Blog

Pavel Švanda (6. června 1959, Opava – 3. října 1981) byl 22letý student Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně a aktivní křesťanský disident. Zapojil se do tajného křesťanského hnutí v Brně kolem Charty 77 od podzimu 1980, měl kontakty na pražské disent a odmítal spolupracovat s komunistickým režimem. V červnu 1981 odmítl účastnit se voleb, v srpnu navštívil Řím, kde se setkal s prastrýcem, kardinálem Tomášem Špidlíkem, a byl zasnouben s Annou Hornáčkovou. Jeho aktivita ho činila terčem Státní bezpečnosti (StB), která na něj vyvíjela nátlak, včetně výslechů a pokusů o nábor jako spolupracovník.

Okolnosti úmrtí

Švanda byl naposledy spatřen 2. října 1981 po návratu z Říma. Podle svědků ho v Brně násilím vtáhli do auta dva neznámí muži, což naznačuje únos. Jeho tělo bylo objeveno 10. října 1981 na dně propasti Macocha v Moravském krasu, asi o týden dříve zemřel. Tělo vykazovalo stopy násilí: řezné rány na rukou (typické pro obranu nebo sebevraždu), poškození neslučitelné s pouhým pádem z výšky a absence typických zranění z pádu (např. zlomeniny nohou). Pitevní protokol zmiňoval smrtelná zranění z pádu, ale rodina a experti poukazují na nesrovnalosti, jako jsou rány na hlavě a hrudníku, které mohly být způsobeny tupými předměty před pádem.

Vyšetřování

• Komunistické vyšetřování (1981): Dne 2. prosince 1981 vyšetřovatel VB Miloš Marek uzavřel případ jako sebevraždu – Švanda se údajně zabil skokem do propasti po předchozím zranění (řezné rány na rukou měly být sebezpůsobené). Vyšetřování bylo rychlé a povrchní, bez hlubšího zkoumání svědectví o únosu.
• Postkomunistické vyšetřování (1990–1994): Krajský úřad vyšetřování Policie ČR v Brně znovu otevřel případ 3. dubna 1990. Na základě výslechů svědků (včetně rodiny a spolužáků) byly zjištěny možné vazby na StB, ale důkazy nebyly dostatečné pro trestní stíhání. Případ byl odložen 30. června 1994 jako „nejednoznačná sebevražda“. Archivy StB po roce 1989 odhalily sledování Švandy, ale žádné přímé důkazy o vraždě.

Případ byl zpracován v dokumentárních filmech (např. Zakázaný Bůh České televize) a relacích Českého rozhlasu, kde se zdůrazňují nesrovnalosti.

Teorie a analýza důkazů

Hlavní teorií je politická vražda StB, která měla odstranit nepohodlného aktivistu v době normalizace. Švanda byl součástí sítě tajné církve a disentu, což ho spojovalo se smrtí jiných disidentů, např. Přemysla Coufala (mrtev v únoru 1981 v Bratislavě s podobnými stopy násilí, také terč StB). Stopy míří k třem agentům StB z Brna, kteří ho sledovali, ale bez přímých důkazů (jako svědectví nebo dokumenty) zůstává to spekulací.

Důkazy podporující vraždu:

• Svědectví o únosu 2. října (dva muži v autě).
• Poškození těla: Rány neslučitelné s pádem (např. tupé trauma na hlavě), absence deprese (Švanda plánoval svatbu).
• Kontext: Nátlak StB na disidenty v 80. letech, podobné případy (např. smrt Jerzyho Popiełuszki v Polsku).

Alternativní teorie: Sebevražda kvůli tlaku režimu, ale rodina (včetně kardinála Špidlíka) to odmítá – Švanda byl optimista bez známek deprese. Rádio Svobodná Evropa chybně spojilo jeho smrt s jiným disidentem (spisovatelem Pavlem Švandou), což ukazuje na záměnu v exilovém disentu.

Závěr a význam

Přes 40 let po smrti zůstává úmrtí Pavla Švandy nevyřešené, ale důkazy silně naznačují politickou vraždu StB jako reakci na jeho aktivitu proti normalizaci. Případ ilustruje brutálnost komunistického režimu vůči mladým disidentům a slouží jako připomínka obětí totality – Starokatolická církev ho ctí jako mučedníka. Další odhalení by vyžadovalo nové archivní výzkumy StB, ale mnoho dokumentů bylo zničeno. Rodina a přátelé (jako Ivo Ondračka) stále bojují za pravdu, což podtrhuje trvalý dopad tohoto případu na českou paměť.