1. Počáteční události a nález ostatků (červen – říjen 1987)
Případ úmrtí tří mladých lidí v severních Čechách v létě 1987 představuje jednu z nejkomplexnějších kauz v moderní historii české kriminalistiky. Počáteční fáze, zahrnující jejich zmizení, intenzivní soukromé pátrání rodičů a následné oficiální nálezy ostatků, odstartovala zdlouhavé a komplikované vyšetřování, které trvalo více než patnáct let. Tato kapitola chronologicky shrnuje klíčové události, které položily základy pro všechny následující kroky vyšetřovacích orgánů.
Na konci června 1987 se ing. Pavel Plšek (23), Lenka Vítová (22) a Petr Havel (26) vydali na plánovaný týdenní výlet do severních Čech. V plánu měli nejprve pomoc na chalupě rodiny Plškových v Mikulášovicích a poté pobyt v oblasti Hřenska. Ani jeden z nich neměl v úmyslu prodlužovat výlet nad rámec jednoho týdne.
Když se trojice ani na konci července nevrátila a nepodala o sobě žádnou zprávu, znepokojení rodiče zahájili intenzivní pátrání. Po neúspěšných telefonátech do nemocnic v děčínském okrese ohlásili jejich pohřešování. Ve snaze urychlit pátrání navštívili 30. července 1987 osobně Federální kriminální ústřednu (FKÚ) a iniciovali odvysílání pátracích relací. Rozhlasová stanice Zelená vlna reagovala okamžitě a relaci odvysílala již 31. července, Československá televize pak relaci FKÚ zařadila do vysílání 31. srpna a o čtrnáct dní později.
Souběžně s oficiálním pátráním probíhaly i akce organizované rodiči a přáteli ze Svazu ochránců přírody. Od 17. srpna 1987 prohledávali po dobu jednoho týdne rozsáhlé skalní útvary v okolí Hřenska na základě informací získaných z předchozích vyprávění pohřešovaných. Podařilo se jim získat svědectví o údajném pohybu trojice na Vlčí hoře, v Kyjově u Krásné Lípy a v restauraci v Jetřichovicích, kde však stopa končila.
Klíčový obrat nastal 26. září 1987, kdy trampové z Teplicka nalezli poblíž Fučíkovy stezky v lesním prostoru na Mezní Louce dvě lidské lebky. Ačkoliv se zpráva dostala k rodičům, na přímý dotaz byli oficiálně ujištěni, že se jedná o nález starý nejméně pět let. Tato prvotní dezinformace, která se později ukázala jako nepravdivá, zasela nedůvěru v oficiální vyšetřování hned v jeho počátku.
Navzdory prvotnímu pochybení pokračovalo pátrání ze strany bezpečnostních složek. Dne 6. října 1987 bylo při dalším ohledání místa nalezeno kompletní torzo tří kosterních pozůstatků. Rodiče byli o tomto nálezu informováni 8. října. Následné kroky vyšetřovatelů se soustředily na detailní zkoumání nalezených ostatků za účelem určení identity obětí a příčiny jejich smrti.
2. Prvotní ohledání a soudně-lékařské expertizy (1987-1988)
Soudně-lékařské expertizy nalezených ostatků hrály zásadní roli ve snaze určit identitu obětí, možnou příčinu smrti a další klíčové okolnosti. Právě zjištění, ale i nejasnosti a rozpory vyplývající z této fáze, zásadně formovaly směr celého dalšího vyšetřování a staly se základem pro formulaci prvotních vyšetřovacích verzí. Následující shrnutí syntetizuje klíčová zjištění z pitevních protokolů a souvisejících posudků.
Lenka Vítová (Pitevní protokol č. 1010/87)
• Identifikace: Ostatky byly určeny jako ženské pohlaví, odhadovaný věk 20 ± 5 let, výška 168 ± 5 cm, krevní skupina „A“.
• Rozpory: Ačkoliv posudek konstatoval, že nebyly nalezeny skutečnosti vylučující ztotožnění, pozdější rekapitulace spisů poukázaly na rozpory v barvě vlasů (protokol uvádí tmavě hnědé, jiné části spisu světlé).
