Studna: Konec legendy, nebo nová záhada?

Investigativní rekonstrukce tragédie rodiny Jelínkových z roku 1968

Případ, který se stal předlohou slavné epizody seriálu Třicet případů majora Zemana, dodnes vyvolává otázky. Nové badatelské závěry zpochybňují tradiční verzi událostí a obracejí pozornost k přeživšímu synovi, pitevním nálezům a dochovaným archivním dokumentům.

Příběh, který se stal legendou

V únoru 1968 došlo ve Vonoklasech k tragédii rodiny Jelínkových. V domě vypukl požár, při němž zemřela Marie Jelínková. Stanislav Jelínek starší byl nalezen ve studni a jeho syn Stanislav mladší událost přežil.

Právě okolnosti této noci daly vzniknout jedné z nejznámějších českých kriminálních záhad. Ve veřejném prostoru se postupně ustálila verze, podle níž měl otec zavraždit manželku, donutit syna k sestupu do studny a následně se s ním utkat v boji na život a na smrt. Syn měl ze studny uniknout a stát se jediným přeživším svědkem.

Tento obraz později výrazně ovlivnilo televizní zpracování v seriálu 30 případů majora Zemana. Příběh však nebyl prezentován pouze jako rodinná tragédie. Do jeho filmové podoby se promítly také politické motivy, dobová ideologie a představa tajemného pozadí případu.

Badatelská rekonstrukce, na níž je tento článek založen, se pokouší oddělit historickou událost od jejího pozdějšího filmového obrazu. Její autor tvrdí, že skutečný průběh tragédie se od známé verze zásadně lišil.

Osm let hledání odpovědi

Autor badatelského zpracování uvádí, že případu věnoval přibližně osm let. Za důležité považuje zejména objevy v archivních materiálech, svědectví příbuzných a odborné posouzení fyzických možností popisovaného zápasu ve studni.

Významným bodem jeho pátrání se stalo setkání s Marií Adamovou Vrbovou, příbuznou rodiny Jelínkových. Ta podle přepisu dlouhodobě nevěřila, že by Stanislav Jelínek starší byl schopen zavraždit svou manželku. Přestože ho popisovala jako přísného a někdy nepříjemného člověka, tvrdila, že měl svou ženu rád.

Její svědectví samo o sobě nemůže určit pachatele. Přináší však důležitý pohled na rodinné vztahy a na to, jak tragédii vnímali lidé, kteří rodinu znali před osudnou nocí.

Studna široká pouhých osmdesát centimetrů

Jedním z nejzásadnějších argumentů nové rekonstrukce je fyzická podoba studny.

Televizní zpracování vytvořilo představu prostoru, v němž se dva muži mohli utkat v dramatickém zápase. Skutečná studna však podle autora badatelského průzkumu měla průměr přibližně 80 centimetrů.

Na základě tohoto údaje byly podle přepisu provedeny počítačové simulace a praktické pokusy v bazénu. Jejich cílem bylo zjistit, zda člověk, který by se nacházel ve vodě na dně studny, mohl přežít pád druhého člověka, následný zápas a poté ještě vystoupat vzhůru.

Autor uvádí, že výsledek byl jednoznačný: člověk pod padajícím tělem by podle něj neměl reálnou šanci takový sled událostí přežít a následně ze studny vylézt.

„Ten vespod nemá žádnou šanci.“

Takto je v přepisu shrnut závěr praktického pokusu.

Tento argument je významný, ale vyžaduje opatrnost. Z přepisu není zřejmé, jak přesně byly simulace nastaveny, zda odpovídaly skutečné konstrukci studny, jaké byly fyzické parametry zúčastněných osob a zda byly zohledněny všechny možné způsoby pohybu. Bez znalosti kompletní metodiky nelze výsledek pokusu považovat za definitivní důkaz.

Přesto otevírá zásadní otázku: pokud popisovaný boj nebyl fyzicky uskutečnitelný, jakým způsobem se Stanislav Jelínek starší do studny dostal a co se v ní skutečně odehrálo?

Pitevní nález a otázka fyzické námahy

Další významná část rekonstrukce vychází z poznámek k pitevnímu protokolu Stanislava Jelínka staršího.

Autor tvrdí, že dochované rozbory neukazují na fyzickou námahu před jeho smrtí. Z tohoto zjištění vyvozuje, že Stanislav starší nemohl vykonat všechny činnosti, které mu připisuje tradiční verze: pokácet či poškodit stromky, připravit dům k požáru, zavraždit manželku a následně se utkat se synem.

