1.0 Shrnutí události
Letecká nehoda letu JAT 367, k níž došlo 26. ledna 1972 v prostoru obce Srbská Kamenice, představuje jednu z nejtragičtějších a nejvýznamnějších událostí v historii československého civilního letectví. Letoun McDonnell Douglas DC-9 jugoslávské společnosti JAT se na své pravidelné lince zřítil v důsledku exploze nálože v předním zavazadlovém prostoru. Katastrofa, která se odehrála ve výšce přes 10 kilometrů, si vyžádala životy 27 z 28 osob na palubě. Zázrakem přežila pád letuška Vesna Vulović. V médiích bývá let často nesprávně označován číslem 364. Tato zpráva poskytuje ucelený chronologický přehled událostí, pátracích operací a výsledků vyšetřování na základě oficiálních spisů a dostupných expertních analýz.
| Položka | Údaj |
| Datum události | 26. ledna 1972 |
| Čas události (exploze) | 16:01:29 UTC |
| Let | JAT 367 |
| Linka | Stockholm – Kodaň – Záhřeb – Bělehrad |
| Letecká společnost | Jugoslovenski aerotransport (JAT) |
| Letoun | McDonnell Douglas DC-9-32 |
| Registrace | YU-AHT |
| Posádka | 5 (+ 1 doprovázející mechanik) |
| Cestující | 23 |
| Celkem osob na palubě | 28 |
| Přeživší | 1 (letuška Vesna Vulović) |
| Místo nehody | Vzdušný prostor u Srbské Kamenice, ČSSR |
| Příčina nehody | Teroristický útok – exploze nástražného výbušného systému v předním zavazadlovém prostoru |
Letoun McDonnell Douglas DC-9-32 s registrací YU-AHT (výrobní číslo 47482) byl moderní dvoumotorový proudový stroj určený pro krátké a střední tratě. Vyroben byl v prosinci 1970 a do flotily společnosti JAT byl zařazen v únoru 1971. V době nehody byl tedy v provozu necelý rok a měl nalétáno 2091 hodin a 51 minut. Technický stav letadla byl před osudným letem vyhodnocen jako bezchybný. Nebyly shledány žádné nedostatky v údržbě a za dobu provozu se u stroje nevyskytly vážnější závady. Jedinou zaznamenanou anomálií byla nefunkční pomocná energetická jednotka (APU), což znamenalo, že motory musely být na zemi startovány pomocí pozemního agregátu. Tato závada však neměla žádný vliv na vznik ani průběh nehody.
Posádku na úseku z Kodaně tvořilo pět členů, doplněných o jednoho mechanika. Jedinou osobou, která katastrofu přežila, byla letuška Vesna Vulović.
• Kapitán: Ludvik Razdrih (42 let)
• Druhý pilot: Ratko Mihić (37 let)
• Doprovázející mechanik: Branko Obradović
• Palubní průvodčí: Dragan Dimitrevič
• Palubní průvodčí: Slobodanka Gavranović
• Palubní průvodčí: Vesna Vulović (22 let) – jediná přeživší
Tato zpráva nyní přechází k detailnímu popisu posledního letu stroje YU-AHT.
2.0 Průběh letu a poslední okamžiky
Let JAT 367 odstartoval 26. ledna 1972 ve 13:30 UTC ze Stockholmu a po hodině letu přistál v Kodani, kde došlo k plánované výměně posádky. Právě zde si letuška Vesna Vulović povšimla několika neobvyklých okolností. Později vypověděla, že jeden z cestujících se choval „strašně neklidně“. Dále uvedla, že i samotná posádka se již od předchozího večera chovala zvláštně, „jakoby všichni cítili, že se něco stane“. Její poslední vzpomínkou před ztrátou paměti byl nástup zadními dveřmi a pohled na ženy dokončující úklid kabiny.
