho si však nevzal. Vše zůstalo doma. Proto byla přesvědčena, že jde o trestný čin.
Otec Ivan se v průběhu času začal domnívat, že Přemysl byl „rozebrán na součásti“, což naráží na obavy z obchodu s orgány. Stanislava se zase obávala, že Přemysl, s jeho „jemným, až holčičím obličejem“, mohl být někde zavřen a zneužíván, nebo že byl zabit a stopy dobře zahlazeny. Tyto hrůzné scénáře rodinu pronásledují dodnes.
Jednou z neobvyklých stop bylo zapojení jasnovidce, který spolupracoval s policií. Ten rodině sdělil, že Přemyslova mrtvola se nachází u Znojma. Na základě této informace byl nasazen jeden z nejlépe trénovaných psů v České republice, který prohledával okolí. Pes skutečně našel kostru, avšak nejednalo se o kostru Přemysla. Policie rodině nemohla sdělit, čí ostatky byly nalezeny.
Psychická daň a hledání pomoci
Ztráta Přemka měla na rodinu devastující dopad. Otec Ivan přiznává, že na začátku člověka ochromí strach a dělá chyby. Později, když se pátrání nevede k výsledkům, ochromí ho beznaděj. I po letech se bolest nezmírňuje; člověk se s ní jen naučí žít. Ivan si myslí, že s takovou hrůzou se naučit žít je obtížné, jelikož se rána neustále obnovuje – rodina nemá hrob, kam by mohla jít zapálit svíčku, a neví, kde jejich chlapec je.
Stanislava Pazderková se se ztrátou syna snažila vyrovnat extrémní prací. Měla květinářství a pracovala 12 hodin denně i více, dokud to nebylo neúnosné. Cítila se bezradná, vyčerpala všechny kontakty a možnosti. Její starší syn jí radil, ať už to vzdá, protože „nikdo už by víc nemohl udělat než ty“. Stanislava si uvědomovala, že už nemůže ovlivnit ani změnit věci, a dokonce se cítila nejistá i při řízení auta, s obavami, že by mohla nabourat. To byl moment, kdy se rozhodla vyhledat odbornou pomoc a požádala o hospitalizaci na psychiatrické klinice, což jí pomohlo.
Vztah s Přemkem byl natolik silný, že matka už nevěří, že by žil a neozval se jí, pokud by byl při smyslech. Cítí vinu v tom, že Přemek byl celý její svět a příliš ho milovala. V rodině je téma Přemka dodnes tabu, zejména pro otce Ivana, kterého pohled na synovy fotografie zraňuje a připomíná mu bolest. Snaží se o tom proto nemluvit. Jediná, s kým může Stanislava otevřeně mluvit o Přemkovi, je manželka staršího syna, která měla Přemka také velmi ráda.
Navzdory všemu, naděje vždy zůstává, i když už jí moc nevěří. Ivan Pazderka jednou řekl své ženě, že se budou muset smířit s tím, že jejich syn je pravděpodobně mrtvý. Stanislava uvádí, že dokázala přežít pět Vánoc bez syna, a zdůrazňuje, že je důležité, aby i ostatní rodiče zvládli přežít a byli psychicky i fyzicky schopni postarat se o své děti, pokud se jednou vrátí.
Ponaučení a budoucí projekty
Stanislava Pazderková, s odstupem dvaceti let, nabízí rady ostatním rodičům:
• Věnujte dětem více času a naslouchejte jim.
• Vězte vše o tom, s kým se kamarádí a co dělají.
• Mějte hodně fotografií svého dítěte, kde si je opravdu podobné.
• Pokud máte i jiné potomky, myslete na to, že také trpí ztrátou sourozence.
Případ Přemysla Pazderky inspiroval hudební projekt Motýl, založený hudebníkem Danielem Krobem, který se zabývá problematikou ztracených českých dětí a mladých lidí a složil píseň i pro Přemka. Stanislava Pazderková vnímá, že se sice hodně mluví o pohřešovaných dětech, ale málo o rodičích. Spolu s Danielem Krobem uvažují o založení klubu pro rodiče pohřešovaných dětí, aby si mohli navzájem pomáhat a hledat cesty, jak se vyhnout peklu, kterým si prošli.
