Briefingový dokument: Případ Hřensko – 1987

[Stalker]

Předmět: Analýza a shrnutí spisových materiálů týkajících se
neobjasněných úmrtí tří mladých lidí (Petr Havel, Pavel Plšek, Lenka
Vítová) v oblasti Hřenska v roce 1987, se zaměřením na rozpory ve
vyšetřování a nevyřešené otázky.
1. Úvod a základní informace o případu
Případ Hřensko se týká tragické smrti tří mladých lidí – Petra Havla
(nar. 6.5.1961, laborant), Ing. Pavla Plška (nar. 1.3.1964, chemik) a
Lenky Vítové (nar. 13.6.1965, studentka VŠCHT) – jejichž kosterní
pozůstatky byly nalezeny v skalním masivu u Hřenska v říjnu 1987.
Oficiální vyšetřování dospělo k závěru, že nešlo o trestný čin, a smrt
byla pravděpodobně způsobena povětrnostními vlivy, nejspíše bleskem.
Nicméně, tento závěr byl opakovaně zpochybňován rodiči obětí a později i
některými vyšetřovateli, kteří poukazovali na četné rozpory a podivné
okolnosti.
Matka Petra Havla, paní Eva Havlová, se aktivně snažila o znovuotevření
a objasnění případu, nejprve prostřednictvím soukromé detektivní
agentury IZROS a později se obracela na Úřad dokumentace a vyšetřování
zločinů komunismu (ÚDV).
2. Chronologie událostí a nálezy
Konec června 1987: Petr Havel, Pavel Plšek a Lenka Vítová odjíždí na
týdenní výlet do severních Čech, oblast Hřenska. Plšek a Vítová byli
aktivními členy Českého svazu ochránců přírody.
Konec července 1987: Rodiče oznamují pohřešování. Federální kriminální
ústředna a rozhlasová Zelená vlna zahajují pátrací relace.
17. srpna 1987: Rodiče a brigádníci z Karlštejna (Brontosauři)
organizují rozsáhlou pátrací akci v okolí Hřenska, kde byli Petr a Pavel
dříve. Získávají svědectví o tom, že trojice byla viděna na Vlčí hoře, v
Kyjově u Krásné Lípy, na koupališti a v restauraci v Jetřichovicích, kde
stopa mizí.
26. září 1987: Nacházejí houbaři dvě lidské lebky ve skalách poblíž
Hřenska. Rodičům je sděleno, že nález je starý nejméně pět let, což se
později ukazuje jako nepravdivé.
29. září 1987: Další ohledání místa činu, nalezeny sportovní čepice, pas
Josefa Martinece, dámské slipy. Protokol zakládá podezření na trestný
čin.
6. října 1987: Při dalším ohledání místa činu jsou nalezeny kosterní
zbytky tří osob, přikryté borovicovou větví. U Havla nalezena smyčka na
místě hlavy a svázaná pravá ruka. Lenka Vítová nalezena s 15-20 cm
vrstvou zeminy. Nalezeny batohy, kytara, spacák a kotlík.
8. října 1987: Rodiče jsou informováni o nálezu těl.
15. října 1987: Rodiče se mají v Děčíně provést identifikaci, ale
pozůstatky jim nejsou ukázány s odůvodněním, že byly odvezeny na
patologii do Prahy.
15. října 1987: Odborné vyjádření OKTE potvrzuje, že větev, která
zakrývala těla mužů, pochází ze 40m vzdálené borovice.
16. října 1987: Zpráva Ústavu soudního lékařství o lebce Petra Havla (č.
2) uvádí otvor 1×1 cm v levém nadočnicovém oblouku, který mohl vzniknout
zaživa, ale nemusel mít smrtelné následky. Odhadovaná doba smrti: před 3
měsíci.
17. října 1987: Meteorologické údaje uvádí, že ve dnech 26.-30. června
1987 v oblasti Hřenska nebyla žádná bouřková činnost ani vichřice,
vylučující zásah bleskem.
30. října 1987: Posudek KÚVB vylučuje zásah bleskem.
30. prosince 1988: Trestní stíhání zastaveno s odůvodněním, že skutek
není trestným činem.
23. října 1990: Nalezeny Plškovy brýle.
16. ledna 1991: Trestní stíhání znovu zahájeno.
4. března 1991: Trestní stíhání opět zastaveno.
