Úvod: Výlet, který skončil tragédií
V červnu 1987 se tři mladí přátelé – čerstvý absolvent chemie Pavel Plšek, studentka Lenka Vítová a laborant Petr Havel – vydali na týdenní výlet do malebné krajiny Českosaského Švýcarska. Těšili se na dny strávené v přírodě, plánovali pomoc na rodinné chalupě a pak několik dní trampování v okolí Hřenska. Jednalo se o krátkou, předem naplánovanou dovolenou, nikoli o útěk před světem; měli domluvené další aktivity hned po návratu, což zcela vyvrací jakékoli pozdější teorie o kolektivní sebevraždě.
Tato idylická představa nevinného prázdninového dobrodružství však brzy narazila na neproniknutelnou zeď temnoty. Když se ani po několika týdnech nevrátili, zoufalí rodiče ohlásili jejich pohřešování. Horečné pátrání nepřineslo žádné výsledky až do podzimu, kdy trampové ve skalách učinili hrůzný nález – lidské kosterní pozůstatky, které patřily třem zmizelým přátelům.
Oficiální vyšetřování se utápělo v nejasnostech a protichůdných závěrech, které se často přikláněly k nehodě způsobené přírodními živly. Avšak důkazy nalezené na místě činu a chaos ve vyšetřovacích spisech malují zcela jiný, mnohem znepokojivější obraz. Následujících pět faktů představuje pět hlubokých trhlin v oficiálním příběhu, které systematicky rozbijeme, abychom odhalili, proč je případ i po desetiletích obestřen tolika pochybnostmi.
FAKT 1: Oficiální teorie o blesku, kterou vyvrátilo samo počasí
Jednou z prvních a nepochopitelně dlouho udržovaných oficiálních verzí příčiny smrti byl zásah bleskem nebo následné krokové napětí. Vyšetřovatelé se této teorie drželi, přestože byla v přímém a prokazatelném rozporu s fakty.
Tuto hypotézu vyvracejí dva klíčové dokumenty, které jsou součástí vyšetřovacího spisu:
• Zpráva meteorologů z Ústí nad Labem jasně konstatuje, že v předpokládaný den smrti (29. června 1987) ani v dnech bezprostředně předcházejících či následujících nebyla v oblasti Hřenska zaznamenána žádná bouřka ani vichřice. Blesky se tedy na obloze jednoduše nevyskytovaly.
• Posudek Kriminalistického ústavu VB ze dne 30. 10. 1987 zásah bleskem jako příčinu smrti rovněž zcela vyloučil.
Vytrvalé lpění na vědecky nemožné teorii představuje základní a nejhlubší vadu celého vyšetřování. Od samého počátku to vyvolává znepokojivou otázku: byli vyšetřovatelé pouze nekompetentní, nebo se aktivně vyhýbali pravdě?
FAKT 2: Těla nebyla nalezena náhodou – byla pečlivě ukryta
Nejenže byla oficiální příčina smrti nemožná, ale samotné místo činu křičelo o manipulaci a snaze o zakrytí zločinu. Důkazy proti teorii o nehodě jsou drtivé a odhalují přítomnost někoho, kdo se aktivně snažil zahladit stopy.
Již od prvních dnů existovalo podezření na cizí zavinění. V úředním záznamu z 8. března 2001 je citována poznámka soudního lékaře ze dne 29. září 1987, která konstatuje: ,,dále bylo konstatováno, že lebky a zbytky kosterního nálezu byly s největší pravděpodobností na místo nálezu doneseny". Tento prvotní expertní názor, naznačující, že s ostatky bylo manipulováno, byl zjevně ignorován.
Další důkazy o úmyslném ukrytí jsou jednoznačné:
• Kosterní pozůstatky Pavla Plška a Petra Havla byly nalezeny přikryté velkou borovicovou větví. Odborné vyjádření OKTE potvrdilo, že tato větev pocházela ze stromu vzdáleného přibližně 40 metrů, což vylučuje její náhodný pád.
