1.0 Zahájení pátrání a počáteční úkony (Srpen 1988)
Dne 8. srpna 1988 odešly z domovů v Plzni Lenka Mužíková a Ilona Vavříková s úmyslem strávit společnou dovolenou. Poté, co o sobě nepodaly rodinám žádnou zprávu a nenastoupily do zaměstnání, bylo zahájeno celostátní pátrání. První dny vyšetřování měly strategický význam, neboť se zaměřily na urgentní shromažďování klíčových informací od rodinných příslušníků, prověřování prvních svědeckých výpovědí a analýzu prvotních stop, které mohly vést k objasnění jejich zmizení.
1.1 Vyhlášení celostátního pátrání
Na základě oznámení rodičů bylo oficiálně vyhlášeno celostátní pátrání po Lence MUŽÍKOVÉ, narozené 28. března 1970, a Iloně VAVŘÍKOVÉ, narozené 11. května 1969. Informace o pohřešovaných, včetně fotografií a popisů, byly zveřejněny v denním tisku (např. Pravda, Průboj) s žádostí o spolupráci veřejnosti. Lenka Mužíková byla popsána jako 169 cm vysoká, štíhlé postavy, s oválným obličejem, hnědýma očima a černými rovnými vlasy na ramena. Při odchodu měla na sobě bílé tričko, krátké šedozelené kalhoty, zelenou bundu s kapucí a bílé botasky; nesla modrý batoh. Ilona Vavříková byla 164 cm vysoká, štíhlé postavy, s oválným obličejem, hnědýma očima a hnědými vlnitými vlasy na ramena. Oblečena byla do hnědé košile bez rukávů, krátkých modrých kalhot, zelené bundy s kapucí a modrobílých tenisek. S sebou měla zelenou tornu, spací pytel a maskovací celtu.
1.2 První svědecké výpovědi a prověřování stop
Bezprostředně po zveřejnění pátrání se začaly objevovat první poznatky od veřejnosti. Mezi klíčové patřila výpověď svědka Josefa Dráže ze dne 23. srpna 1988. Jmenovaný uvedl, že začátkem srpna vezl svým osobním vozidlem Volha dvě dívky, které stopovaly u nájezdu na dálnici D-5 v Praze-Stodůlkách. Popis dívek a jejich zavazadel odpovídal pohřešovaným. Uvedl, že je vysadil na křižovatce u Králova Dvora ve směru na Hudlice a Plzeň.
Současně proběhlo prověření u nejbližších rodinných příslušníků, zejména u babiček obou dívek:
• Jaroslava Roušalová (babička L. Mužíkové) potvrdila, že vnučku neviděla od jejího odchodu a neobdržela od ní žádnou zprávu.
• Jiřina Vavříková (babička I. Vavříkové) taktéž potvrdila absenci jakéhokoliv kontaktu s vnučkou.
Jedna z prvních a zároveň nejvýznamnějších stop, která zásadním způsobem ovlivnila další směřování vyšetřování, vedla k osobě Miroslava Duba.
——————————————————————————–
2.0 Vyšetřovací směr – Miroslav Dub (Srpen – Listopad 1988)
Miroslav Dub se stal ústřední postavou vyšetřování poté, co se dne 29. srpna 1988 sám přihlásil na Městské správě VB Plzeň s informací o pohřešovaných. Jeho výpověď, v níž tvrdil, že dívky viděl v Nepomuku, však obsahovala řadu nesrovnalostí a vnitřních rozporů. Tyto nejasnosti vedly ke zpochybnění jeho statusu svědka a k jeho následnému podrobnému operativnímu rozpracování jako podezřelé osoby, která mohla mít s případem přímou souvislost.
2.1 Analýza výpovědí a zjištěné nesrovnalosti
Výpovědi Miroslava Duba, zaznamenané v srpnu, listopadu a prosinci 1988, se vyznačovaly zásadními rozpory, které zpochybnily jeho věrohodnost.
• První verze (29. srpna 1988): Dub tvrdil, že dívky viděl dne 10. srpna 1988 v Nepomuku, kde nastupovaly do cizího vozidla zn. Ford nebo Renault světlé metalické barvy se zahraniční SPZ, které odjelo směrem na Písek. Uvedl, že s nimi předtím hovořil, ale odvoz odmítly.
