V roce 1955 se na hranicích socialistického Československa objevil muž bez dokladů, který tvrdil, že je hluchoněmý a jmenuje se Karel Novák. Tento případ, označený Státní bezpečností (StB) kódem „N-44“, se stal jednou z největších záhad komunistického režimu. Přes desetiletí intenzivního vyšetřování, mučení, uvěznění a sledování se StB nepodařilo odhalit jeho pravou identitu. Byl to špion západních tajných služeb? Válečný zločinec skrývající se před spravedlností? Nebo geniální podivín s autismem? Na základě archivních dokumentů a dostupných svědectví se pokusíme rekonstruovat tento fascinující příběh, který inspiroval film Případ mrtvého muže (1975), ale ve skutečnosti skončil mnohem prozaičtěji – přirozenou smrtí v Kladně v roce 1981.
Počátek záhady: Zadržení u hranic a první výslechy
Vše začalo 24. června 1955, kdy hlídka Veřejné bezpečnosti zadržela neznámého muže nedaleko Oravské Polhory na slovensko-polských hranicích. Muž neměl žádné doklady a posunky naznačoval, že je hluchoněmý. U sebe měl jen polské věci – batoh, holící strojek, nůž a potraviny – což okamžitě vyvolalo podezření z ilegálního přechodu hranic. Byl převezen na Krajskou správu MV v Žilině, kde výslechy probíhaly písemně.
Muž tvrdil, že se jmenuje Karel Novák, narodil se v roce 1934 v Radhošti a trpí částečnou ztrátou paměti. Popsal svůj život: Za okupace byl odvlečen s rodiči do Rakouska, umístěn do ústavu pro hluchoněmé ve Štýrském Hradci, repatriován v roce 1948 do Českých Budějovic a poté se potuloval po republice, sbíral houby a pracoval příležitostně. StB však našla rozporů: Nikdo ho na uvedených místech nepoznal a on sám je evidentně neznal. Polská lustrace (fotografie a otisky prstů) byla negativní.
Lékařská vyšetření (v Žilině, Praze a specializovaných ústavech) naznačovala, že hluchoněmota může být simulovaná – muž ovládal jazyky gramaticky správně, což je pro hluchého od dětství nepravděpodobné. Navzdory fyzickému násilí (injekce, bití) zůstal při své verzi. Svědectví navrátilců z uprchlických táborů (Valka u Norimberka, Wels v Rakousku) ho spojovala s tlumočnickou prací pro americkou CIC, ale on vše popíral.
Pro nedostatek důkazů byl 23. prosince 1955 propuštěn. StB mu koupila oblečení a určila pobyt v Kladně, kde pracoval jako dělník v Průmstavu. Byl převzat do „aktivního rozpracování“ a musel se denně hlásit u VB.
Obrat: Přiznání a nové fantastické příběhy
V srpnu 1956 přišel klíčový zvrat. Novákův „přítel“ František Veis (ve skutečnosti spolupracovník StB pod krycím jménem KUBAČKA JAROSLAV) ho udal: Novák přiznal, že hluchoněmotu simuloval, protože ji už nemohl vydržet. Ovládal několik jazyků (čeština, slovenština, polština, němčina, angličtina, francouzština, italština) a tvrdil, že je starší a syn korunního prince Otto Habsburského. Vychován na polském statku, po válce odvezen do Magnitogorska v SSSR, uprchl do Polska, kde byl odsouzen, sloužil v armádě a utekl do ČSSR s cílem dostat se do Rakouska.
Novák to později vysvětlil „šokem z nehody“ (verze se měnily: autonehoda, taxi). StB zahájila akci EVROPA proti „nelegálům“ (agenti s falešnou identitou). V říjnu 1957 nastoupil vojenskou službu u tankové základny v Žilině, kde exceloval v znalostech zbraní a politické práci, ale vzbudil podezření fotografováním tanků a nacionalistickými tendencemi. V květnu 1958 byl založen pozorovací svazek N-44. Během služby (do listopadu 1959) StB sbírala svědectví o jeho minulosti v táborech (např. jako Reinhold Mosler nebo Votruba/Vejmola s kriminální minulostí).
Po službě se vrátil do Kladna, žil s družkou Libuší Zimovou, usiloval o svatbu a doklady. Byl vyloučen z KSČ pro rozporů v životopise. Nové tvrzení z odposlechů: Šlechtický původ z Rakouska, gymnázium, transport na Sibiř po válce, útěk přes Kavkaz, černý trh, akademie zahraničního obchodu ve Štětíně.
Soud, vězení a Pražské jaro
V roce 1960 StB zesílila sledování: agenturní síť (TS KUBAČKA, SKLENÁŘ, BORIS), odposlechy, prohlídky. Novák se stýkal s „nepřátelskými“ osobami a kontaktoval zahraniční instituce. 17. února 1961 byl zatčen pro podezření ze špionáže. Výslechy v Praze-Ruzyni (narkoanalýza, konfrontace) nepřinesly přiznání – Novák trval na svých verzích, přesto byl obviněn z přípravy útěku a spolupráce s CIC.
Soud v dubnu 1962 ho odsoudil na 12 let (Krajský soud v Praze), odvolání zamítnuto. Trest si odpykával v Bytízu, Leopoldově, Mírově a Valdicích. Během věznění se choval vzorně, pracoval jako tesař, ale StB ho sledovala (agenti v cele). V roce 1968, během Pražského jara, byl podmínečně propuštěn (červenec 1969) díky amnestii prezidenta Svobody.
Poslední léta: Sledování až do smrti
Po propuštění se vrátil do Kladna, pracoval jako řidič v Průmstavu, oženil se s Libuší Zimovou (1970). StB pokračovala v sledování (reg. č. 102, pak 17461), ale Novák žil klidně, vyhýbal se kontaktům. V roce 1973 byl svazek uzavřen pro nedostatek důkazů – StB přiznala porážku.
Novák zemřel 14. listopadu 1981 na infarkt myokardu v Kladně, pohřben jako Karel Novák. Jeho identita zůstala neznámá. StB ho přezdívala „Marťan“ pro jeho „mimozemskou“ záhadnost.
Teorie o pravé identitě: Špion, zločinec nebo génius?
- Špionážní teorie: StB ho podezírala z práce pro CIC nebo polskou UB. Svědectví naznačují pobyt v táborech jako tlumočník. Možná vysazený agent, který selhal.
- Válečný zločinec: Možná esesák nebo kolaborant skrývající se před stíháním. Jizvy na rukou a znalosti jazyků podporují tuto hypotézu.
- Šlechtický původ: Jeho příběhy o Habsburcích nebo rakouském zámku – možná fantazie, ale naznačují vzdělanost.
- Autistický génius: Moderní teorie (např. v médiích) – nadprůměrná inteligence, jazykové schopnosti, sociální izolace. Možná traumatizovaný válečný sirotek.
- Jiná vysvětlení: Polský emigrant, kriminálník (jako Votruba/Vejmola) nebo prostě podivín, který si vymýšlel identity pro přežití.
Případ N-44 zůstává nevyřešený, symbolizující paranoiu komunistického režimu. Archivní materiály (ABS) ukazují, jak StB vylámala zuby na jednom muži, který si vzal tajemství do hrobu.
Kriminologická analýza případu „N-44“: Strategie a selhání Státní bezpečnosti