Šance, že rodina někdy dostane odpovědi na své otázky, je bohužel velmi malá. Případ Přemysla Pazderky zůstává smutnou připomínkou toho, jak obtížné je vyrovnat se se zmizením dítěte a jak zásadní je efektivní a rychlé vyšetřování od samého počátku.
Podrobná časová osa hlavních událostí
- 4. září (přesné datum neznámé, ale zmiňováno jako Přemkovy narozeniny a datum zmizení):
- Ráno, 8:00: Šestnáctiletý Přemysl Pazderka opouští domov v Bořeticích s kamarádem a směřuje do nedalekých Hustopečí u Brna.
- Během dne: Přemek se s kamarádem opije a kamarád mu dá drogy. Jeho vzhled se změní.
- Odpoledne/večer: Přemek je spatřen v obchodním domě v Hustopečích v takovém stavu, že ho městská policie vyvede ven. Policie ale nekontaktuje rodiče.
- Večer: Přemka vidí paní z cukrárny, která se snaží dovolat rodičům a upozornit je, ale nikdo není doma.
- Večer, cca 18:30 (půl sedmé): Přemek se snaží nastoupit na poslední autobus do Bořetic na nádraží v Hustopečích, ale řidič ho odmítne vzít, protože nemá dostatek peněz na jízdenku. Řidič autobusu je poslední člověk, který Přemka viděl. Od tohoto okamžiku se po Přemkovi ztrácí stopy.
- Ten samý večer (Pátek): Stanislava Pazderková (Přemkova matka) slaví narozeniny se svými zaměstnanci a neví, že Přemek není doma.
- Sobota: Stanislava zjistí, že Přemek není doma. Rodina obvolává kamarády a objíždí místa, ale bez úspěchu.
- Neděle večer (pozdní hodiny): Stanislava pociťuje silnou bolest u srdce, což interpretuje jako propojení se synem. Rodina se snaží Stanislavu utěšovat, že Přemek jen odešel na čundr nebo se zapletl s drogami. Stanislava však od začátku věří, že se jedná o trestný čin, protože si Přemek nevzal pas, junior kartu ani peníze.
- Pondělí: Rodina jde na policii v Hustopečích a sepíše protokol. Policie začíná pátrat, ale podle rodiny podceňuje situaci a začíná vyslýchat svědky až po několika dnech.
- Několik týdnů po zmizení: Rodině se podaří zveřejnit pátrání v médiích.
- Několik měsíců po zmizení: Některá média případ zveřejňují.
- Pozdější fáze pátrání: Do pátrání se zapojuje policie z Břeclavi, což vede k jeho rozhýbání.
- Nespecifikované období:Policie vyslechne kamaráda, se kterým byl Přemek v den zmizení a od kterého dostal drogy. Kamarád tvrdí, že si na nic z onoho večera nepamatuje.
- Manžel (Přemkův otec) prohledává kluby v Praze a se svým bratrem chodí po ulicích v naději, že na Přemka narazí. Dostávají zprávy o možném spatření Přemka v Praze, ale všechny stopy končí.
- Do pátrání se zapojuje jasnovidec spolupracující s policií, který tvrdí, že Přemkova mrtvola se nachází u Znojma.
- Speciálně trénovaný pes (jeden z nejlépe trénovaných v ČR) prohledává okolí Znojma v zimě po dobu dvou dnů. Je nalezena kostra, ale nejedná se o kostru Přemka. Policie rodině neprozradí, čí kostra to byla.
- Stanislava se snaží vyrovnat se ztrátou tím, že se „utopí“ v práci ve svém květinářství, pracuje 12 a více hodin denně.
- Po zhruba šesti až sedmi měsících intenzivní práce a pocitu beznaděje a ohrožení vlastní bezpečnosti (strach z autonehody) se Stanislava rozhodne vyhledat odbornou pomoc a je hospitalizována na psychiatrické klinice. Léčba jí pomůže.
- Rodina postupně ztrácí naději, že Přemek žije. Otec vyjadřuje přesvědčení, že Přemek je mrtvý, pravděpodobně rozebraný na orgány. Stanislava se bojí, že byl zneužíván nebo zabit.
- V rodině se stane téma Přemka tabu, zejména mezi otcem a matkou a mezi matkou a starším synem, kvůli bolesti, kterou připomíná. Jediný, s kým Stanislava může o Přemkovi mluvit, je manželka staršího syna.