2. září 1991: Trestní stíhání znovu zahájeno na podnět krajského
prokurátora, který potvrdil podezření z trestného činu a „násilnou,
zaviněnou smrt“.
27. listopadu 1991: Trestní stíhání přerušeno, protože se nepodařilo
zjistit skutečnosti opravňující konat stíhání proti určité osobě.
15. listopadu 1992: Ing. Josef Holub a Jindřich Strauss podávají podnět
k ÚDV k přešetření rozporů.
10. června 1993: Rekognice pádu lebek ze skalního výstupku ukazuje, že
pravděpodobnost samovolného skutálení lebek na místo nálezu je velmi
nízká (1-10%). Navíc je „téměř vyloučena možnost souměrného dopravení 15
cm vedle sebe“.
6. listopadu 1993: Znalecký posudek z oboru soudního lékařství uvádí, že
k oddělení lebek od těl mohlo dojít již za 13 dní po smrti, a že
poranění kostí nemusí znamenat násilí zaživa.
8. října 1999: ÚDV odkládá podnět s odůvodněním, že se nepodařilo
zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání.
10. srpna 2004: Paní Havlová se obrací na ÚDV s novými informacemi a
úmyslem poslat záležitost do Štrasburku, ale je jí sděleno, že ÚDV věc
již nešetří.
3. Klíčové rozpory a záhadné okolnosti
Případ je poznamenán mnoha rozpory a neobjasněnými fakty, což vedlo k
opakovanému otevírání a uzavírání vyšetřování.
Příčina smrti: Původně uváděná verze o úmrtí v důsledku počasí (blesku)
je opakovaně vyvrácena meteorologickými zprávami a znaleckými posudky
kriminalistického ústavu, které „zásah bleskem zcela rozhodně vylučuje!“
Navzdory tomu, někteří policejní orgány stále lpí na této verzi, což „Je
Jeden z řady nepřímých důkazů,—–že není v tamních policejních
orgánech vše čisté.“
Manipulace s těly a scéna nálezu:
Těla Pavla Plška a Petra Havla byla „zakryta větší větví“ pocházející ze
vzdáleného stromu (40m).
Lenka Vítová byla „nalezena z větší části zahrabána ve skalní úžlabině“
s nánosem zeminy 15-20 cm.
Petr Havel měl „kolem zápěstí uvázanou prádelní šňůru s dvěma smyčkami“.
Expertní vyjádření z Kriminalistického ústavu Praha popisuje uzel jako
„francouzský vrcholový uzel“ (dvojče), vhodný k vytvoření pout, a
konstatují, že se „jedná o jednoduché uzly které nevyžaduje příliš
velkou zručnost.“
„Lebky a zbytky kosterního nálezu byly s největší pravděpodobností na
místo nálezu doneseny.“ Rekonstrukce pádu lebek ukázala, že je vysoce
nepravděpodobné, aby se samovolně skutálely na místo nálezu, natož aby
se zastavily „15 cm vedle sebe“.
Výpovědi svědků se rozchází ohledně stavu koster a oblečení. Někteří
viděli „rozházené kosti, žádné oblečení“, zatímco patologové uvádí
„zbytky oblečení“ a vyšetřovatelé dokonce „popis zachovalého oblečení“.
Chybějící osobní věci: Z místa nálezu chyběly peníze, nový fotoaparát
Petra, cestovní pasy Pavla a Lenky. U Petra Havla byl nalezen pouze
občanský průkaz.
Rozpory v pitevních protokolech a identifikaci:
„Zubní záznamy“ Petra Havla a Pavla Plška nesouhlasily se zdravotními
záznamy.
Uváděné výšky a krevní skupiny obětí se ve spisech liší.
„Údaje o době úmrtí ve spisech – 29. 6 30.6 29.7 dny, hodina-16-17
21-23,00 hod.“
Někteří patologové uváděli, že kostry byly obuty, dokonce jedna se
zašněrovanými botami, zatímco jiné zprávy a fotografie naznačovaly, že
boty byly nalezeny mimo těla.
Podle Jindřicha Strausse byla celá zpráva o pitvě „klamání“, a pražská
patologie jen „přepracovala pitevní nález“ z Ústí nad Labem.
Matce Petra Havla bylo opakovaně odmítáno nahlédnout do pitevního
protokolu.