Letoun odstartoval z dráhy 22R kodaňského letiště Kastrup v 15:20 UTC. Postupně stoupal na plánovanou letovou hladinu FL330 (10 050 metrů), které dosáhl při letu směrem na Berlín. Let probíhal zcela klidně, v příznivých meteorologických podmínkách se zadním větrem a bez hustého provozu. Stroj se pohyboval standardní rychlostí přibližně 280 KIAS / 520 km/h IAS v letové cestě UA4.
Komunikace mezi letem JAT 367 a pozemními stanovišti řízení letového provozu (ATC) byla až do posledních okamžiků naprosto rutinní.
• 15:47 UTC: Posádka se ohlásila stanovišti ATC Cottbus (omylem volaném jako Schönefeld) a oznámila přelet bodu Fürstenwalde v 51. minutě.
• 15:51 UTC: Letoun navázal první spojení s ATC Praha, požádal o povolení ke vstupu do československého vzdušného prostoru (FIR Praha) a ohlásil předpokládaný čas přeletu hraničního majáku Hermsdorf v 16:03.
• 15:56 UTC: Posádka znovu kontaktovala ATC Cottbus, ohlásila svou polohu nad Boxbergem ve výšce 10 050 m a oznámila, že příští hlášení provede nad Hermsdorfem.
• 16:00 UTC: JAT 367 ohlásil přelet Hermsdorfu. Řídící v Cottbusu instruoval posádku k přeladění na frekvenci ATC Praha. Posledními slovy, která z kokpitu zazněla do éteru, byl zdvořilostní pozdrav: „Auf wiederhören.“
Krátce po poslední komunikaci, zatímco si cestující mohli užívat pohled na zapadající slunce a piloti poslouchali meteorologické zprávy VOLMET, se klidný let v jediné vteřině proměnil v katastrofu. Tři minuty po výbuchu, v 16:04:40 UTC, se na frekvenci ATC Praha objevilo krátké a nečitelné zavolání, avšak nebylo prokázáno, zda pocházelo z letu JAT 367.
3.0 Exploze a rozpad letounu
Strategický okamžik exploze – ve stabilizovaném letu v cestovní výšce FL330 (10 050 m) – byl pro osud letadla fatální. Náhlá a drtivá událost nedala posádce naprosto žádnou šanci na jakoukoliv reakci. Vysoká letová hladina navíc znamenala, že jakékoli narušení integrity trupu by vedlo ke katastrofické explozivní dekompresi a následnému dlouhému pádu, který vylučoval přežití osob vymrštěných z letounu.
Přesně v 16:01:29 UTC otřásla letounem mohutná exploze. Vyšetřování prokázalo, že k ní došlo v předním zavazadlovém prostoru. Síla výbuchu okamžitě přerušila dodávku elektrické energie, což vedlo k náhlému ukončení záznamu obou letových zapisovačů – zapisovače hovorů v kokpitu (CVR) i zapisovače letových dat (FDR).
Exploze způsobila katastrofální poškození spodní části trupu a podlahy kabiny pro cestující v celé délce od kokpitu až po náběžnou hranu křídel. Tlaková vlna potrhala nosnou konstrukci a odtrhla potahové plechy trupu směrem ven. Těžce poškozené letadlo letělo vcelku jen několik sekund. Vyšetřovatelé odhadli, že v čase 3 až 20 sekund po výbuchu se zbývající konstrukce pod náporem aerodynamických sil rozlomila na dvě hlavní části: pilotní kabinu s přístrojovou sekcí a zadní část trupu s křídly a ocasními plochami.
Obě hlavní části letounu padaly k zemi samostatně. Během pádu byla zadní část vystavena tak extrémnímu přetížení, že došlo k odlomení levého motoru. Obrovský podtlak způsobený rozlomením trupu vedl k tomu, že 19 osob bylo během pádu z letadla vymrštěno. Dispečer na radaru ATC Cottbus pozoroval, jak se echo letu JAT 367 nezvykle rozzářilo, zastavilo a poté začalo pomalu slábnout. Zatímco se pozemní řízení letového provozu opakovaně a neúspěšně pokoušelo s letounem navázat spojení, trosky dopadaly na rozsáhlou oblast v okolí Srbské Kamenice.