• Druhá verze (prosinec 1988): Později svou výpověď zásadně změnil. Tvrdil, že dívky sám vezl automobilem LADA (ačkoliv tento typ vozidla nevlastnil). Měly k němu nastoupit poté, co vystoupily z cizího vozu (BMW). Odvezl je jen několik kilometrů za Nepomuk směr Sušice a vysadil je.
• Rozpory v datu a čase: Původně uvedl středu 10. srpna 1988, což později zpochybňoval a připouštěl jiné dny v srpnu.
• Svědectví Jany H. (16. listopadu 1988): Jeho nedůvěryhodnost podpořila výpověď spolujezdkyně Jany H., které se Dub v srpnu 1988 při společné cestě sám chlubil, že „přednedávnem vezl stopem do Plzně ty dvě stopařky, po kterých je vyhlášeno pátrání“.
Tyto zásadní a opakované změny ve výpovědi, zejména přechod z role nezúčastněného svědka do role přímého účastníka (řidiče), jsou typickým znakem snahy podezřelé osoby manipulovat vyšetřování a distancovat se od skutečného průběhu událostí.
2.2 Prověřování vozidel a zajištění stop
Šetření odhalilo, že Miroslav Dub nevlastnil řidičské oprávnění, které mu bylo v minulosti odebráno. Přesto prokazatelně užíval několik vozidel:
• Moskvič 2138
• Aero Minor
• Dacia (neustanoveno)
• Wartburg 353 (neustanoveno)
• VAZ 2103 : Toto vozidlo se stalo klíčovým. Ačkoliv bylo registrováno na jiné osoby, bylo zjištěno, že ho Dub v kritické době užíval.
Dne 9. listopadu 1988 bylo provedeno kriminalisticko-technické ohledání vozidla VAZ 2103. Během ohledání byl na zadním sedadle zajištěn jeden plavý vlas o délce 130 mm, který byl předán k další expertize.
2.3 Sledovací akce „DUB“
V rámci operativního rozpracování byla dne 15. listopadu 1988 spuštěna operativně technická akce s krycím názvem „DUB“. Cílem bylo zmapovat pohyb, kontakty a aktivity Miroslava Duba. Během akce byl sledován při používání vozidla Moskvič a při setkáních s různými osobami . Akce poskytla přehled o jeho denním režimu a sociálních vazbách, ale nepřinesla přímý průlomový poznatek související se zmizením dívek.
2.4 Zhodnocení kriminálního profilu a sousedského šetření
Profil Miroslava Duba byl doplněn o informace z trestního rejstříku a poznatky ze sousedského šetření.
• Kriminální minulost: Výpis z trestního rejstříku odhalil rozsáhlou trestnou činnost, převážně majetkového a násilného charakteru, s opakovanými tresty odnětí svobody již od roku 1967.
• Sousedské šetření: Sousedé Duba popsali jako osobu s častými a podezřelými návštěvami, včetně osob, které svědci popsali jako „osoby cikánské národnosti“. Klíčovým poznatkem byla informace, že zhruba před třemi měsíci (tedy v době zmizení dívek) u něj byly viděny dvě „bílé“ dívky s batohy, které se výrazně lišily od jeho obvyklých návštěv. Tento poznatek byl vyhodnocen jako vysoce relevantní, neboť se jednalo o nezávislé potvrzení, že se v kritické době v Dubově blízkosti pohybovaly osoby odpovídající obecnému popisu pohřešovaných.
Ačkoliv operativní rozpracování Duba odhalilo řadu podezřelých okolností, včetně jeho kriminální minulosti a lživých výpovědí, chyběl přímý důkaz spojující ho se zmizením dívek. V situaci, kdy tento směr stagnoval, získal na významu nový poznatek, který vyšetřování přesměroval do zcela jiné lokality i sociální skupiny.
——————————————————————————–
3.0 Vyšetřovací směr – Stopa v Tiských stěnách (Listopad 1988 – Červenec 1989)
Na základě výpovědi svědka Josefa Drahoše, podané dne 10. listopadu 1988, vznikl nový vyšetřovací směr. Drahoš, který byl v té době ve výkonu trestu, uvedl, že v srpnu 1988 během své dovolené v kempu v Tisé viděl pohřešované dívky v oblasti Tiských stěn, a to opakovaně ve společnosti různých skupin horolezců. Na základě tohoto poznatku byla v dané lokalitě zahájena rozsáhlá prověrka zaměřená na horolezeckou komunitu.
