Vražda Márie Farkašové (†28) sa odohrala v júni 1986 v Luhačoviciach. Mladá Slovenka, ktorá tam pricestovala na liečebný pobyt, bola znásilnená a udusená neznámym páchateľom v lesíku približne 200 metrov od Solnej ulice. K prípadu sa viaže viacero kľúčových informácií:
- Priebeh udalosti: Mária si 23. júna 1986 vyšla na večernú prechádzku, počas ktorej sa stretla so svojím vrahom. Páchateľ ju v odľahlom lesíku znásilnil a následne udusil.
- Vyšetrovanie: Kriminalisti nemali dostatok priamych ani nepriamych dôkazov. V 80. rokoch nebola dostupná analýza DNA, čo značne skomplikovalo vyšetrovanie. Napriek viacerým stopám, vrátane nádejného tipu v roku 2001, sa páchateľa nepodarilo vypátrať.
- Promlčanie: Prípad je už právne premlčaný, čo znamená, že páchateľ už nemôže byť trestne stíhaný. Vrah tak zostáva nepotrestaný.
- Dopad: Vražda vyvolala v Luhačoviciach paniku, najmä medzi ženami, ktoré sa báli chodiť na liečebné pobyty. Prípad je označovaný ako jeden z „policejních pomníčkov“ Zlínského kraja, teda nevyšetrených káuz.
Tento tragický prípad je dodnes nevyriešený a patrí medzi známe kriminálne udalosti regiónu.
Solne – Luhačovice (mapy.com)
Komplexní analýza vraždy Márie Farkašové v Luhačovicích
Vražda Márie Farkašové patří mezi nejstarší nevyřešené kriminální případy v Zlínském kraji České republiky. Tento tragický incident z roku 1986 zůstal dodnes bez objasnění, přestože policejní vyšetřování probíhalo intenzivně v několika vlnách. Níže poskytuji komplexní analýzu na základě dostupných informací z mediálních zpráv a policejních archivů. Analýza je strukturovaná do klíčových sekcí pro lepší přehlednost: pozadí oběti a události, průběh zločinu, vyšetřování, důvody neúspěchu, právní status a dopad na společnost. Zahrnuji i spekulace a možné teorie, ale pouze ty podložené fakty, bez nepodložených domněnek.
1. Pozadí oběti a kontext události
Mária Farkašová (28 let) byla Slovenka pocházející ze Slovenska (konkrétní místo bydliště není v dostupných zdrojích specifikováno, ale pravděpodobně z východního Slovenska). Byla svobodná a pracovala jako administrativní pracovnice. Do lázní Luhačovice přijela 20. června 1986 na léčebný pobyt, který měl trvat několik týdnů. Ubytována byla v hotelu Praha, což bylo běžné místo pro pacienty na lázeňské kúry v tehdejším Československu. Luhačovice byly v 80. letech populární lázeňské město, navštěvované především pro minerální prameny a klidné prostředí, což kontrastuje s brutalitou zločinu.
Období 80. let v Československu bylo charakterizováno socialistickým režimem, kde kriminalita byla často bagatelizována v médiích, aby se udržel obraz bezpečného státu. Vraždy byly řešeny státní bezpečností (VB – Veřejná bezpečnost), ale technické možnosti byly omezené oproti dnešku.
2. Průběh zločinu a objev těla
K vraždě došlo večer 23. června 1986. Mária Farkašová si vyšla na večerní procházku kolem 21:00 hodin, což bylo běžné chování pro lázeňské hosty. Poslední svědci ji viděli v oblasti nedaleko hotelu, pravděpodobně směrem k lesíku u Solné ulice. Zde se setkala s neznámým pachatelem, který ji přepadl v odlehlé části lesa, přibližně 200 metrů od obydlené oblasti. Podle rekonstrukce byla oběť znásilněna a následně uškrcena (udušena), což naznačuje sexuálně motivovaný útok s prvky násilí.
Tělo bylo objeveno následujícího rána, 24. června 1986, kolem 7:00 hodin místním obyvatelem, který venčil psa. Místo činu bylo v lesíku, kde nebyly žádné svědky ani kamerové systémy (ty v té době neexistovaly). Pitva potvrdila znásilnění a příčinu smrti jako uškrcení, bez dalších zranění jako bodné rány nebo střelné poranění. Nebyly nalezeny žádné osobní věci oběti, které by mohly vést k pachateli, jako otisky prstů nebo biologický materiál vhodný pro tehdejší analýzy.
