1.0 Shrnutí případu a cíl analýzy
Předkládaná analýza se zabývá případem vraždy Kamily Faitové, ke které došlo v prosinci roku 1991 v Ostravě-Porubě. Tento dokument je vypracován jako komplexní podklad pro revizi trestního stíhání, které bylo dne 8. října 1993 přerušeno pro nezjištění skutečností opravňujících zahájit stíhání konkrétní osoby. Cílem této analýzy je systematicky zrekapitulovat chronologii událostí, zhodnotit důkazní situaci, analyzovat rozpory v klíčových svědectvích a posoudit hlavní vyšetřovací verze, které byly v průběhu šetření sledovány. Dokument se zaměřuje na identifikaci problematických bodů a nevyjasněných otázek, které mohou představovat nové směry pro další vyšetřování.
Následující tabulka shrnuje základní fakta případu:
Pro detailní pochopení kontextu je nyní nezbytné zaměřit se na přesný chronologický sled událostí od okamžiku pohřešování oběti až po klíčové nálezy.
2.0 Chronologie událostí: Od pohřešování k nálezu
Přesná časová osa je strategickým nástrojem pro pochopení kontextu každého kriminálního případu. Umožňuje nejen identifikovat kritická časová okna, v nichž se čin odehrál, ale také slouží jako referenční bod pro posuzování věrohodnosti svědeckých výpovědí a alibi. V případě vraždy Kamily Faitové je rekonstrukce posledních hodin jejího života klíčová.
2.1 Oznámení o pohřešování
Oznámení o pohřešování bylo podáno s dvoudenním zpožděním, což reflektuje počáteční nejistotu rodiny ohledně povahy nepřítomnosti oběti.
- Oznamovatelka: Květoslava Peterková (matka oběti).
- Datum a čas oznámení: 14. 12. 1991, 08:50 hod.
- Poslední kontakt (dle matky): 11. 12. 1991, cca 20:00 hod., kdy Kamila Faitová odešla z domova.
- Poslední spatření (dle přítele): 12. 12. 1991, cca 00:30 hod., kdy ji její přítel Pavel Kubalák naposledy viděl v autobuse linky č. 44.
- Popis oblečení: Černé semišové kozačky, černé elastické kamaše, černá elastická minisukně, písková halenka s příčnými pruhy, světle modrá riflová bunda s kožíškem a hnědá kožená taška přes rameno.
2.2 Nález těla a ohledání místa činu
Tělo oběti bylo nalezeno náhodně po více než dvou týdnech od jejího zmizení. Dne 29. 12. 1991 v odpoledních hodinách nahlásila Ludmila Bestová na linku 158 nález mrtvoly. Objevitelem byl Jaroslav Zajíček, který v místním lesíku venčil svého psa. Ohledání místa činu proběhlo ve dvou fázích (29. 12. večer a 30. 12. ráno) a přineslo zásadní poznatky:
- Poloha a stav těla: Tělo leželo na zádech s rozpaženýma rukama. Spodní část těla byla obnažená, kalhotky, punčochové kalhoty a kamaše byly staženy ke kotníkům.
- Devastace těla: Hrudník byl otevřený, přičemž zcela chyběl hrudní koš. Obě ruce chyběly od zápěstí. Paže levé ruky byla obnažena až na kost.
- Nalezené věci u těla: V kapsách riflové bundy byl nalezen svazek tří klíčů, tři lístky do kina a jeden vlas.
- Stav okolí: V bezprostředním okolí těla nebyly ve sněhu nalezeny žádné krevní stopy, což naznačovalo, že k devastaci těla došlo až po smrti a vykrvácení.
- Dodatečné nálezy: Při druhém, denním ohledání byly nalezeny dvě rukavice patřící k páru (jedna u těla, druhá 28 metrů daleko) a ve vzdálenosti 14 metrů od těla byly ve sněhu nalezeny zbytky lidské tkáně.