3.1 Svědectví z lokality Tiských stěn
V rámci prověřování bylo získáno několik svědectví, která Drahošovu stopu dále podporovala:
• Ivana Šlapáková a Anna Landová (prodavačky v kiosku): Potvrdily vysokou frekvenci turistů a horolezců v letních měsících. Anna Landová si navíc vzpomněla na manželský pár, který jí hlásil, že ve skalách viděl dívky podobné pohřešovaným, přičemž každá byla s jinou skupinou horolezců.
• Jiří Pešta (vedoucí turistické chaty Tisá): Po předložení fotografií s 80% jistotou identifikoval Ilonu Vavříkovou. Uvedl, že restauraci v chatě navštívila ve společnosti horolezců v září nebo říjnu 1988.
3.2 Prověřování horolezeckých oddílů
Na základě dožádání byly prověřeny záznamy a členové horolezeckých oddílů z okolních měst s cílem ztotožnit osoby, s nimiž mohly být dívky ve styku. Prověrky však nepřinesly konkrétní výsledek.
| Oddíl/Místo | Prověřované osoby/Přezdívky | Výsledek šetření |
| Děčín | Jano Souček, M. Červenka, P. Bednář, „Liduška“, „Šugi“ | Osoby ztotožněny, popřely setkání s pohřešovanými. Přezdívky neznámé. |
| Rumburk | „Liduška“, „Šugi“ | Žádný člen s uvedenými jmény ani přezdívkami nebyl v oddíle evidován. |
| Varnsdorf | „Liduška“, „Šugi“ | Přezdívky v oddíle neznámé. |
| Teplice | „MEKY“, HO Stropník | HO Stropník neexistuje. Členové HO Lokomotiva Teplice osobu s přezdívkou „MEKY“ neznali. |
| Nový Bor | Josef Rybička („Ryberčken“), „Drnda“ | Osoby ztotožněny, popřely jakoukoliv spojitost s pohřešovanými. |
3.3 Bezpečnostně pátrací akce (31. května 1989)
Po vyčerpání možností prověrek v horolezecké komunitě byla zorganizována rozsáhlá bezpečnostně pátrací akce v prostoru Tiských stěn.
• Datum: 31. května 1989
• Zúčastněné složky: 30 příslušníků VB, 4 psovodi se služebními psy, specialisté z odboru zvláštního určení FMV, vrtulník letky FMV, pracovníci lesního závodu a Horské služby.
• Propátrávané úseky:
1. Severní stěny (Malé a Velké Tiské stěny)
2. Rájecké skály
3. Ostrovské stěny
4. Pásmo podél státní hranice s NDR
Akce, která probíhala od 09:00 do 15:30 hodin, skončila s negativním výsledkem. Nebyly nalezeny žádné stopy, osobní věci ani tělesné ostatky pohřešovaných dívek.
Po vyčerpání této stopy se pozornost vyšetřovatelů obrátila k zcela novému a závažnému podezření, které vzešlo z kriminálního prostředí.
——————————————————————————–
4.0 Vyšetřovací směr – Skupina Rudolfa Javornického (Červenec – Říjen 1989)
Po vyčerpání stop v severních Čechách se vyšetřování ocitlo na mrtvém bodě. Zásadní zlom přinesla až v červenci 1989 informace z kriminálního prostředí, která poprvé zavedla vyšetřovatele k hypotéze, že se dívky staly obětí násilného trestného činu. Klíčová informace přišla od Rudolfa Javornického, který se v té době nacházel ve vyšetřovací vazbě pro sérii loupeží. Javornický obvinil své společníky, Zbyňka Slaníka a Jaroslava Daniela, ze spáchání násilného trestného činu na dvou stopařkách v srpnu 1988.
4.1 Výpověď Rudolfa Javornického a obvinění společníků
Ve svých výpovědích z 21. a 25. července 1989 Javornický uvedl řadu konkrétních a závažných tvrzení:
• Zapůjčení vozidla: V srpnu 1988 si od něj Zbyněk Slaník a Jaroslav Daniel půjčili jeho osobní vozidlo Trabant s tím, že si chtějí „vyrazit se dvěma stopařkami“.
• Identifikace: Po předložení fotografií poznal na 80 % Lenku Mužíkovou.
• Incident u Kokořína: Slaník se mu měl po návratu svěřit, že se stal „malér“ u Kokořína, a měl u Javornického dvě noci proplakat.