3. Vyšetřování: Timeline a klíčové kroky
Vyšetřování zahájila tehdejší Veřejná bezpečnost ihned po objevu těla. Klíčové body:
- 1986 (okamžité šetření): Policisté vyslechli stovky lidí – lázeňské hosty, místní obyvatele a personál hotelů. Zaměřili se na muže v okolí, kteří mohli mít sexuální delikty v minulosti. Nebyly žádné přímé svědky útoku. Chyběly moderní metody jako DNA analýza (ta se v ČSSR začala používat až v 90. letech).
- 90. léta: Případ byl přehodnocen po pádu režimu, ale bez nových stop. Začalo se mluvit o možném sériovém pachatelovi, protože v regionu došlo k podobným útokům na ženy (např. v okolí Zlína), ale žádná spojitost nebyla prokázána.
- 2001: Došlo k nadějnému tipu – žena nahlásila, že slyšela muže přiznávat se k vraždě. Tento muž byl vyslechnut, poskytl alibi a jeho DNA (již tehdy analyzovatelná) se neshodovala s materiálem z místa činu. Tento lead byl uzavřen jako slepá ulička.
- 2013–2014: Policie v Zlínském kraji revidovala staré nevyřešené případy (tzv. „policejní pomníčky“). Případ Farkašové byl mezi sedmi nejstaršími, ale bez nových důkazů. Mluvčí policie tehdy uvedl: „Nejstarší z nich je vražda Slovenky Márie Farkašové v Luhačovicích. Neznámý pachatel ji zabil v roce 1986.“
- Současnost (do 2025): Žádné nové vývoje. Případ je archivován, ale teoreticky by mohl být otevřen při nových důkazech, i když je premlčaný.
Podezřelí: Žádný konkrétní pachatel nebyl identifikován. Spekulovalo se o místním obyvateli nebo jiném lázeňském hostu, ale žádné jméno nebylo zveřejněno. Jeden potenciální podezřelý z 2001 byl vyloučen.
4. Důvody, proč případ zůstal nevyřešený
- Technické limity éry: V 1986 neexistovala DNA profilování, kamerové systémy ani digitální databáze. Biologický materiál z místa činu byl později analyzován, ale bez shody v databázích.
- Chybějící svědci: Útok v odlehlém lese bez očitých svědků.
- Časový faktor: S odstupem let se stopy ztrácejí, paměť svědků slábne.
- Možná chyba v vyšetřování: Kritici naznačují, že socialistická policie mohla případ bagatelizovat, aby nepoškodila reputaci lázní.
- Absence motivu: Zdá se jako náhodný sexuální útok, což ztěžuje profilování pachatele.
5. Právní status
Případ je promlčený od roku 2006 (20 let od činu podle tehdejšího trestního zákona). I kdyby se pachatel našel nebo přiznal, nemohl by být trestně stíhán. V ČR je pro vraždu standardní promlčecí lhůta 20 let, ale pro zvlášť závažné případy (např. s dětmi) delší. Tento případ nespadal do výjimek.
6. Dopad na společnost a média
Vražda vyvolala paniku v Luhačovicích – ženy se báli chodit samy, lázně zaznamenaly pokles návštěvnosti. Případ je označován jako „policejní pomníček“ Zlínského kraje, symbolizující nevyřešené zločiny. V médiích (např. iDNES.cz, Deník.cz) byl opakovaně zmiňován v souvislosti s revizemi cold cases. Žádné spojitosti s jinými vraždami (např. recentními v Luhačovicích v 2024) nejsou prokázány. Dopad na rodinu oběti není veřejně znám, ale lze předpokládat dlouhodobé trauma.
Závěr a možné perspektivy
Tento případ ilustruje limity vyšetřování v minulém režimu a důležitost moderních technologií. I přes premlčení by nové DNA technologie (např. genealogické databáze) mohly teoreticky vést k identifikaci pachatele pro morální uzavření. Nicméně v roce 2025 zůstává nevyřešený, což podtrhuje, že některé zločiny unikají spravedlnosti navěky.
O pripadu jsem neslysela v te dobe ani ja, ani jini a to jsem z j. Moravy. Samozrejme se o tom nemluvilo, aby se neposkodila reputace lazni a bolsevismu.