• Tělo Lenky Vítové bylo nalezeno v nedaleké skalní úžlabině, kde bylo z větší části zahrabáno pod nánosem zeminy o výšce 15–20 cm.
Oficiální verze naznačovala, že lebky se mohly od těl oddělit přirozeným rozkladem a skutálet se ze skalního srázu. Tato teorie je však v přímém rozporu jak s forenzní vědou, tak s fyzikální realitou. Znalecký posudek z roku 1993 sice připouští, že v letních podmínkách se hlava může vlivem hmyzu oddělit od těla již během několika týdnů, ale policejní rekonstrukce pádu lebek provedená ve stejném roce ukázala, že pravděpodobnost, aby se byť jen jedna lebka dokutálela na místo nálezu, je menší než 10 %. Možnost, že by se tam samovolně dostaly obě a skončily těsně vedle sebe, byla vyhodnocena jako téměř nulová.
Tato fakta vedla v roce 1991 i krajského prokurátora k jednoznačnému závěru:
…vzhledem k tomu, že mrtvá těla byla zjevně skryta (tělo L. Vítové bylo zahrabáno a dvě další těla byla přikrytá větví pocházející ze stromu vzdáleného několik desítek metrů), k usmrcení těchto osob tedy muselo dojít zaviněným jednáním nezjištětené osoby, případně osob, kdy pachatel či pachatelé se skrytím mrtvol snažili jejich nález oddálit.
FAKT 3: Mrazivý detail – prádelní šňůra uvázaná na zápěstí
Důkazů o zakrývání stop bylo mnoho. Ale malý, mrazivý detail nalezený na ostatcích Petra Havla ukazuje přímo na násilí.
Podle pitevního protokolu (č. 1011/87) byla kolem kostí jeho pravého zápěstí (kosti vřetenní a loketní) ovinuta prádelní šňůra, na které byly vytvořeny uzly s dvěma smyčkami. Odborné vyjádření Kriminalistického ústavu Praha identifikovalo uzel pravděpodobně jako „francouzský vrcholový uzel“, známý také jako „dvojče“, který je svou konstrukcí vhodný k vytvoření pout. Ačkoliv se jedná o jednoduchý uzel, jeho přítomnost na zápěstí oběti je alarmující.
Obraz násilí doplňuje další, často přehlížený detail z pitevního protokolu: poškození jeho bot. Na levé botě v oblasti kotníku byla nalezena trhlina o velikosti 5×2 cm a pravá bota byla pod vnitřním kotníkem roztržena na ploše 3×5 cm. Proč by si oběť nehody či sebevrah vázala na ruku pouta a měla roztrhané boty? Tyto nálezy jsou silnými argumenty, že Petr Havel byl před smrtí spoután a pravděpodobně se stal obětí brutálního útoku.
FAKT 4: Chaos ve spisech – nekompetence, nebo záměr?
Pokud místo činu ukazovalo na vraždu a její zakrytí, pak samotné vyšetřovací spisy naznačují něco ještě zneklidňujícího: systém, který se buď hroutil pod vlastní nekompetencí, nebo byl záměrně korumpován.
Oficiální dokumenty jsou plné takového množství zásadních chyb a rozporů, že zpochybňují samotnou identitu obětí:
• Krevní skupiny: U Pavla Plška je jednou uvedena skupina „O“, jindy „A“. U Petra Havla je vedena skupina „A“, v jiném dokumentu „O“ a v dalším „nelze určit“.
• Výška postavy: U Pavla Plška se ve spisech objevují tři naprosto odlišné údaje o výšce: 193 cm, 185 cm a 173 cm.
• Zubní záznamy: Pitevní posudky Petra Havla i Pavla Plška konstatují „nesrovnalosti v zubním záznamu“ ve srovnání s jejich zdravotní dokumentací. Například zub, který byl u nalezeného těla popsán jako zdravý, byl v kartě oběti veden jako zaplombovaný.