- 20 let po zmizení (září):
- Stanislava Pazderková veřejně promluví o zmizení Přemka.
- 4. prosince 2016, 05:55 / 07:31: Článek na TN.cz je aktualizován/publikován, zmiňuje 20 let od zmizení Přemka.
- 21 let po zmizení: Druhý zdroj, pravděpodobně „přemek pazdera.txt“, zmiňuje 21 let od zmizení.
- Současnost (při rozhovoru): Stanislava se snaží žít dál, pracovat se starším synem a najít útěchu u rodičů a přátel, kteří ji podporují, aniž by se zaměřovali na bolestivé téma Přemka. Zmiňuje, že přežila pět Vánoc bez syna. Hudebník Daniel Krob zakládá projekt „Motýl“, který se zaměřuje na pohřešované děti, a skládá píseň pro Přemka. Stanislava a Daniel uvažují o založení klubu rodičů pohřešovaných dětí.
Seznam postav
- Přemysl Pazderka: Šestnáctiletý mladík z Bořetic, který zmizel za záhadných okolností. Byl upravený, bezproblémový, inteligentní a měl silný citový vztah s rodinou, zejména s matkou. V den zmizení se opil a užil drogy. Je mu 16 let.
- Stanislava Pazderková (Přemkova matka): Odhodlaná a milující matka, která se aktivně podílela na pátrání po svém synovi. Původně květinářka, později se kvůli traumatické zkušenosti potýkala s psychickými problémy a vyhledala psychiatrickou pomoc. Silně věřila v to, že její syn neutekl dobrovolně a že se jedná o trestný čin. Prožívá silnou bolest a smutek, ale snaží se žít dál a podporovat ostatní rodiče.
- Ivan Pazderka (Přemkův otec): Přemkův otec, který se také aktivně podílel na pátrání, včetně prohledávání Prahy. Je přesvědčen, že Přemek je mrtvý, pravděpodobně „rozebraný na součásti“ (prodán na orgány). Bolest ze ztráty syna mu brání mluvit o něm a snaží se bránit této bolesti.
- Přemkův starší bratr / syn Andrey: Stanislavin starší syn a Přemkův bratr. Podniká a pracuje s matkou. Snažil se ji utěšovat a přesvědčoval ji, aby to „vzdala“, protože „nikdo už by víc nemohl udělat“. Téma Přemka je pro něj tabu, ale jeho manželka pomáhá matce nést tíhu smutku.
- Přemkův kamarád: Chlapec, se kterým Přemek odešel z domova v den zmizení. Opil Přemka a dal mu drogy. Policii nikdy nic neřekl a tvrdí, že si na události onoho večera nepamatuje.
- Řidič autobusu: Poslední známý člověk, který viděl Přemka živého. Odmítl ho vzít na autobus, protože Přemek neměl dostatek peněz na jízdenku.
- Paní z cukrárny: Žena, která viděla opilého Přemka a snažila se kontaktovat jeho rodiče, ale nikdo nebyl doma.
- Městská policie (Hustopeče): Vyvedli opilého Přemka z obchodního domu, ale nekontaktovali jeho rodiče, za což je Stanislava kritizuje. Také je kritizována za to, že podcenili pátrání a začali vyslýchat svědky až po několika dnech.
- Policie Břeclav: Zapojila se do pátrání později a pomohla ho „rozhoupat“.
- Jasnovidec: Spolupracoval s policií a rodině sdělil, že Přemkova mrtvola je u Znojma.
- Psovod a speciálně trénovaný pes: Prohledávali okolí Znojma na základě informace od jasnovidce a nalezli kostru, která však nepatřila Přemkovi. Psovod je popsán jako „úžasný“.
- Daniel Krob: Hudebník a zakladatel hudebního projektu „Motýl“, který se zabývá problematikou ztracených českých dětí a mladých lidí. Složil píseň pro zmizelého Přemka. Spolu se Stanislavou uvažují o založení klubu pro rodiče pohřešovaných dětí.
- Manželka staršího syna: Jediná osoba v rodině, s níž Stanislava může otevřeně mluvit o Přemkovi, protože ho měla také velmi ráda a hodně Stanislavě pomáhá.