Jestli ten hotel Praha je ten nynejsi lazensky dum Praha, tak to se tedy asi dost prosla. Na vecerni prochazku to vypada dost daleko. Jestli vyrazila v 9, tak musela do te ulice dorazit uz za tmy. Ta ulice Solne se deli. Nasli ji v lese u te prave nebo leve odbocky ? Spise bych typla mistniho nez hosta.
U pravé odbočky, levá je slepá a nikam nevede, pravá vede do lesa.
— Pokud je informace, že byla ubytovaná v hotelu Praha pravdivá je to k lesíku na konci Solné ulice cca 3 km.
— Západ slunce nastal přibližně v 21:14, Občanský soumrak – tedy doba, kdy je ještě dost světla na běžné venkovní činnosti – skončil kolem 21:53. Astronomická noc (úplná tma bez slunečního svitu) začala až přibližně ve 23:57
— Počasí : Luhačovice – 23. června 1986 měly typické letní počasí pro závěr června na jihovýchodní Moravě. Podle archivních záznamů z nejbližších meteorologických stanic bylo:
Denní maxima kolem 24–26 °C, ranní teploty přibližně 13–15 °C.
Převážně jasno až polojasno během dne, odpoledne místy kupovitá oblačnost.
Slabý vítr proměnlivého směru, většinou do 3 m/s.
Bez významných srážek – večer zůstalo sucho a teplo i po západu slunce.
Takže večerní procházka tehdy byla v příjemném, teplém a klidném počasí, s pomalým stmíváním typickým pro období kolem letního slunovratu.
Ohledně hotelu Praha – Po druhé světové válce byl znárodněn.
Odborářská rekreace – pobyt zaměstnanců v rámci ROH (Revolučního odborového hnutí)
šlo o rekreační nebo léčebné pobyty přidělované přes odborovou organizaci.
Účastníci tzv. odborářských léčebných dovolených – to byla specifická forma lázeňské péče pro zaměstnance vybraných podniků, hrazená nebo dotovaná zaměstnavatelem to znamená
že běžný lázeňský host se do hotelu Praha v Luhačovicích téměř nedostal.
Byly tam také ubytovaní učni a praktikanti z učňovského střediska, které v části budovy fungovalo současně s odborářskou rekreací.
Teoreticky by tam mohl být i někdo mimo ROH, ale to se dělo spíše výjimečně – například pokud měl „protekci“, nebo pokud podnik nevyčerpal všechna přidělená místa a uvolnil je pro veřejnost.
Světelné podmínky :
Pondělí 23.6 1986 cca 21:00 – Je začátek astronomického soumraku; ulice jsou již v polostínu, zvlášť v lesních úsecích. Mária míří z okolí hotelu směrem k Solné ulici.
21:05–21:15 – Několik svědků ji zahlédlo poblíž odbočky k lesíku. Světla veřejného osvětlení jsou v této části řídká, prostor už je ponořený do tmy.
cca 21:15–21:30 – Předpokládaný čas útoku – Pachatel ji přepadá v odlehlé části lesa, cca 200 m od obytné zástavby.
– V červnu zapadá slunce v Luhačovicích kolem 21:00; soumrak končí cca ve 21:45.
– Lesní úsek byl po 21. hodině už tmavý, což zvyšovalo anonymitu útočníka.
Pravděpodobná trasa a viditelnost :
[Hotel Praha]
│
▼
[Lázeňská ul.]
│
▼
[Křižovatka se Solnou ul.]
│
▼
[Lesík – místo činu]
Viditelnost po 21. hodině :
– 21:00 – Slunce právě zapadlo, v otevřených prostranstvích ještě šero.
– 21:10–21:20 – V lesních úsecích už téměř tma, veřejné osvětlení zde bylo řídké.
– 21:30 – V lesíku úplná tma, pouze slabé rozptýlené světlo z města na obzoru.
Zajímavost: Podle místních svědectví byla tato trasa oblíbená pro večerní procházky, ale po setmění působila odlehle a tichým dojmem, což mohlo útočníkovi poskytnout anonymitu
Vzdálenosti : Hotel Praha → začátek lesíku u Solné: cca 1,7 km / 20–23 min.(chůze běžným tempem)
Hotel Praha → místo činu uvnitř lesíku: cca 1,9–2,0 km / 24–26 min.