• Nález batohu: Javornický nalezl v zavazadlovém prostoru Trabantu batoh (krosnu), který následně odvezl Danielovi. Daniel mu později řekl, že batoh vyhodil do stráně za svým domem. V batohu měl být svazek klíčů (FAB i dozické) s přívěskem ve tvaru panáčka zalisovaného v bleděmodrém plexisklu, dále spodní prádlo a trička.
• Svědectví třetích osob: Pavlína Danielová (manželka Daniela) mu údajně řekla, že se jí Daniel přiznal, že se Slaníkem dívky zbili.
• Možná místa úkrytu těl: Jako možná místa označil opuštěné studny u Kokořína nebo hrobku na opuštěném hřbitově za Vansdorfem.
4.2 Výslechy členů skupiny a jejich okolí
Následovaly výslechy dalších osob z okruhu Javornického, které však nepřinesly jednoznačné potvrzení jeho verze.
• Jaroslav Daniel: Kategoricky popřel jakoukoliv účast na únosu či násilí na dívkách a odmítl, že by si půjčoval Trabant za tímto účelem.
• Pavlína Danielová: Připustila, že jí Daniel vyprávěl, že v létě 1988 se společníkem „sbalili“ dvě stopařky. On však tu svou údajně „vyhodil z auta“, protože jí nechtěl být nevěrný. Popřela, že by se jí svěřil se spácháním násilí.
• Ivana B. (družka Javornického): Popřela, že by jí Javornický o případu cokoliv říkal.
• Petr K. (další člen skupiny): Odmítl k věci vypovídat a popřel i trestnou činnost, za kterou byl stíhán.
4.3 Prověření Zbyňka Slaníka
Prověření Zbyňka Slaníka odhalilo závažné skutečnosti týkající se jeho duševního zdraví. Podle lékařské zprávy z NsP Třinec ze dne 21. července 1989:
• Diagnóza: Simplexní schizofrenie.
• Léčba: Byl hospitalizován v psychiatrických léčebnách (Opava, Bohnice) a měl nařízenou ambulantní ochrannou léčbu.
• Exkulpace: Pro tuto duševní chorobu byl na základě znaleckého posudku exkulpován (zproštěn viny) v jiném trestním stíhání pro trestné činy krádeže a podvodu.
4.4 Prohlídky a pátrací akce
Na základě Javornického tvrzení byly provedeny pátrací akce na jím označených místech:
• Hrobka za Vansdorfem: Prohledání hrobky na opuštěném hřbitově za Vansdorfem bylo ztíženo skutečností, že byla až po okraj zaplavena vodou.
• Okolí bydliště J. Daniela: Prohledání stráně, kam měl být zahozen batoh, skončilo s negativním výsledkem.
• Studny u Kokořína: Přesné lokality studní, které Javornický popsal, se nepodařilo v terénu jednoznačně identifikovat.
Vedle terénních prověrek a výslechů hrály v případu důležitou roli i znalecké posudky a odborná vyjádření, která měla ověřit zajištěné stopy.
——————————————————————————–
5.0 Znalecké posudky a odborná vyjádření (Průběžně 1988 – 1989)
Nedílnou součástí vyšetřování byla činnost Kriminalistického ústavu VB a dalších odborných pracovišť. Expertizy zajištěných stop a materiálů poskytovaly objektivní data, která sloužila k ověření či vyvrácení svědeckých výpovědí a operativních poznatků. Tyto metody byly klíčové pro posouzení relevance jednotlivých vyšetřovacích směrů.
5.1 Analýza písemných materiálů
Kriminalistický ústav VB zkoumal několik písemných materiálů, které se v průběhu vyšetřování objevily:
• Pohlednice se zimním motivem (posudek z 26. října 1988): Zkoumání vzkazu na pohlednici dospělo k jednoznačnému závěru, že text nebyl napsán ani Lenkou Mužíkovou, ani Ilonou Vavříkovou.
• Anonymní dopisy (posudky z roku 1989): Byly zkoumány dva anonymní dopisy – jeden psaný na stroji, druhý ručně psaný a zaslaný do redakce časopisu Signál. U dopisu psaného na stroji se nepodařilo ztotožnit konkrétní psací stroj. Jazyková expertiza obou dopisů nepotvrdila autorství jedné osoby, pouze konstatovala pravděpodobnost, že je psala stejná osoba.
5.2 Ohledání a expertiza vozidel
Klíčová vozidla ze dvou hlavních vyšetřovacích směrů byla podrobena detailnímu zkoumání.