4.0 Pátrací a záchranné operace
Pro obyvatele obcí pod dráhou letu se středa 26. ledna 1972 změnila v dramatický zážitek. Zaslechli mohutný výbuch a následně se stali svědky toho, jak z mraků vypadávají trosky letadla a lidská těla. Díky těmto očitým svědectvím byly záchranné práce zahájeny téměř okamžitě. Oficiálně byla pátrací a záchranná akce vyhlášena v 16:25 UTC.
Na místo byly povolány všechny dostupné sanitní vozy a maximální počet zdravotníků z nemocnice v České Kamenici. Do prohledávání rozsáhlé oblasti o rozloze dvou nebo tří desítek kilometrů čtverečních bylo nasazeno přibližně 500 příslušníků ozbrojených sil. Jejich úkolem bylo systematicky prohledat terén, zajistit trosky a nalézt oběti.
Záchranáři od počátku čelili extrémně náročným podmínkám: tmě, která nastala krátce po nehodě, a nepřístupnému, kopcovitému a zalesněnému terénu. Následující den se přidalo silné sněžení a vítr, které téměř znemožnily efektivní nasazení připraveného vrtulníku Mi-8 pro letecký průzkum.
Ještě během prvního večera byla nalezena zadní část trupu se sedmi osobami uvnitř. Mezi nimi objevili i jedinou přeživší, letušku Vesnu Vulović. Nacházela se zaklíněná pod bezvládným tělem dalšího člena posádky (zřejmě stevardky Slobodanky Gavranovićové) a převráceným cateringovým vozíkem, přičemž horní polovinou těla visela ven z vraku. Utrpěla frakturu lebky, zlomeniny nohou a tří obratlů, což způsobilo dočasné ochrnutí dolní části těla. Klíčovou roli v její záchraně sehrál místní lesník Bruno Henke, bývalý zdravotník z druhé světové války, který jí poskytl nezbytnou první pomoc a udržel ji při životě do příjezdu záchranářů.
Později byla ve vzrostlém lese nalezena i pilotní kabina. Těla obou pilotů byla stále připoutána v sedačkách. Hodiny v kokpitu se zastavily v čase 16:09, což s vysokou pravděpodobností odpovídá okamžiku nárazu na zem, tedy přibližně 7–8 minut po explozi. Dokončení záchranných prací a shromáždění klíčových částí vraku vytvořilo základ pro následné technické vyšetřování příčin katastrofy.
5.0 Analýza a výsledky vyšetřování
Klíčem k objasnění příčiny nehody se stala detailní forenzní analýza shromážděných trosek a vyhodnocení dat z obou letových zapisovačů. Vyšetřování vedla komise zřízená Federálním ministerstvem dopravy ČSSR za účasti jugoslávských specialistů a expertů z Nizozemska, kteří pomáhali s analýzou „černých skříněk“.
Ohledání trosek, zejména těch pocházejících z předního nákladového prostoru, přineslo jednoznačné důkazy o explozi nálože. Mezi klíčové nálezy patřily:
• Stopy výbušniny: Na stěnách a stropu nákladového prostoru byl nalezen poprašek černé práškové hmoty, který chemická analýza identifikovala jako pyrotechnickou slož (pyroslož).
• Charakter deformací: Nosná konstrukce letounu a potahové plechy byly potrhány a zohýbány směrem ven od centra exploze, což je typický znak vnitřního výbuchu.
• Poškození zespodu: Koberec v kabině pro cestující byl zespodu očazen a podlahový rošt pod ním byl silně zdeformován a potrhán.
• Mikročástice: Do okolních materiálů byly střepinovým efektem zabořeny mikročástice z potahového materiálu kufru, ve kterém byla nálož pravděpodobně umístěna.
• Součásti bomby: Vyšetřovatelé objevili silně poškozený rám kufru a zbytky upraveného hodinového strojku s chemickými stopami výbušniny, který sloužil jako časovač.