Hotel Praha → Solný pramen: cca 2,4–2,5 km / ~30 min, tam ale pravděpodobně nedošla.
Takže pokud vyrazila po 21. hodině, mohla být u kraje lesa kolem 21:20–21:25 a k prameni by se už za dostupného času a světelných podmínek dostávala jen stěží.
Trochu zvláštní čas na procházku do lesa, kdy by se vlastně vracela do hotelu již za tmy ale těžko říct třeba se nebála a věřila poklidné atmosféře lázeňského prostředí + romantika nočního lázeňského města.
Verze schůzky s někým s kým se seznámila a ten někdo znal Luhačovice z předchozího pobytu.
Trasa k Solné ulici byla méně typická – vedla do tišších částí města a na okraj lesa.
Možnost schůzky :
– Čas odchodu i směr nasvědčují, že nevylučitelnou variantou je domluvené setkání.
– Pokud šla za někým, kdo už Luhačovice znal, mohl ji záměrně vést či pozvat na klidné, odlehlé místo.
– Takový člověk by přesně věděl, kde je málo lidí a světla.
nebo :
Náhodné setkání s vrahem
– Touha po klidu – mohla si prostě chtít odpočinout od ruchu lázeňského centra a nasát večerní atmosféru.
– Spontánní nápad – třeba vyrazila pozdě bez pevného plánu, jen se projít a „protáhnout nohy“.
– Náhodné setkání cestou – mohla potkat někoho známého či sympatického, kdo ji zavedl dál, než původně chtěla jít.
Útok proběhl jen cca 200 m od zástavby, ale v místě, kde v té době nebylo veřejné osvětlení a odkud nebylo vidět z hlavní cesty.
Koukám na let. snímek z roku 1991 a za tím hotelem Praha je lesa dost, takže procházka do lesa jen tak to asi nebyla.
Buď se šla podívat na ten Solný pramen ale pak nechápu proč tam nešla v nějakou rozumnou hodinu, proč by se chtěla vracet do hotelu skoro po tmě a sama.
Náhodnej a ještě k tomu vrah uchyl a zrovna v té době v lesíku jak tam byla ona je podle mě taky nesmysl…moc velká náhoda.
Buď jí někdo sledoval už od hotelu, někdo, kdo tam také byl ubytovaný a nebo se s někým potkala přímo v Solné ulici a buď ho „znala“ z restaurace, kolonády, atd., kde se s ním seznámila a řekl že jí doprovodí pak zpátky aby nešla sama po tmě.
To místo a doba mohou také ukazovat na romantickou schůzku (sejdeme se po deváté u Solného pramene) ale bohužel se to zvrtlo a on jí znásilnil a pak ze strachu z odhalení uškrtil, zřejmě moc důvěřivá nebo možná touha se provdat do Čech?
Za mě buď někdo z hotelu nebo ta schůzka s náhodnou známostí, která si chtěla pouze s ní užít za každou cenu sex.
O tomto případu jsem nikdy neslyšel to jsem bydlel od Luhačovic asi 7km. Bohužel je tento případ tak starý, že jedinou možností by bylo svědectví nějakého potomka, který o činu věděl, jinak vidím zdárné vyšetření jako nepravděpodobné. 1986 je hodně dávno, i mí rodiče byli tehdy ještě děti. Nebyly telefony, kamery, nic… Žádné prostředky k dalšímu operování.
Nevím jak to fungovalo dřív,ale v lázeňských domech bývá večerka ve 22:00.Mně tedy ta vzdálenost trasy vychází na 33 minut chůze.Nemohla se tedy včas pěšky vrátit na zpět.
Počasí trochu podrobněji.Luhačovice-23.6.1986 v 20:00 :
Vítr SZ – 9 km/h v ojedinělých nárazech až 32 km/h,teplota 16 °C.
Nevím jaké zvolila oblečení s ohledem na počasí,čas i místo.Mohla ji být zima.Klidně ji někdo mohl nabídnout kabát a mít tak důvod ji oslovit.
To Osel, toofi, Tom:
urcite musela vedet, ze se vrati za tmy. Alespon za sebe reknu, ze kdyz jako zena pobyvam ve mestech v hotelech, tak v zadnem pripade nechodim sama na vecerni prochazky, kdyz vim, ze se do tmy nevratim, max jedu z hospody do hotelu a uz vubec ne k nejakym parcikum, lesikum, atd., na okraji mesta.(V Luhacovicich to neznam, protoze jsem tam byla poprve a naposled ve 2. tride na skolnim vylete v r.1977 a matne si vybavuji jen tu kolonadu.)