Zmizení a zničení dokumentů StB: Materiály týkající se „Akce ODKLON“ a
Gustav Ginzela byly zničeny. Konkrétně objektový svazek č. 10602/01
vedený u O-StB Děčín byl zničen 5.12.1989.
Role policie a StB:
Případ byl vyšetřován „nedůsledně a nesystematicky“.
Krajský prokurátor ve svém pokynu z 1.7.1991 konstatoval, že smrt byla
„zaviněná, násilná“ a že „mrtvá těla byla zjevně skryta“, což ukazuje na
úmysl pachatele zdržet nález.
„Šetření vedené zprvu Úřadem pro dokumentaci a vyšetřováním činnosti
StB, následně ÚDV se mimo jiné snažilo prokázat zájem StB na zakrytí
skutečných příčin smrti poškozených motivovaný politickými důvody. Takto
vedené rozsáhlé šetření nepřineslo žádné skutečnosti, které by uvedené
přímo potvrzovaly.“ (Nicméně, mnoho dalších záznamů naznačuje opak).
Vyšetřovatelům byly spisové materiály odebírány, jako v případě kpt.
Bělonožníka.
Pohraničníci, kteří se měli pohybovat v blízkosti místa nálezu, nebyli
při prvotním šetření vyslechnuti a jejich trasy nebyly zjišťovány.
Navíc, po vraždě byla údajně zrušena trasa hlídek v inkriminovaném
úseku, což „pohraničníci jsou přesvědčeni, že kdyby trasa nebyla
zrušena,tak by studenty našli.“
Jaroslav Kolář (redaktor) tvrdil, že již v září 1987 nalezl lopatku a
část kostí z paže, což ohlásil na OSH Hřensko, ale vyšetřování nebylo
provedeno a jeho pozdější výpověď popřel.
Byla „navázána spolupráce“ s Úřadem pro dokumentaci a vyšetřování
činnosti StB (ÚDV), který měl odhalovat křivdy minulého režimu, ale
Jindřich Strauss tvrdí, že tento úřad „uvádí postižené v omyl a tím
pomáhá pachatelům trestních činů.“
4. Vyšetřovací verze a podezřelé osoby
V průběhu vyšetřování byly zvažovány různé verze a podezřelé osoby:
Nešťastná náhoda / Sebevražda: Tyto verze jsou v dokumentech silně
zpochybněny a vyvráceny (viz výše). Chybí jakýkoli motiv pro sebevraždu
a vyloučen je i blesk.
Vražda:Pachatel s důkladnou znalostí terénu: „Uložení a uschování těl
zcela jednoznačně vypovídá o tom, že činu se dopustil. Člověk (lidé), s
důkladnou znalosti terénu.“
Sexuální motiv: Jedna z verzí hovoří o „sexuální agresivitě vůči
poškozené Vítové, v jejímž důsledku mohlo dojit k jejímu usmrcení pádem
ze skály s následnou likvidací nepohodlných svědků.“
Majetkový motiv / pašování: Vzhledem k tomu, že dva z poškozených měli
cestovní pasy a existovala „pašerácká stezka“ v blízkosti hranice s NDR,
byla zvažována možnost zapojení do pašeráctví a následného majetkového
motivu.
Ladislav Foršt (bývalý náčelník OSH Hřensko): Je označován jako „hlavní
podezřelý“ ze strany „horolezců“, kteří vedou vlastní pátrání. Existují
nepřímé důkazy:
Údajná změna trasy pohraničníků po události.
Výjezd služebního vozidla s Forštem v odpoledních hodinách dne 29.6.1987
(předpokládaná doba úmrtí).
Výpověď občana Fialy, který Forštovi doslovně řekl: „Tak nám uřízni
hlavu, ty vrahu, stejně jako těm v Hřensku.“
Forštova výpověď obsahuje „lživá tvrzení“ a „nepravdy“.
Existuje podezření, že „Fořst má tak mocného ochránce, který když luskne
prsty, tak každý šťoural od policie okamžitě vyletí.“
Je spojován s dalšími nevyřešenými vraždami dívek v jiných lokalitách
(Plzeň, Praha, Ostrava, Sedlčany).
Ivan Hladeček: Původně měl jet s oběťmi, ale neodjel kvůli úmrtí
babičky. Měl znalosti o plánované cestě. Měl by být znovu vyslechnut.