Oba letové zapisovače („černé skříňky“) byly nalezeny a odeslány k analýze do Amsterdamu.
• CVR (Cockpit Voice Recorder): Zapisovač hovorů v kokpitu byl nalezen poblíž zadní části trupu. Analýza v laboratořích Allen Aircraft Radio Internacional potvrdila, že záznam komunikace a zvuků v kabině probíhal normálně až do 16:01:29 UTC, kdy byl náhle přerušen v důsledku ztráty elektrického napájení. Poslední zaznamenanou aktivitou byl příjem meteorologických zpráv VOLMET.
• FDR (Flight Data Recorder): Zapisovač letových dat byl nalezen ve značně poškozeném stavu. Analýza v laboratořích společnosti KLM ukázala, že záznam čtyř klíčových parametrů (výška, rychlost, kurz, vertikální zrychlení) nevykazoval žádné anomálie až do posledních dvou sekund před přerušením napájení. V tomto krátkém okamžiku byla zaznamenána prudká změna vertikálního zrychlení, což odpovídalo rázové vlně exploze.
Lékařské posudky a ohledání těl obětí poskytly další klíčové důkazy o průběhu katastrofy. Tyto nálezy implikují, že část cestujících byla naživu a při vědomí i po rozpadu letounu:
• U většiny obětí byly zjištěny tělesné reakce na extrémní stres.
• V pěti případech byla v krvi prokázána přítomnost oxidu uhelnatého, což naznačuje, že se oběti krátce nadýchaly zplodin hoření pyrotechnické slože.
• Téměř ve všech případech byly nalezeny tukové embolie v plicích, což je typická reakce organismu na prudkou dekompresi.
• Bylo prokázáno, že některá zranění utrpěli cestující ještě před dopadem na zem.
• U některých obětí byla zjištěna zvýšená fyzická aktivita, což pravděpodobně odpovídá snaze udržet se ve zmítajícím se a rozpadajícím se trupu.
Souhrn těchto důkazů z trosek, zapisovačů a lékařských expertiz vedl vyšetřovací komisi k jednoznačnému závěru o příčině nehody.
6.0 Závěry vyšetřovací komise a pachatelé
Na základě komplexního vyšetřování a souhrnu nezvratných důkazů stanovila komise Federálního ministerstva dopravy jako jednoznačnou příčinu nehody celkové rozrušení letadla způsobené explozí nastražené trhaviny. Událost byla oficiálně klasifikována jako teroristický čin.
Vyšetřovací komise rekonstruovala mechanismus útoku následovně: trhavina byla spolu s časovacím zařízením (upraveným hodinovým strojkem) umístěna v menším kufříku. Ten byl vložen do většího černého kufru a uložen do předního nákladového prostoru letadla. Exploze způsobila okamžité a fatální poškození primární struktury trupu a klíčových řídicích systémů, což vedlo k následnému rozpadu letounu ve vzduchu.
Den po nehodě, 27. ledna 1972, zatelefonoval anonymní muž do redakce švédských novin Kvällsposten. Špatnou švédštinou se přihlásil k útoku jménem chorvatské nacionalistické a separatistické organizace Ustaša. Tato skupina byla známá pácháním teroristických akcí proti jugoslávským cílům, včetně útoku na jugoslávské velvyslanectví ve Stockholmu v předchozím roce. Přestože trestní stíhání proti neznámému pachateli bylo zahájeno, konkrétní viník nebyl nikdy oficiálně dopaden a odsouzen.
Pozdější zjištění ukazují na konkrétní osobu, chorvatského nacionalistu Josipa Seniće, který je považován za pachatele, jenž bombu do letadla umístil. Ten měl nastoupit do letadla a při mezipřistání vystoupit, přičemž své zavazadlo s náloží zanechal na palubě. I přes jasné důkazy a silné indicie o pachatelích se v průběhu let objevily alternativní teorie, které se pokoušely oficiální závěry zpochybnit.