Me by zajimalo, kdo byl ten, co vypovedel, ze sla a v kolik na prochazku, kde byla naposled videna, atd. Tady neni vubec nic. Treba neco najde Hugo71 v archivech.
U křižovatky do Solné ulice je také velký hotel (dnes hotel Palace), tam ji musel nějaký svědek podle mě vidět jak jde do Solné ulice.V tom lese ve svahu za Solnou ulicí je jen jeden zajímavý bod a to Pramínek solné, jinak jen les.
V tom hotelu mohla mít volnost takže večerka tam nemusela být, on to totiž, jak jsem zjistil nebyl běžný hotel pro klasické hosty lázní ale jen ROH zaměstnanci a učňové a praktikanti tam byly ubytovaní.
Tento případ je hodně starý ale zajímavý tou lázeňskou atmosférou, téměř námět na detektivní knihu nebo film.
V lázních jsem byla jednou v životě, a to po operaci slepého střeva, rok 92 nebo 93, bylo mi 17. Jako nezletilá jsem měla večerku v sedm a celý hotelový dům byl zamřížovaný jako Mírov 😂. Byly jsme tam nezletilé dívky, 15-18, respektive do 18ti let. Mária byla zletilá, nicméně mladá. To, co jsem zažila ze strany mužů v lázních, byla nepopsatelná ztráta iluzí. Chápu, že po absolvování Františkovych lázní spousta žen otěhotní 😂, otázka zní, zda s manželem. Muži (a asi nejen oni, ať jim nekřivdím) tam byli doslova urvaní z řetězu, místní i hosté. Mária mohla kývnout na romantickou procházku a stálo jí to, bohužel, život…
Navíc si myslím, že ten dotyčný patřil k hostům, takže absolutně bez vazby na lokalitu, v tom případě je to dvojnásob obtížné
V bulváru také psali, že byla pohledná, nevím kde to zjistily ale fotku jsem nikde neviděl, každopádně o důvod víc, že po ní někdo vyjel, možná mu dala košem a tak jí sledoval už od hotelu, jen je dost divný proč šla do Solné ulice? vždyť tam nic zajímavého není jen ten pramínek solná ale ten je ve svahu dál v lese.
Navíc jestli to tam neznala a ty uličky se tam dost větví, tak jak věděla kam přesně jít? , jen tak na blind někam do lesa?…po deváté hodině?…možná, vyloučeno to nemůže být.
Také info v lese 200 metrů od Solné ulice je dost široký pojem, protože tenkrát byl les téměř kolem dokola té Solné ulice, kopec vedle byl celý zalesněný, kde končí baráky také a na druhé straně také ale méně.
Chtělo by to přesnou lokalizaci kde byl svědek a kde leželo tělo ale samozřejmě bez spisu bez šance.
Případ zřejmě zůstane nevyřešen vzhledem k velkému časovému odstupu, jediná šance je svědek, který možného vraha označí a padne shoda DNA nebo přiznání pachatele pokud ještě žije.
Podle mě byl pachatel mladý 18-30 let , měl sílu a byl horkokrevný se sadistickými sklony.
Zřejmě se moc nebránila kvůli strachu ale pachatel jí stejně zavraždil ze strachu z prozrazení, to znamená že dobře viděla jeho obličej a možná i věděla jak se jmenuje a pachatel také asi nemohl okamžitě odcestovat z Luhačovic, protože tam měl nějaké povinnosti/závazky…nechtěl nic riskovat a neváhal vraždit.
V laznich jsem nikdy nebyla,ani nasi, ale s tim rezimem to je pravda. Starsi pribuzni rikali, ze clovek musel byt vecer do urcite doby zpet na pokoji (nemluvili specificky o Luhacovicich).
—
Jo, mozna nejaky nadrzeny sadisticky soudruh odborar na lazenskem pobytu. Dalsi verze muze byt nekdo mistni, kdo tam na tom konci bydlel a ve meste lovil navstevnice.
