Blog

Zdroj: ABS

Reportáž z kanálu „badatele.net“ a doplňující článek na Médium.cz se detailně věnují neobjasněné vraždě dvacetileté servírky Marie Klepáčkové, k níž došlo v červenci 1972 na Karlovarsku. Případ je popsán jako zdánlivě banální, s jasným okruhem podezřelých, který však nikdy nebyl vyřešen, což vzbuzuje dojem, že „podsvětí získalo prazvláštní a nevysvětlitelnou moc i nad muži zákona“.

Klíčové detaily případu a zjištění reportáže:

• Oběť a okolnosti smrti: Marie Klepáčková, 20letá servírka z restaurace v Chodově, byla nalezena mrtvá ráno 20. července 1972 na kolejích bývalé důlní trati mezi Vřesovou a Dolními Nivy. Pitva potvrdila, že ji usmrtil důlní vlak, který odvážel skrývku. V době smrti byla Marie v bezvědomí a pravděpodobně byla na koleje položena již v tomto stavu. Strojvedoucí vlaku ji nemohl vidět, protože soupravu sunul před sebou.

• Poslední cesta Marie: Marie odcházela z práce v restauraci Slávie v Chodově a směřovala domů do asi 5 km vzdálené Vřesové, kde bydlela u své kolegyně, kuchařky Marie Glasnerové. Ačkoli odešla pěšky, je téměř jisté, že na místo vraždy dojela autem, přičemž nejspíše byla přivezena v bezvědomí. Místo nálezu těla bylo přibližně 2 km za Vřesovou, což naznačuje, že k útoku došlo dříve, pravděpodobně mezi Chodovem a Vřesovou.

• Vyloučené a nepotvrzené motivy: Kriminalisté brzy vyloučili sebevraždu a nehodu, potvrdili vraždu. Sexuální motiv byl kriminalisty vyloučen, a loupežný či jiný osobní motiv se také nepodařilo prokázat.

• Zásadní svědectví a zanedbání vyšetřování: Klíčovým svědkem byl Vladislav Hrdlička, který šel pěšky z Chodova do Vřesové do práce a viděl auto, které zastavilo v místech blízkých kolejím. Ačkoliv o tom vypověděl ihned, policie o jeho svědectví nejevila větší zájem. Až po pěti letech byl Hrdlička předvolán k rekognici, kde označil fotografii číslo čtyři. Na ní byl Miroslav V. (jiný zdroj uvádí Miloslav Sadlek), kolega Marie Klepáčkové z práce, číšník, který se do té doby ve spisu prakticky nevyskytoval.

• Místní dohady a strach: Případ otřásl celou obcí, ale z vyšetřování se lidé dozvěděli jen málo. V době komunistického režimu se kriminální případy nezveřejňovaly, což vedlo k šíření nejrůznějších dohadů o pachateli. V obci Šindelová, odkud pocházela rodina Marie, se tradovalo, že rodiče mohli znát jméno vraha, ale z obav ho nikdy neprozradili. Lidé se obávali cokoli sdělovat, což bylo dáno tehdejší „divokou“ poválečnou dobou a zkušenostmi z jiných případů.

• Neviditelná bariéra obav: Reportáž zdůrazňuje, že i po více než 50 letech existuje mezi místními „neviditelná bariéra obav z vyřčení něčeho, co se tu tak nějak minimálně tuší“. Naznačuje se, že za případem stály „rovnější mezi rovnými“, tedy vlivné osoby, které mohly ovlivnit vyšetřování nebo umlčet rodinu.

• Nezodpovězené otázky: Reportáž si klade otázky, proč se vyšetřovatelé nevydali jasným směrem, zda někdo vlivný kryl vraha, a proč musela dvacetiletá dívka zemřít. Zmíněn je i jeden z údajných pachatelů, který měl taxislužbu, byl veselý, přátelský, ale měl rád alkohol.

• Památník: V místě nálezu těla byl vztyčen pomníček na památku Marie Klepáčkové, který je však dnes těžko dostupný, zarostlý a nečitelný.

Celkové vyznění reportáže: Reportáž efektivně podtrhuje, jak se i „na první pohled banální“ případ mohl stát symbolem nespravedlnosti a zanedbání ze strany úřadů, možná ovlivněných vlivem mocných. Ukazuje na přetrvávající tajemství a strach v místní komunitě, které brání objasnění pravdy i desítky let po události. Záměrně nevyřešený případ Marie Klepáčkové je představen jako pomníček, který „nedopřává klid“ a který je zrcadlem doby, kdy se o kriminálních případech nemluvilo a vlivní jedinci mohli zůstat nepotrestáni. Závěr reportáže slibuje pokračování a naději, že se konečně podaří odhalit, „co bylo pro někoho důležitější než život mladé dívky“. Médium.cz navíc propojuje tento případ s diskusí o promlčecí lhůtě trestných činů, zejména vražd, a argumentuje, že takové činy by neměly být promlčeny nikdy.