2.3 Nález osobních věcí
Dne 12. 2. 1992 (dle Plánu vyšetřování č. 3; protokol o ohledání místa nese zjevně chybné datum 12. 12. 1992), tedy téměř dva měsíce po vraždě, byla nalezena kabelka s osobními doklady Kamily Faitové. Nacházela se na střeše jedné z prodejen v areálu nákupního střediska Duha. Tato lokalita je významná, neboť se nachází v blízkosti autobusové zastávky, kde měla oběť vystoupit. Její poloha na střeše v areálu, kde v osudnou noc sloužil klíčový a problematický svědek Ivo Berki, vyvolává otázky ohledně možné souvislosti.
Po zmapování základních událostí je nyní nutné analyzovat forenzní a znalecké posudky, které poskytují hlubší vhled do příčiny smrti, stavu těla a především do povahy samotného pachatele.
3.0 Analýza znaleckých expertíz a forenzních stop
Znalecké posudky hrají v tomto případu zásadní roli. Nejenže definitivně určily příčinu smrti a odhalily povahu brutálních posmrtných zranění, ale také poskytly klíčový psychologický profil pachatele. Právě v porovnání těchto expertíz se však nacházejí jedny z nejvýznamnějších rozporů celého vyšetřování.
3.1 Pitevní protokol a veterinární posudek: Konfliktní závěry
Nejvýraznější rozpor ve spisu představuje nesoulad mezi závěry pitevního protokolu a specializovaného veterinárního posudku ohledně příčiny devastace těla.
Tento zásadní rozpor má dalekosáhlé důsledky pro profilování pachatele. Zatímco pitevní protokol zpočátku připisoval většinu devastace působení zvířat, veterinární posudek tuto možnost jednoznačně vyloučil. Závěry veterinářů poukazují na cílený lidský zásah provedený s určitou anatomickou znalostí, což zásadně mění pohled na povahu a motivaci činu.
3.2 Další forenzní stopy
Odborné vyjádření OKTE přineslo další stěžejní důkaz. Na kamaších oběti, přibližně v oblasti kolene, byla zjištěna velmi slabá reakce na přítomnost enzymu kyselá spermatická fosfatáza a při mikroskopickém pozorování byly nalezeny ojedinělé spermie. Z odebraného vzorku však nebylo možné určit krevní skupinu pachatele. Tento nález silně podporuje hypotézu o sexuálním motivu činu.
3.3 Psychologický profil pachatele
Znalecký posudek z oboru psychiatrie, který syntetizoval všechny dostupné informace, poskytl detailní a znepokojivý profil neznámého pachatele.
- Motiv: Jednoznačně sexuálně deviantně motivovaný čin, s největší pravděpodobností nekrofilní sadismus.
- Charakteristika pachatele: Muž ve věku 20-35 let, fyzicky zdatný (atletický typ). Pachatel měl dobrou znalost místního terénu a s vysokou pravděpodobností i nadprůměrné znalosti anatomie, což by odpovídalo profesím jako pracovník pohřební služby, prosektury, jatek nebo podobným.
- Pachatelovo jednání: Rychlé a razantní usmrcení oběti, následované pravděpodobnou onanií nad tělem (což potvrzuje nález spermií). Klíčovým prvkem je odpreparování částí těla (ruce, kůže s prsy), které si pachatel odnesl jako fetiše pro své pozdější sexuální praktiky.
- Nebezpečnost: Pachatel je pro společnost extrémně nebezpečný s vysokou pravděpodobností opakování podobného činu v budoucnosti.
- Alternativní hypotéza: Znalci zvažovali i méně pravděpodobnou možnost dvou pachatelů – prvního, který vraždil, a druhého, který tělo náhodně nalezl a opatřil si z něj fetiše. Tuto úvahu podporovala skutečnost, že vnitřní orgány oběti nebyly při nálezu pokryty sněhem, což mohlo naznačovat pozdější manipulaci s tělem.
