Soubor textů, pocházejících převážně z investigativní podcastové série a forenzních analýz, se zaměřuje na vysoce kontroverzní a brutální vraždu Miroslava Sedláře ve Slopném v roce 2011, za kterou byli odsouzeni Maroš Straňák a David Šimon. Klíčová kritika se týká spolehlivosti hlavních důkazů: především metody pachových stop, která je v mnoha evropských zemích považována za nespolehlivou, a svědectví spoluvězňů Milana a Ludvíka Rakašových, jejichž motivace a věrohodnost jsou zpochybňovány, obzvláště ve světle prodlužovaného přerušení trestu pro Milana Rakaše. Závažné nesrovnalosti odhaluje také existence DNA neznámého recidivisty Zoltána K. na klíčovém důkazu (kukle), o které státní zástupce neinformoval odvolací soud, a také nejasnosti kolem časové osy činu a alibi odsouzeného Šimona. Případ dále komplikuje kontaminace místa činu rodinou oběti a indicie naznačující, že Sedlář se mohl zabývat nelegálním obchodem se zbraněmi, což zpochybňuje oficiální motiv loupeže a poukazuje na možný systémový problém v české justici.
Zdroje použité k analýze: Seznam Zprávy, podcastová série Slopné: Kdo je vrah? Blog Παραγραφος a internet obecně.
Krásný večer všem a díky Stalkerovi za nové téma. Tato kauza mě zaujala právě jako investigativní série a následně jsem googlila na netu. Přiznám se, že jsem očekávala znovuotevření případu a velmi mě zaskočilo, že k tomu nedošlo. Oba odsouzení nejsou, respektive nebyli žádná neviňátka, ale dostat tolik let za vraždu, kde je tolik nesrovnalostí, mi přijde šílené. Ten motiv byl v mých očích též jiný a souvisel s organizovaným zločinem a nelegální úpravou zbraní. Tomu i nasvědčuje chování rodiny po vraždě. Ta rodina moc dobře věděla, čím si jejich „děda“ přivydělával. A žádný „pohádkový dědeček“ s čistou duší to rozhodně také nebyl…
Dekuji za zminku a pripadnou diskuzi ke kauze Slopne.
Tem, kteri ji neznaji vubec, nebo jen okrajove, doporucuji podcast.
Ne, tatinek nemohl spadnout sam ze schodu a nacakat vetsi mnozstvi krve i pod lednici, tomu proste nemuze verit nikdo pricetny.
Rešerše článku: „Skutečný vrah ze Slopného běhá po svobodě. Justice chrání systém, říká obhájce“ (Seznam Zprávy, pravděpodobně konec roku 2025)
Článek z portálu Seznam Zprávy navazuje na dlouholetou investigativní práci redakce (především reportérek Adély Jelínkové a Christine Havranové), která kauzu brutální vraždy seniora Miroslava Sedláře ve Slopném na Zlínsku v roce 2011 rozebrala v podcastové sérii „Slopné: Kdo je vrah?“ (2023–2024). Text se zaměřuje na kritiku české justice a tvrdí, že dva odsouzení muži – Maroš Straňák (25 let vězení, odpykává již 14 let) a David Šimon – jsou nevinní a sedí za čin, který nespáchali, zatímco skutečný pachatel zůstává na svobodě.
Klíčové body kauzy (podle článku a ověřených zdrojů):
Čin (září 2011): 77letý Miroslav Sedlář byl brutálně ubit (přes 30 ran rukojetí plynové pistole, škrcení). Rodina původně myslela, že šlo o úraz, místo činu bylo uklizeno, což komplikovalo vyšetřování. Motiv: loupež (ukradeny peníze a šperky), ale některé cennosti zůstaly. Na místě a v okolí nalezena zakrvácená kukla s DNA, rukavice a mobil oběti. Oběť měla dílnu na ilegální úpravy zbraní, možná spojení se slovenskou mafií.
Odsouzení: Maroš Straňák (ze Slovenska) a David Šimon dostali v roce 2014 výjimečné tresty (Straňák 24,5–25 let, Šimon 20,5 roku). Původně byli zproštěni obžaloby (jen pachové stopy jako nedostatečný důkaz), ale obrat přinesla svědectví bratranců Milana Rakaše a Ludvíka Mencla (dříve Rakaš), kteří tvrdili, že Straňák se jim ve vězení přiznal.
Nové pochybnosti (odhaleny investigací Seznam Zpráv):
Ludvík Mencl později přiznal, že svědectví vymysleli výměnou za výhody (snížení trestu pro Milana Rakaše). Před soudem to pak popřel jako „omyl“.
Milan Rakaš dostal nestandardní výhody (přerušení trestu kvůli „zdravotním důvodům“, přesto cestoval na dovolené).
Dozorový žalobce Leo Foltýn zatajil DNA na kukle – patří slovenskému recidivistovi Zoltánu Kovácsovi (18x trestaný, spojení s mafií a zbraněmi). Tento směr vyšetřování nebyl prozkoumán.
NCOZ (Národní centrála proti organizovanému zločinu) prověřovala Foltýna, ale pochybení neshledala.
Postoj obhájce Josefa Bartončíka (známého z kauzy Čapí hnízdo):
Zastupuje oba odsouzené pro bono po poslechu podcastu.
Tvrdí: „Oba kluci sedí za něco, co neudělali. A to je strašné.“ Justice „chrání systém“ i za cenu zamlčení faktů, aby nepřiznala chybu.
Kritizuje formální odmítnutí Ústavního soudu (ÚS) – stížnosti zamítnuty ryze formálně, identickými odůvodněními, bez přezkumu merit.
Vidí „vyviňující důkazy černé na bílém“, ale soudy je bagatelizovaly.
Aktuální stav (k roku 2025):
Červenec 2024: Krajský soud v Brně (pobočka Zlín) zamítl obnovu procesu (soudce Pavel Dvorský: nové důkazy nejsou dost závažné).
Potvrzeno Vrchním soudem v Olomouci.
Podzim 2025: Ústavní soud zamítl ústavní stížnosti (rozhodnutí z 16. 9. a 24. 10. 2025).
Oba muži vyčerpali všechny opravné prostředky v ČR. Možná cesta: stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva (ESLP), nebo podnět ministra spravedlnosti ke stížnosti pro porušení zákona (ministerstvo podněty obdrželo, ale dosud bez výsledku).
Nejvyšší státní zastupitelství (NSZ) v roce 2024: Žádné manipulace s důkazy neshledalo.
Kontext a veřejná debata:
Kauza vyvolala širokou diskusi o justičních omylech díky podcastu Seznam Zpráv. Existují petice za obnovu procesu, podněty na ministerstvo spravedlnosti i prověřování NCOZ. Na druhé straně oficiální orgány (soudy, NSZ) trvají na vině odsouzených a považují nové „důkazy“ za nedostatečné pro obnovu.
Článek prezentuje silně kritický pohled na justici (ochrana systému před přiznáním chyby), podpořený Bartončíkovými citacemi a odkazy na podcast. Zdroje jako Wikipedie, Zlínský deník nebo ČT24 potvrzují základní fakta, ale oficiální stanoviska pochybení popírají. Kauza zůstává otevřená ve veřejné debatě, ale právně uzavřená v ČR.