Podle autora měl mít Stanislav starší na těle pouze oděrku odpovídající pádu do studny.

Pokud by byly tyto závěry potvrzeny úplným znaleckým posudkem, mohly by zásadně zpochybnit dosavadní rekonstrukci. Samotná absence známek fyzické námahy však neříká automaticky, že dotyčný nemohl spáchat žádnou část události. Záleží na charakteru zranění, způsobu smrti, časovém průběhu a přesném znění odborných závěrů.

V současné podobě přepisu nejsou uvedeny všechny pitevní údaje ani metodika jejich interpretace. Proto je třeba rozlišovat mezi tím, co autor z dokumentů vyvozuje, a tím, co lze z dokumentů skutečně ověřit.

Tři verze výpovědi

Velkou pozornost věnuje badatelský průzkum výpovědím Stanislava Jelínka mladšího.

Podle přepisu měl během vyšetřování uvést tři odlišné verze událostí.

V první verzi měl tvrdit, že šel ke studni pro vodu a byl napaden neznámým pachatelem, který ho pořezal a následně hodil do studny. Když vyšetřovatelé tuto verzi zpochybnili, měl v další výpovědi označit za pachatele svého otce. Ani tato verze však podle autora neodpovídala zjištěným skutečnostem. Teprve poté měl Stanislav mladší popsat dramatický zápas s otcem ve studni.

Změny výpovědi jsou bezpochyby významnou okolností. Mohou svědčit o vědomém zkreslování skutečností, ale samy o sobě ještě neprokazují pachatelství. Při hodnocení je nutné znát přesné znění výslechů, jejich časovou posloupnost a způsob, jakým vyšetřovatelé jednotlivé verze ověřovali.

Podstatnou otázkou proto není jen to, zda Stanislav mladší měnil výpověď, ale také proč tak činil a zda jeho poslední verze obsahovala skutečnosti, které mohly být nezávisle potvrzeny.

Svědectví o útěku ze studny

Důležitou součástí případu je také otázka, zda se Stanislav Jelínek mladší skutečně nacházel ve studni.

Podle přepisu ho ráno po tragédii objevil Jiří Zmatlík v sousedních Černošicích. Zda byl Stanislav mladší mokrý, suchý nebo v jakém stavu se nacházel, si však svědek po mnoha letech nedokázal přesně vybavit.

Autor upozorňuje rovněž na stav studny, jak byla nalezena onoho rána. Zmiňuje polohu poklopu, otvor ve zhlaví a okov s vodou. Podle jeho argumentace by některé detaily neodpovídaly tvrzení, že Stanislav mladší ze studny vylezl.

Jde o zajímavé indicie, jejichž význam závisí na přesné dokumentaci místa činu. Z fotografie nebo popisu nálezu nelze bez znalosti všech okolností automaticky určit, kdo se ve studni nacházel a jak se z ní případně dostal.

Sousedské spory, které předcházely tragédii

Jedna z linií rekonstrukce vede k dlouhodobým konfliktům mezi rodinou Jelínkových a sousedy.

Příbuzní v přepisu popisují nepřátelskou atmosféru, urážky, hádky a různé sousedské spory. Zmiňují také incidenty, při nichž mělo docházet k poškozování majetku a slovním útokům.

Významným bodem byl konflikt na autobusové zastávce v listopadu 1967. Na jedné straně stáli Stanislav Jelínek starší a jeho syn, na druhé sousedé Ungrovi a Košanovi. Při potyčce mělo dojít i k použití nožů.

Podle svědectví rodiny se Jelínkovi cítili ohroženi a své jednání vnímali jako obranu. Jiná interpretace však mohla jejich chování považovat za agresivní a konfliktní.

Ještě před únorovou tragédií tak existovalo napětí, které mohlo ovlivnit psychický stav rodiny. Zda však sousedské spory skutečně souvisely s vraždou a požárem, není z dodaného přepisu definitivně doloženo.

Byl Stanislav starší duševně nemocný?

V tradičním vyprávění je Stanislav Jelínek starší často vykreslován jako šílený otec, který se rozhodl zničit vlastní rodinu.

Přepis uvádí, že byl za první republiky předčasně propuštěn z armády kvůli schizofrenii. Současně se zmiňuje o jeho technické profesi a o dlouhodobých psychických problémech.