Po analýze fyzických důkazů a profilu pachatele je nyní nutné zaměřit se na výpovědi klíčových osob, které formovaly hlavní vyšetřovací verze a odhalily složitou síť vztahů v okolí oběti.
4.0 Analýza klíčových výpovědí a vztahů
Tato sekce se zaměřuje na dekonstrukci výpovědí nejdůležitějších osob v okolí oběti. Cílem je identifikovat rozpory, posoudit věrohodnost jednotlivých svědectví a zmapovat komplexní síť osobních vztahů, které mohly hrát v případu klíčovou roli a které formovaly hlavní směry vyšetřování.
4.1 Přítel Pavel Kubalák – Klíčový svědek a hlavní podezřelý
Pavel Kubalák byl dle své výpovědi poslední známou osobou, která Kamilu Faitovou viděla živou, a přirozeně se tak stal ústřední postavou vyšetřování. Jeho verze posledních hodin byla následující: večer 11. 12. 1991 strávil s Kamilou v restauraci Koruna, kde mezi nimi došlo k menším neshodám. Kolem půlnoci společně odjeli autobusem linky č. 44. Během jízdy se hádka obnovila a Kamila mu řekla, ať si vystoupí. Kubalák tak učinil na zastávce „U pošty“ a viděl, jak autobus s Kamilou pokračuje dál. V jeho výpovědích a chování se však objevily zásadní rozpory: - Rozpor o místě vystoupení: Zatímco vyšetřovatelům tvrdil, že vystoupil na zastávce „U pošty“, svému kamarádovi Jaromíru Palšovičovi údajně řekl, že vystoupil již na předchozí zastávce „u Stylu“. Tento rozpor nebyl nikdy uspokojivě vysvětlen.
- Rozpor v chování: Kubalák tvrdil, že s Kamilou plánovali společnou budoucnost v novém bytě. Přesto se jen několik dní po jejím zmizení snažil vrátit klíče od tohoto bytu, což je v příkrém rozporu s tvrzením o vážném vztahu a očekávání jejího návratu.
- Postoj po zmizení: Podle svědectví sestry Radmily Peterkové a kamarádky Jarmily Krčmářové nevyvíjel žádnou aktivní snahu Kamilu najít. Krčmářové dokonce řekl, že se rozešli a že ho „v podstatě nezajímá, kde dívka právě je“.
4.2 Rodinné zázemí
Výpovědi matky Květoslavy Peterkové, otčíma Josefa Peterka a sestry Radmily Peterkové vykreslily obraz Kamily jako spolehlivé mladé ženy, jejíž vztah s Kubalákem byl v poslední době poznamenán častými rozepřemi. Rodina také potvrdila existenci záhadných telefonátů od neznámého muže, který se po Kamile sháněl v době, kdy již byla pohřešována. Otčím navíc uvedl, že se mu Kubalák měl svěřit, že „na Kamilu jako chlap nestačí“, což Kubalák později popřel s tím, že byl špatně pochopen.
4.3 Bývalý manžel a jeho okolí
Výpovědi exmanžela Vladimíra Faita a zejména exšvagrové Zdeňky Faitové nabídly diametrálně odlišný pohled na oběť. Popsali ji jako ženu, která „začala i dost pít“, měla četné milenecké vztahy (např. s muži přezdívanými BUKI a NIKOS) a dokonce nakazila několik mužů kapavkou. Zdeňka Faitová navíc uvedla zásadní informaci: Ivo Nádeníček měl v její přítomnosti říci Vladimíru Faitovi, že se mu diví, že „už nenechal Kamilu oddělat“.
4.4 Svědectví z osudné noci a okolí
Několik svědectví se přímo vázalo ke kritické noci z 11. na 12. prosince 1991 a poskytlo klíčové, i když někdy protichůdné, střípky informací.