Jindřich Strauss: Horolezec znalý terénu, který se aktivně angažuje v
případu a označuje Foršta za pachatele.
Gustav Ginzel: Vlastník chalupy „Hnojník“, kde pobývala Lenka Vítová.
Byl vyšetřován pro trestné činy pobuřování a spekulace, a mohl mít podíl
na pašeráckých aktivitách.
Utajované akce StB ve spolupráci s NDR: Existují informace, že v oblasti
Hřenska probíhaly tajné operace StB a Stasi (NDR) až do roku 1989. Tyto
akce, jako „DIAMANT – GRANÁT“, zahrnovaly stažení hlídek Pohraniční
stráže a mohly mít souvislost s výbuchy před objekty KSČ v 80. letech.
Richard Römmer: Dříve trestaný násilník, zaměstnanec hotelu Mezní Louka,
se znalostí terénu. Byl podezřelý, ale jeho alibi (dovolená v době činu)
a normalita při výsleších mluví proti tomu.
„Kurt“ ze Srbské Kamenice: Asi 50letý německý občan, který bydlel v
chatě Termit a hrál v hudební skupině. Silně nábožensky zaměřený,
konflikty s policií kvůli střelbě.
Starší muž s košíkem a kuchyňským nožem: Antonín Pagáč vypověděl, že ho
viděl 25.9.1987 v lese na inkriminovaném místě a cítil se jím sledován.
Fašistická organizace: Podle výpovědi Libora Kubíčka se v oblasti v roce
1987 měla vyskytovat fašistická organizace, která „šla“ po „seveřanech“
se žlutými šátky, přivazovali je ke stromům a mlátili.
„Kronikář“ Pokorný: Důchodce, který kontaktoval matky obětí, tvrdil, že
viděl oběti blízko místa nálezu. Působil zmateně a šokoval matky
tvrzením, že „s Havlem prý byla značná práce“.
5. Další souvislosti a podezření
Akce „ODKLON“: Odkaz na tuto akci v dokumentech StB z roku 1986.
Písemnosti k této akci byly zničeny v roce 1988 a 1989.
Spojitost s teroristickými útoky (výbuchy) v 80. letech: Některé
dokumenty naznačují, že stejné skupiny, pravděpodobně z vedení FMV
(Federální ministerstvo vnitra) a ČSLA (Československá lidová armáda) ve
spolupráci s KGB, které byly zodpovědné za výbuchy v Českých
Budějovicích, Plzni, Pelhřimově a Ústí nad Labem, by mohly mít
souvislost i s případem Hřenska. Zmíněny jsou osoby jako Bohumil ŠOLE
(expert na trhaviny), Zdeněk HÝBL (URNA), a další. Tyto osoby měly
„přístup k jakémukoliv množství různých výbušnin“ a „měly i v současné
době (po listopadu 1989) přístup ke zbraním, výžbušninám a trhavinám.“
„Brzdné momenty“ ve vyšetřování: „Způsobeny v původním vyšetřování
bývalou StB.“
Propojení s dalšími vraždami: Jindřich Strauss spojuje případ Hřensko s
dalšími nevyřešenými vraždami v Plzni (dvě dívky zmizely 8.8.1988),
Praze (studentka VŠCHT zavražděna 20.12.1990, další nalezena
14.11.1993), a dalšími v Lednu 1994 u Ostravy a 23.1.1994 u Sedlčan.
Upozorňuje na shody v chování pachatele (opatrnost, den v týdnu,
maskování stop) a podezřívá Ladislava Foršta.
6. Stav a důsledky vyšetřování
Navzdory opakovaným snahám rodičů a některých vyšetřovatelů, případ
Hřensko zůstává oficiálně neobjasněn a trestní stíhání bylo opakovaně
odloženo kvůli nedostatku důkazů pro zahájení stíhání proti konkrétní
osobě. Dokumenty odhalují značnou frustraci ze strany vyšetřovatelů ÚDV
s „nevstřícným přístupem většiny policejních složek ke spolupráci“ a
narážejí na možnou korupci či „ochránce“ pachatelů v nejvyšších patrech.
Případ je vnímán jako „záhadný“ a „výčitka pro ty, kteří v tomto případě
neudělali všechno, co udělat mohli a měli.“ Matka Petra Havla dokonce
zvažovala obrátit se na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.

[Autor]

Příspěvky