Tato okolnost je důležitá, ale nesmí být zaměňována za důkaz vraždy. Duševní onemocnění samo o sobě neznamená, že člověk spáchá násilný čin. Pro posouzení konkrétní události je nutné znát skutečný zdravotní stav, případnou léčbu, chování před tragédií a relevantní odborné dokumenty.

Badatelská rekonstrukce navíc naznačuje, že psychické problémy mohly zasahovat také do života Stanislava Jelínka mladšího.

Záhada kolem vědce, Sovětského svazu a Státní bezpečnosti

Po desetiletí se kolem případu objevovaly také politické spekulace.

Stanislav Jelínek mladší měl podle vlastních tvrzení být významným jaderným fyzikem, o jehož práci projevily zájem Spojené státy i Sovětský svaz. V některých verzích příběhu se objevuje také představa, že rodina byla sledována Státní bezpečností a že vražda mohla souviset se snahou získat vědce ke spolupráci.

Autor průzkumu tuto verzi zpochybňuje. Odkazuje na studijní a pracovní údaje Stanislava mladšího a tvrdí, že jeho kariéra neodpovídala představě nenahraditelného špičkového vědce. Podle přepisu pracoval mimo jiné ve Výzkumném ústavu mlýnskopekárenském a později jako knihovník.

Dále uvádí, že archivní materiály podle jeho zjištění nepotvrdily zájem Státní bezpečnosti o samotnou tragédii.

Je však nutné rozlišovat mezi dvěma otázkami: zda byl Stanislav mladší skutečně významným vědcem a zda Státní bezpečnost zasahovala do tragédie. Ani jedna otázka není zodpovězena pouze tím, že určitý dokument nebyl nalezen nebo že některé tvrzení působí nevěrohodně.

Nový archivní materiál

Za významný moment svého pátrání označuje autor rok 2022, kdy se mu podařilo získat dozorový spis prokuratury ve Státním oblastním archivu v Praze.

Podle přepisu právě tento materiál umožnil zpochybnit některé tradované verze událostí. Spis měl obsahovat mimo jiné výpovědi, procesní dokumenty a informace k vyšetřování.

Zároveň se ukazuje, že úplný vyšetřovací spis se pravděpodobně nedochoval. To představuje pro každou současnou rekonstrukci zásadní problém.

Pokud chybí původní fotografie, protokoly, výslechy nebo další dokumentace, může být velmi obtížné spolehlivě rekonstruovat sled událostí. Archivní nález proto není automaticky definitivním rozuzlením. Je však důležitým krokem k přesnějšímu poznání případu.

Kdo mohl být iniciátorem násilí?

Na základě uvedených skutečností autor dospívá k hypotéze, že hlavním iniciátorem tragédie nemusel být Stanislav Jelínek starší, ale jeho syn.

Opírá se především o tři okruhy argumentů:

Fyzická nemožnost tradičně popisovaného zápasu ve studni.
Pitevní nálezy, které podle autora vylučují fyzickou aktivitu Stanislava staršího před smrtí.
Rozpory ve výpovědích Stanislava mladšího a údajné aranžování místa činu.

V této souvislosti se v přepisu objevuje tvrzení, že Stanislav mladší mohl být přinejmenším spolupachatelem, případně hlavním pachatelem.

Takový závěr však vyžaduje mimořádně silné důkazy. Samotné rozpory ve výpovědích, psychické problémy nebo nejasnosti kolem místa činu nejsou dostačující k definitivnímu určení pachatele.

Je nutné doložit konkrétní jednání, jeho časový průběh, mechanismus úmrtí Marie Jelínkové, vznik požáru a okolnosti smrti Stanislava staršího. Bez toho zůstává hypotéza o synově vině otevřenou interpretací.

Rodinná patologie a poslední svědectví

Autor průzkumu věnuje značnou pozornost také rodinným vztahům. Příbuzní podle něj popisovali rodinu jako uzavřenou, izolovanou a zatíženou vzájemnými obavami.

Zmiňuje se o tom, že členové rodiny sdíleli své strachy především mezi sebou a že tím mohlo docházet k jejich zesilování.

Tato interpretace může být relevantní pro pochopení atmosféry v rodině. Nelze však zpětně stanovit diagnózu ani z rodinných vztahů automaticky odvodit konkrétní násilný čin.