Osle, nevite jestli tam uz tenkrat v tom miste byla nejaka hospoda/restaurace/bufac, jak je ted ten bowling/restaurace U Solneho pramene ? Treba tam nekde napred sedeli v hospode. ze ale nikdo nic nevidel/neslysel.
Možná nějaké ubytování s menší hospodou tam mohlo být, dnes to tam je samej hotel, penzion nebo vila.
To Umbra, to Osel: pokud byla navíc pohledná, spousta mužů se za ní v lázních určitě točila. Myslím, že ten muž ani nemusel mít sadistické sklony. Prostě mohli si dát někde skleničku, dvě, tři…a šli se projít. Možná to bylo nejdříve pro obě strany příjemné, muž poté naléhal více, Mária mohla dostat strach, začala se bránit, mohlo zaznít: oznámím to, tenkrát ještě na veřejnou bezpečnost, on dostal strach a uškrtil ji. Těžko říct. Pro mladou pohlednou ženu stačilo (nevím samozřejmě jak je to dneska) se posadit na kolonádu a měla na stole skleničku. Mohl to být prostě kdokoliv… já bych vsadila na hosta
V pořadu Na stopě říkal, že místo, kde byla nalezena je už zastavěné dom (vysíláno asi před 20 lety). Odpoledne než ji někdo zavraždil, měli Máriu, která byla slovenská Maďarka a česky špatně rozuměla, vidět s nějakým mužem. Nějaká z žen taktéž na léčení měla tohle oznamovat dalším léčícím se se slovy, že Mária má galána. Někdo tu psal, že Mária byla pohledná. Opak byl bohužel pravdou, k tomu brýle se silnými dioptriemi…
Dekuji moc za pripomenuti tohoto pripadu. Ctu vas, a zrovna nedavno jsem si rikala, ze jeste nikdo nezminil pripad z Luhacovic… A prece ano.
Moje mamka byla v laznich Luhacovice v lete 89, cili tri roky po vrazde.
Ja byla tehdy jeste dite, cili az zpetne o par let pozdeji zacatkem devadesatych let( konkretne tehdy bezela v tv nejaka patraci relace, myslim Pachatel neznamy, kde to zminovali ) mi rekla, ze tehdy se tam o tomto pripadu mluvilo a doporucovalo se chodit navecer ven ve vice lidech, alespon po dvou. Utkvelo mi to v pameti.
Pak se k pripadu vratili po letech v pripadu Na stope, jak zde zminuje pani nade mnou. To uz si pamatuji vyborne, bohuzel v archivu uz tento dil nelze prehrat.
Byla tam uvedena puvodni rekonstrukce, rikali tam, ze Maria si nerozumela se spolubydlici a dalsimi holkami, ze byla “ jina “ ( silne bryle, svobodna a bezdetna ve 28, to uz se tehdy bralo, ze ji ujel vlak, byla jina doba. V Praze to samozrejme bylo mozna jine ), byla tam jazykova bariera a asi nebyla na nejake randeni. Mozna ji vyhecovaly, kdovi. A zrovna narazila na nekoho, kdo ji ublizil.
Co me zarazi, je, ze tedy ( jak se v clanku zmineno ) prijela 20. 6. a 23. 6. uz zemrela. Vzdyt tam byla strasne kratce, to se prece clovek teprve rozkoukava…Ze, jak pise Petra, uz ji ostatni resily, ze ma galana a v tom poradu Na stope to vyznelo, ze se tomu podivovaly. Ja nevim, jak to chodilo tehdy v laznich, mozna, ze se tam opravdu hodne lidi jezdilo “ povyrazit „, nevim 🙁
O případu jsem se dozvěděla až tady, moc tento web obdivuju a čtu, tento případ mě dostal. Úplně se mi vybavila ta zdejší letní lázeňská atmosféra. V roce 1983 jsem měla po maturitě a trávila tu celé léto na brigádě v lázeňské restauraci na konci kolonády. Nejsem místní, tak jsem bydlela s ostatními brigádníky ve vile Lužná, dnes hotel Lužná. V lázních bylo přes léto spousta sezónních pracovníků, většinou studentů, ale i starších. Na kolonádě hrál tenkrát pravidelně lázeňský orchestr, tam hráli studenti konzervatoře a Jamu, takže kromě starších lázeňských hostů i spousta mladých. Když bylo volno, vyráželi jsme různě ven, oblíbená byla vinárna Racek nad kolonádou. Tenkrát to na mě působilo tak, že kromě na