7.0 Konspirační teorie a jejich vyvrácení
Každá významná letecká katastrofa se často stává živnou půdou pro vznik konspiračních teorií a nehoda letu JAT 367 není výjimkou. I přes jasné a veřejně dostupné důkazy se objevily snahy o alternativní výklad událostí.
Nejznámější konspirační teorie se objevila v roce 2009. Tým novinářů (Peter Hornung-Andersen, Tim van Beveren, Pavel Theiner) přišel s tvrzením, že letadlo bylo ve skutečnosti sestřeleno československou protivzdušnou obranou v mnohem nižší výšce (kolem 800 m). Své argumenty opírali o údajný vliv Státní bezpečnosti (StB) na vyšetřování, zpochybnění velikosti rozptylu trosek a pochybnosti o autenticitě záznamů z černých skříněk.
Tato teorie je v přímém rozporu s veškerými fyzickými důkazy a logikou vyšetřování. Oficiální verze je podpořena řadou faktů, které konspirační teorii vyvracejí:
• Svědectví přeživší: Sama Vesna Vulović označila tuto teorii za absurdní, nesmyslnou a senzacechtivou.
• Dostupnost spisu: Kompletní vyšetřovací zpráva je veřejně dostupná v Národním archivu, což svědčí o transparentnosti vyšetřování.
• Mezinárodní účast: Vyšetřování se účastnili experti z Jugoslávie a Nizozemska. Jakákoliv manipulace ze strany StB by byla v takovém mezinárodním prostředí extrémně obtížná a nepravděpodobná.
• Nepravděpodobnost utajení: Odpal rakety země-vzduch je operace, kterou by bylo prakticky nemožné utajit před desítkami či stovkami zúčastněných osob.
• Fyzické důkazy: Nejdůležitějším protiargumentem jsou jasné a věrohodné fyzické důkazy o výbuchu bomby – nález zbytků výbušniny, části hodinového strojku a charakter poškození trupu směrem zevnitř ven.
• Jugoslávské vyšetřování: Paralelní vyšetřování jugoslávské strany rovněž nezávisle potvrdilo, že za útokem stáli chorvatští nacionalisté.
Oficiální verze, založená na pečlivé analýze důkazů, tak zůstává jedinou potvrzenou a věrohodnou příčinou této tragédie.
8.0 Následky a odkaz události
Tragédie letu JAT 367 zanechala trvalou stopu nejen v historii letectví, ale především v životech pozůstalých. Její odkaz je dnes připomínán skrze neuvěřitelný příběh přežití a pietní místa, která uctívají památku obětí.
Letuška Vesna Vulović se stala symbolem naděje a národní hrdinkou v bývalé Jugoslávii. Po nehodě strávila měsíce v nemocnicích, nejprve v Československu a poté ve své vlasti. I přes těžká zranění se plně zotavila a znovu se naučila chodit. Její přežití pádu z výšky 10 050 metrů bylo zapsáno do Guinnessovy knihy rekordů. Po uzdravení se vrátila do práce pro společnost JAT, kde působila v administrativní pozici až do roku 1992. Vesna Vulović zemřela v prosinci 2016 ve věku 66 let.
Na památku obětí katastrofy byly v blízkosti Srbské Kamenice vybudovány dva pomníky. První se nachází u silnice vedoucí do Nové Olešky a druhý stojí přímo v lese, poblíž místa, kam dopadla zadní část trupu s jedinou přeživší. Tato místa slouží jako trvalá připomínka tragické události.
Nehoda letu JAT 367 zůstává v paměti jako brutální teroristický čin, který si vyžádal 27 nevinných životů. Je mementem zranitelnosti civilního letectví a politického extremismu. Zároveň je však tato tragédie neodmyslitelně spjata s neobyčejným příběhem Vesny Vulović, jejíž zázračné přežití se stalo silným symbolem lidské vůle a odolnosti tváří v tvář nepředstavitelné katastrofě.