Zvláštní pozornost je v nahrávce věnována také vdově po Stanislavu Jelínkovi mladším. Autor popisuje její odmítnutí rozhovoru a následně nabízí psychologické vysvětlení její reakce. Zde je však třeba být obzvlášť obezřetný: odmítnutí rozhovoru, obava o soukromí nebo nesouhlas s badatelským postupem samy o sobě nic nedokazují.

Záznam Státní bezpečnosti a nejzávažnější tvrzení

V závěru nahrávky se objevuje tvrzení, že záznam Státní bezpečnosti měl obsahovat informaci o sexuálním vztahu Stanislava Jelínka mladšího s jeho matkou a o následném násilí ze strany otce.

Jde o mimořádně závažné tvrzení. Přepis však neuvádí přesné označení dokumentu, jeho původ, okolnosti vzniku ani nezávislé potvrzení. Proto není možné tuto informaci prezentovat jako prokázanou skutečnost.

Zpravodajská dokumentace může obsahovat pravdivé informace, ale také nepřesnosti, fámy, domněnky nebo účelově zaznamenané údaje. Její význam lze posoudit pouze po znalosti původního dokumentu a jeho kontextu.

Tento bod proto zůstává jednou z největších otevřených otázek celé rekonstrukce.

Co se podařilo zpochybnit?

Nová badatelská verze případu přináší několik důležitých podnětů:

Tradiční popis zápasu ve studni nemusí odpovídat skutečným fyzickým podmínkám.
Výpovědi Stanislava Jelínka mladšího se podle přepisu v průběhu vyšetřování měnily.
Pitevní nálezy mohou být v rozporu s částí tradiční rekonstrukce.
Sousedské konflikty jsou doloženy jako součást předchozího života rodiny, jejich přímá souvislost s tragédií však není prokázána.
Politická verze případu nebyla v předloženém materiálu přesvědčivě doložena.
Úplný vyšetřovací spis se patrně nedochoval, což omezuje možnosti definitivního závěru.

Co zůstává neobjasněno?

Přes veškeré badatelské úsilí zůstává řada zásadních otázek otevřená.

Není zde předložen kompletní pitevní protokol, který by umožnil nezávisle posoudit závěry o fyzické námaze. Není k dispozici úplná dokumentace počítačové simulace ani přesný popis praktických pokusů. Není rovněž zveřejněna kompletní série výslechů Stanislava mladšího, která by umožnila analyzovat jednotlivé změny jeho výpovědí v kontextu.

Největší otázkou však zůstává mechanismus smrti Marie Jelínkové a přesný průběh požáru. Bez objasnění těchto okolností nelze spolehlivě určit, kdo tragédii způsobil a jakou roli v ní jednotliví členové rodiny sehráli.

Závěr: Konec legendy, nebo začátek nové debaty?

Případ Studna je ukázkou toho, jak se skutečná tragédie může postupně proměnit v legendu. Televizní zpracování, dobová atmosféra, neúplná dokumentace a dlouhé desetiletí bez jednoznačného vysvětlení vytvořily příběh, který dodnes působí jako uzavřená záhada.

Badatelská rekonstrukce však ukazuje, že některé části tradiční verze lze oprávněně zpochybnit. Zejména otázka fyzické možnosti zápasu ve studni a interpretace pitevních nálezů si zaslouží další odborné posouzení.

Zároveň je nutné zachovat rozdíl mezi důkazem a hypotézou. To, že tradiční verze vykazuje rozpory, ještě automaticky neprokazuje alternativní verzi. A to, že se v rodině objevovaly psychické problémy nebo konflikty, samo o sobě neurčuje pachatele.

Skutečný význam tohoto badatelského průzkumu proto nemusí spočívat v definitivním vyhlášení nového viníka. Jeho hodnota může být především v tom, že otevírá dosud přehlížené otázky, upozorňuje na význam dochovaných dokumentů a ukazuje, jak důležité je oddělovat historické skutečnosti od později vytvořených legend.

Případ Studna tak možná není uzavřeným příběhem. Je případem, který stále čeká na úplné a nezávisle ověřitelné vysvětlení.

Poznámka redakce Alef Investigation: Článek vychází z dodaného přepisu badatelské nahrávky. Tvrzení o pitevních nálezech, archivních dokumentech, počítačových simulacích a údajném jednání konkrétních osob je nutné ověřovat v původních materiálech. Tento text nepředstavuje pravomocné určení pachatele ani definitivní rekonstrukci událostí.