- Svědci z restaurace Koruna (Krčmářová, Mizera): Potvrdili, že Kamila nebyla opilá a odešla s Kubalákem kolem půlnoci po relativně klidném večeru.
- Svědci z okolí bydliště (Hajduchová, Jarošová, Hajduch): Tři sousedé, bydlící v domě poblíž místa předpokládaného napadení, nezávisle na sobě slyšeli krátce po 00:30 hod. ženský křik a opakované volání o pomoc. Kvůli extrémně husté mlze však nikdo z nich nic neviděl.
- Řidič autobusu (Vladimír Nop): S odstupem času si na žádný konkrétní pár ani na hlasitou hádku ve svém voze nevzpomínal.
- Noční hlídač (Ivo Berki): Jeho svědectví je jedním z nejdůležitějších a zároveň nejproblematičtějších. Berki, který pracoval jako noční ostraha v nákupním středisku Duha, vypověděl, že v kritickou noc slyšel venku hlasy a následně u vchodu uviděl dívku, kterou později podle fotografie identifikoval jako Kamilu Faitovou. Byla ve společnosti neznámého, sportovně vyhlížejícího muže. Při pozdějším výslechu však Berki odmítl odpovídat na doplňující otázky vyšetřovatele týkající se jeho služby oné noci s odůvodněním, že se „netýkají vraždy paní Faitové“.
Na základě těchto svědectví, forenzních stop a psychologického profilu formulovali vyšetřovatelé několik hlavních vyšetřovacích verzí, které určovaly směr pátrání.
5.0 Vyšetřovací verze a hlavní podezřelí
Vyšetřování se od počátku soustředilo na několik hlavních hypotéz, které vycházely jak z okruhu blízkých osob oběti, tak z povahy samotného brutálního činu. Tato kapitola analyzuje oficiální vyšetřovací plány a hodnotí, jak byly jednotlivé stopy a podezřelé osoby prověřovány.
5.1 Verze I: Pavel Kubalák
Jako poslední osoba, která viděla Kamilu Faitovou živou, se Pavel Kubalák stal hlavním podezřelým. Tato verze byla podpořena několika faktory: přiznaná hádka v autobuse, nejasnosti a rozpory v jeho výpovědi a jeho pasivní chování po jejím zmizení. Byl podroben intenzivnímu vyšetřování, včetně fyziodetekčního vyšetření (detektor lži). Podle závěrů Plánu vyšetřování č. 5 však nebyly zjištěny skutečnosti, které by svědčily o jeho vině, a byl z dalšího prověřování jako přímý pachatel vyloučen.
5.2 Verze II: Náhodný pachatel – sexuální deviant
Tato verze byla založena především na závěrech psychologického profilu, který poukazoval na čin sexuálního sadisty s nekrofilními sklony. Vyšetřovatelé vytipovali okruh známých sexuálních deviantů a v rámci této verze se jako klíčový podezřelý objevil Petr Schimmerle. Jeho profil a chování vykazovaly řadu znepokojivých shod:
- Profil: Byl evidován jako sexuální deviant (exhibicionista) se stupňující se agresí. V minulosti již zaútočil na ženu škrcením, a to v lokalitě vzdálené pouhých 500 metrů od místa napadení Kamily Faitové.
- Falešné alibi: Při prvním výslechu tvrdil, že byl v kritické době (10.–16. 12. 1991) v Německu. Toto alibi bylo následným policejním ověřováním jednoznačně vyvráceno.
- Pohyb v blízkosti místa činu: Vyšetřováním bylo zjištěno, že v týdnu, kdy došlo k vraždě, se Schimmerle denně pohyboval v bezprostřední blízkosti místa napadení. Každý den doprovázel svou přítelkyni, se kterou se rozcházel kolem 22:30–23:00 hod. nedaleko nákupního střediska Duha.
- Změna výpovědi: Poté, co byl konfrontován s rozpory, změnil svou výpověď a přiznal, že do dané lokality chodil navštěvovat kamarádku své přítelkyně, která bydlela jen asi 100 metrů od místa útoku.