léčení nebo odborovou rekreaci se tam moc nedalo dostat, byla to lukrativní záležitost. Posledních 20 let jezdím do Luhačovic každý rok alespoň dvakrát, jen proto, že to tam mám moc ráda a mám to docela blízko. Vždycky do nějakého soukromého apartmánu, hotely moc nemusím a v těch 80. letech tam tolik možností ubytování jen tak zase nebylo. Spíš opravdu jen lázeňští pacienti, rekreanti přes ROH, ale ti bydleli spíš směrem k přehradě v hotelu Fontána, takový socialistický komplex, dnes se to jmenuje Harmonie ale vypadá to furt stejně, a sezónní pracovníci. V centru bylo ubytování spíš jen pro lázeňské hosty. V naší restauraci bylo pořád plno, vedle hned byla cukrárna, obojí funguje dodnes a přes léto narváno, tenkrát i dnes. Chodily k nám hodně stejné tváře, stejné dvojice, občas přišly nové, najednou jeden z páru třeba osaměl a dozvěděli jsme se, že ten domnělý partner prostě už odjel z léčení domů a že vlastně tvořili pár pouze tam. Lidi se tam strašně rychle seznamovali, dávali dohromady, neměli ostych, tam bylo normální se dát do řeči, takže si dovedu představit, že i když tam byla krátce, vyrazila někam sama a chvilku si sedla někde na lavičku, hned ji mohl někdo oslovit. Třeba narazila i na nějakého Slováka nebo ji oslovil někdo z personálu. A že si vybrala k procházce v ten osudný den takové místo, na to nemohla přijít sama. Byla tam tři dny, nemohla znát pořádně ani nejbližší okolí, určitě měla i program, nějaké procedury, snídani, oběd, večeři, na místo jako je Solné bych vyrazila až ke konci pobytu, když už bych měla všechno prochozené a nevěděla kam. Přestože jsem tam byla mockrát, k tomu Solnému prameni mě nikdy nenapadlo jít, kousek je pramen Aloiska, tam všichni chodí. A navíc, Luhačovice mají na všechny strany docela převýšení, takže pokud nejste v centru na pěší zóně nebo na kolonádě nebo nejdete Jurkovičovou alejí k přehradě, je to pěkně do kopce. A právě ta ulice Solné je docela do kopce, pořád do kopce, až do toho lesa. Neříkám, že to nebyla turistka, ale večer, sama, drápat se do takového hrbu? Byla jsem tam naposledy v červnu s vnukem, na konci Solného je teď hotel Ambra, mají tam hezké dětské hřiště. A jednou jsme to šli od Aloisky okruh lesem pořád do kopce a pak zase pořád z kopce a vyšli jsme právě na Solném. Nic, co by někdo poradil, tam si zajdi, tam je to super procházka. Jen si nepamatuju, jestli tam byla tenkrát v těch osmdesátkách nějaká hospoda, netuším, určitě nás to tam s naší letní partičkou netáhlo, bylo to z ruky. Mám obavu, že se tento případ už nevyřeší. Souhlasím se všemi, kdo psali, že někoho potkala, ten měl jasný cíl, ona spíš ne, a takto to dopadlo. Strašný.
Zdravim, Berto, a diky za prispevek. Me se to podle mapy prave take nezdalo, ze by si vybrala tam jit vecer (i kdyz za svetla) a sama. Zda se mi to navic daleko od te Prahy. (V L-L jsem sice byla poprve a naposledy na skolnim vylete ve 2. tride v r. 1977, takze to tam vubec neznam.)
Ano, v laznich si lide vyhazovali z kopytka. Muj strejda si doma tajne „odklanel“ penize z rodinneho rozpoctu na lazenskou zabavu (jeste za bolseviku). Bankovky schovaval do knizky, jenze potom zapomnel, do ktere. Meli velkou knihovnu a on zacal tesne pred odjezdem prohlizet jednu knizku po druhe a tak se to provalilo. Najit to do odjezdu nestacil. 😀
Díky za příspěvek , takže to vypadá že jí tam vylákal , protože sama od sebe by tam určitě nešla.
pro Bertu
zajímavý příspěvek přibližující tamní atmosféru.To musela být náročná brigáda.Alespoň,že počasí bylo příznivé.Žádné velké hice jako v devadesátkách.