V éře, kdy je každý náš krok digitálně mapován, biometrické údaje střeží naše soukromí a sociální sítě nás propojují s celým světem, se zdá téměř nemožné, aby člověk mohl beze stopy zmizet. Přesto existují případy, které tento moderní předpoklad drtí na prach. Jsou to příběhy lidí, kteří se ocitli v jakémsi „existenciálním vakuu“ – fyzicky přítomní, ale administrativně neexistující. Tato anonymní tragédie není jen selháním paměti jednotlivce, ale i hlubokým defektem systému, který bez identifikačního čísla neumí s člověkem naložit. Ironií osudu zůstává, že tento muž byl v únoru představen celému národu v pořadu Na stopě, a přesto na televizní obrazovky hleděl jako duch, kterého nikdo nepoznal…