• Popis oblečení: U Lenky Vítové jsou v různých protokolech popsány zcela jiné barvy trika (hnědé, červené, zelené) a svetru (modrý, černý).
• Nález občanského průkazu: Občanský průkaz Petra Havla je v jednom protokolu popsán jako zcela rozmočený a nečitelný, zatímco v jiném záznamu je uveden jako v dobrém stavu s čitelným jménem.
V případu trojnásobné smrti nejsou takovéto chyby jen administrativním přehlédnutím. Jsou to chyby, které ničí případ. Kritická otázka nezní, zda se staly náhodou, ale zda se směly stát záměrně.
FAKT 5: Stín Státní bezpečnosti a podezření mířící na pohraničníky
Chaos ve spisech by se dal svést na nedbalost. Ale poslední a nejznepokojivější soubor faktů vyvolává přízrak krycí operace řízené z nejvyšších pater komunistického státu.
Ačkoliv přímé důkazy chybí, řada indicií a podezřelých okolností naznačuje, že v přísně střeženém hraničním pásmu se mohlo odehrát něco, co nemělo být nikdy odhaleno:
• Existovalo podezření, že po smrti trojice byla záměrně odkloněna trasa pochůzek Pohraniční stráže (OSH) tak, aby se systematicky vyhýbala místu činu.
• Jako jedna z hlavních podezřelých osob byl opakovaně zmiňován Ladislav F. tehdejší náčelník OSH Hřensko.
• Ve spisech se objevují zmínky o tajné akci StB s krycím názvem „ODKLON“, která v oblasti probíhala v roce 1986. Veškeré záznamy o této akci však byly zničeny.
Právě načasování této destrukce je klíčové. Zatímco některé dokumenty byly zničeny v březnu 1988, další klíčové spisy týkající se akce „ODKLON“ byly podle úředního záznamu zničeny až 5. prosince 1989. Zničit citlivé spisy jen několik týdnů po začátku Sametové revoluce je mimořádně podezřelý akt. Naznačuje horečnou snahu vymazat záznamy o činnosti starého režimu dříve, než se jich mohly zmocnit nové úřady. Zapojení StB nebo Pohraniční stráže nebylo nikdy prokázáno, ale zničené spisy a podezřelé okolnosti zanechávají mrazivou otázku, co se v hraničním pásmu skutečně dělo.
Závěr: Tichá výčitka ve skalách Hřenska
Případ smrti Pavla Plška, Lenky Vítové a Petra Havla zůstává i po desítkách let a několika obnovených vyšetřováních nevyřešenou a bolestivou záhadou. Navzdory oficiálním závěrům, které se v různých fázích přikláněly k nešťastné náhodě, předložená fakta malují mnohem temnější obraz.
Důkazy o manipulaci s těly, znepokojivé nálezy jako spoutané zápěstí, neuvěřitelný chaos ve vyšetřovacích spisech a stín tajných operací silně naznačují, že pravda je mnohem komplikovanější. Tři mladí lidé nezemřeli kvůli bouřce, která ani nebyla. Stalo se něco zlého, co se někdo velmi usilovně snažil zakrýt.
Stali se tři mladí lidé náhodnými oběťmi osamělého vraha, nebo byli svědky něčeho, co je v přísně střeženém pohraničí stálo život? Dokud se neobjeví nové důkazy, odpověď bude dál tiše ležet ve skalách Hřensk
V materiálu zmíněna akce „ODKLON“
V rámci rozpracování hlavních úkolů ročního plánu 4. odboru pro rok 1987 je uvedeno, že akce „ODKLON“ má za úkol koordinovat kontrarozvědnou ochranu mírového hnutí v ČSSR. Dále je zmíněna v kontextu sledovaných a kontrolovaných akcí S-StB, kde se uvádí, že metodická a řídící činnost bude věnována kontrole plnění úkolů v celostátním projektu, včetně projektu ODKLON. Konkrétně byl stanoven úkol pro 3. oddělení získat 1 TS (tajného spolupracovníka) do akce ODKLON s termínem do 30. 4. 1987.
