Srpen roku 1988 představoval v tehdejším Československu éru dusivého bezvětří a hluboké normalizační šedi, v níž se pod povrchem oficiálního klidu kumulovala nefalšovaná úzkost. Fenomén autostopu, pro tehdejší mládež jediný dostupný symbol mobility a úniku z rigidních jízdních řádů socialistické dopravy, se právě v tomto „osmičkovém“ létě proměnil v nebezpečnou past.

Zpět na článek

Tento příspěvek má 3 komentářů

  1. Tuomari

    Jen aby to nezapadlo, v knize Budejovicke mordy 2, ktera ted vysla, je i přehled pomníčku z jiznich Čech od roku 74 do současnosti. Nicméně případ Pavlíny tam uveden není, což napovídá tomu, že případ mohl být skutečně vyřešen jak napovídaly komentáře.

    1. Umbra

      Diky, Tuomari. Zajimave. V tom pripade to alespon policajti mohli dat vedet a treba i ze vrah uz nezije, aby lide zbytecne nepatrali; nemuseli by psat, kdo to byl. A novinari by se take meli vic snazit a ne psat to samy porad dokola. No jo, no.
      Pokud jsou tam ty pomnicky fakt vsechny.

Napsat komentář