- Přezdívky: Byl znám pod přezdívkou „BURAN“. Ve spisu se objevuje také policejní poznámka o možné přezdívce „CHIRURG“, což by mohlo souviset se způsobem devastace těla.
Přestože stopa Petra Schimmerleho působila mimořádně slibně, ve spisu se postupně vytrácí. Závěrečný Plán vyšetřování č. 5 pouze obecně konstatuje, že z okruhu vytipovaných deviantů nebyl pachatel zjištěn, aniž by bylo specifikováno, proč byla právě tato konkrétní a silná stopa opuštěna.
Přes existenci dvou hlavních verzí a intenzivní práci vyšetřovatelů zůstala ve spisu řada nejasností a rozporů, které nakonec vedly k přerušení trestního stíhání.
6.0 Klíčové rozpory a nevyjasněné otázky pro revizi
Tato závěrečná sekce syntetizuje nejdůležitější nesrovnalosti a slepé uličky ve vyšetřování, které přispěly k tomu, že případ nebyl objasněn. Cílem je poskytnout přehled kritických bodů, na které by se měla zaměřit případná revize a které mohou skrývat klíč k odhalení pachatele.
- Povaha devastace těla: Zásadní konflikt mezi závěry pitevního protokolu (přisuzující devastaci primárně zvířatům) a znaleckého posudku z oboru veterinologie (jednoznačně ukazující na lidský zásah s anatomickou znalostí) nebyl nikdy uspokojivě vyřešen. Proč nebyl tento rozpor důsledněji konfrontován a došetřen?
- Svědectví Iva Berkiho: Proč nebyla důsledněji prověřena výpověď nočního hlídače, který jako jediný viděl oběť krátce před smrtí ve společnosti neznámého muže? Proč mu bylo umožněno odmítnout odpovědi na klíčové doplňující otázky týkající se jeho služby oné noci, což je naprosto nestandardní postup?
- Stopa Petra Schimmerleho: Proč byla tato mimořádně slibná vyšetřovací stopa, podpořená jeho kriminální historií, lživým alibi a prokázaným pohybem v místě a čase činu, zřejmě opuštěna? Co obsahoval ve spisu chybějící Plán vyšetřování č. 4, který by mohl objasnit další postup v jeho prověřování?
- Nález kabelky: Jaký význam má nález osobních věcí oběti téměř dva měsíce po činu na střeše prodejny v areálu, kde se oběť v noci pohybovala a kde zároveň pracoval klíčový svědek Berki? Byla provedena důkladná analýza tohoto místa a možných souvislostí?
- Rozpory ve výpovědi Pavla Kubaláka: Přestože byl Kubalák z přímého podezření vyloučen, jeho lži ohledně místa vystoupení z autobusu a jeho podivné chování po zmizení Kamily zůstávají nevysvětleny. Mohly tyto lži krýt jinou skutečnost, než přímou účast na vraždě – například ochranu jiné osoby, či strach z odhalení jiného, nesouvisejícího jednání?
- Časová osa a svědectví o křiku: Jak přesně byla časová osa napadení, indikovaná křikem slyšeným sousedy krátce po 00:30 hod., synchronizována s jízdním řádem autobusu a výpověďmi Kubaláka a Berkiho?
Usnesením vyšetřovatele MÚV v Ostravě bylo dne 8. října 1993 trestní stíhání přerušeno z důvodu nezjištění skutečností opravňujících zahájit stíhání konkrétní osoby. Výše uvedené nevyjasněné otázky a rozpory, zejména nedořešená stopa Petra Schimmerleho, problematické svědectví Iva Berkiho a zásadní konflikt ve znaleckých posudcích, však představují validní a pádné důvody pro opětovné otevření a důkladnou revizi tohoto brutálního a dosud neobjasněného případu s využitím moderních forenzních metod a analytických postupů.