• Vozidlo VAZ 2103 (používané M. Dubem): Jedinou relevantní stopou zajištěnou při ohledání dne 9. listopadu 1988 byl jeden plavý vlas o délce 130 mm nalezený na zadním sedadle.
• Vozidlo Trabant (používané skupinou R. Javornického): Odborné vyjádření z 5. září 1989 potvrdilo, že vozidlo bylo ve špatném technickém stavu, přelakované z původní hnědé na světle modrou barvu a mělo vyměněná přední sedadla. Na krycí desce pravých dveří byl nalezen drobný otěr, který poskytl pozitivní orientační zkoušku na přítomnost krve. Pro malé množství materiálu však nebylo možné přítomnost krve specificky prokázat.
5.3 Ostatní odborné úkony
Dne 17. října 1989 byl na osobách Jaroslav Daniel, Pavlína Danielová a Ivana B. proveden úkon „FERIT“ (forma psychologicky orientovaného rozhovoru s cílem odhalit skryté reakce na klíčové informace). Během tohoto úkonu nebyly zjištěny žádné nové skutečnosti relevantní k případu.
Kromě hlavních vyšetřovacích směrů bylo nutné prověřit i velké množství dalších, dílčích poznatků a svědectví, která přicházela od občanů z celé republiky.
——————————————————————————–
6.0 Ostatní prověřované stopy a poznatky (Průběžně 1988 – 1991)
V rámci celostátního pátrání obdržely orgány Veřejné bezpečnosti velké množství různorodých poznatků od veřejnosti. Každá stopa, i ta zdánlivě nepravděpodobná, vyžadovala systematické prověření, ačkoliv se mnohé z nich nakonec ukázaly jako neopodstatněné nebo vedly do slepé uličky.
6.1 Souhrn dílčích svědectví z různých lokalit
Následující tabulka shrnuje nejvýznamnější svědecké výpovědi o možném výskytu pohřešovaných dívek v různých částech republiky.
| Svědek | Datum a místo pozorování | Klíčové body svědectví |
| Vladimír Hynčica | 30.8.1988 a 1.9.1988, Gottwaldov a okolí | Dne 30. srpna vezl dvě dívky odpovídající popisu do Slušovic. Dne 1. září je viděl znovu stopovat v Gottwaldově. |
| Miloslav Mařík | 13.8.1988, okres Náchod | Viděl dvě dívky odpovídající popisu stopovat přibližně 5 km od státní hranice s Polskou lidovou republikou. |
| Petr Drobek | Srpen 1988, přehrada Rozkoš | Spatřil dívky ve společnosti několika mužů, z nichž někteří mluvili německy a polsky. |
| Karel Veselý | 17.8.1988, Bělá pod Bezdězem a Doksy | Viděl dívky nejprve stopovat u Bělé a později u stánku s uzeninami u Máchova jezera v Doksech. |
| Josef Osoba | Srpen 1988, Teplice nad Metují / Adršpach | Hovořil se dvěma dívkami z Plzně, které se mu představily jako zdravotní sestra a elektrotechnička. |
6.2 Prověřování anonymních oznámení a podezřelých incidentů
Mezi prověřovanými poznatky byly i anonymní dopisy a hlášení o podezřelých událostech:
• Anonymní dopis (1989): Pisatelka popsala rozhovor dvou mužů, který náhodně vyslechla v Plzni v roce 1985. Muži měli plánovat vraždu 18leté dívky a spálení jejího těla v brdských lesích. I přes závažnost obsahu nevedla tato stopa ke konkrétním výsledkům.
• Incidenty v Plzni-Křimicích (Listopad 1988): Bylo přijato několik oznámení (od Miroslavy Mašátové a skupiny učnic) o pronásledování tmavým vozidlem typu Š 1203, laicky označovaným jako „černá sanitka“. Šetřením na místě bylo zjištěno, že oznámení byla neopodstatněná a s případem pohřešovaných dívek nesouvisela.
6.3 Závěrečná pátrací akce
Poslední zaznamenanou pátrací akcí v terénu bylo prohledávání prostoru mezi Plzní-Doudlevce a Liticemi dne 17. prosince 1990. Akce byla provedena na základě důvěrného poznatku, že na tomto místě měl být před dvěma až třemi lety zahrabán nezjištěný předmět dvěma muži přijíždějícími ve vozidle Š 120. Za pomoci techniky z vojenského útvaru Plzeň-Slovany bylo provedeno přebagrování vytipovaného terénu, které skončilo s negativním výsledkem.
Jména některých osob byla změněna