• Stav ostatků: Kosterní nález byl oblečen do hrubě pleteného svetru, dvou trik, zbytků sukně a pohorek. Byly zajištěny delší tmavohnědé vlasy.
• Příčina smrti: Z kosterního nálezu nebylo možné stanovit příčinu smrti. Posudky zvažovaly hypotézy zásahu bleskem nebo otravy botulotoxinem z jídla v kotlíku. Toxikologická analýza obsahu kotlíku vyloučila přítomnost toxinů jedovatých hub, konkrétně amanitinů a falloidinů. Žádnou z hypotéz se nepodařilo potvrdit ani vyvrátit.
Ing. Pavel Plšek (Pitevní protokol č. 1005/87)
• Identifikace: Ostatky byly určeny jako mužské pohlaví, odhadovaný věk 23 ± 5 let, výška 178 ± 5 cm. Jako nejpravděpodobnější byla stanovena krevní skupina „O“.
• Rozpory: Posudek explicitně uvádí nesrovnalosti v zubním záznamu ve srovnání se zdravotní dokumentací ing. Plška. Pozdější rekapitulace spisů odhalily i další rozpory týkající se krevní skupiny (ve spisech uváděna i „A“) a výšky (uváděno i 185 a 193 cm).
• Stav ostatků: Nález byl oblečen do trika s dlouhým rukávem, tepláků a pohorek. Byly zajištěny delší světlé hnědé vlasy.
• Příčina smrti: Z kosterních pozůstatků nebylo možné určit příčinu smrti.
Petr Havel (Pitevní protokol č. 1011/87)
• Identifikace: Ostatky byly určeny jako mužské pohlaví, odhadovaný věk 25 ± 5 let, výška 176 ± 5 cm. Jako nejpravděpodobnější byla stanovena krevní skupina „O“.
• Rozpory: I v tomto případě byly zjištěny nesrovnalosti v zubním záznamu. Dále byly zaznamenány rozpory v krevní skupině (ve spisech uváděna i „A“) a barvě vlasů (protokol uvádí světlehnědé, což podle rodiny nesouhlasilo).
• Stav ostatků: Nález byl oblečen do košile, trička, kalhot typu „jeans“ a bot typu „kanada“. Zásadním nálezem byla prádelní šňůra s dvojitou smyčkou ovinutá okolo pravého zápěstí. Na lebce byl zjištěn otvor v levém nadočnicovém oblouku o rozměrech 1,5 x 1,5 cm, u kterého nebylo možné určit, zda vznikl zaživa.
• Příčina smrti: Příčina smrti nebyla stanovena.
Ohledání místa činu navíc odhalilo skutečnosti naznačující zjevnou manipulaci s těly. Ostatky Petra Havla a ing. Pavla Plška byly přikryty velkou borovicovou větví, která prokazatelně pocházela ze stromu vzdáleného přibližně 40 metrů. Ostatky Lenky Vítové byly z větší části zahrabány ve skalní úžlabině pod nánosem zeminy. Tyto znepokojivé a nejasné nálezy zásadně ovlivnily první fázi oficiálního trestního řízení. Tyto četné a závažné rozpory nejenže zpochybnily prvotní identifikaci obětí, ale staly se i jedním z hlavních důvodů pro pozdější plánování testů DNA ze strany ÚDV, neboť zpochybňovaly samotný základ vyšetřování.
3. Vyšetřování v letech 1987-1989 a jeho prvotní zastavení
První fáze vyšetřování, vedená v kontextu tehdejší doby, se navzdory závažnosti nálezu a podezřelým okolnostem ubírala směrem, který vyústil v kontroverzní a později opakovaně zpochybněné rozhodnutí. Dne 26. září 1987, tedy v den nálezu lebek, zahájil vyšetřovatel Veřejné bezpečnosti (VB) v Děčíně trestní stíhání pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 trestního zákona (ublížení na zdraví s následkem smrti).
Vyšetřovatelé pracovali s několika hlavními verzemi: nešťastná náhoda (zásah bleskem, otrava jídlem či houbami), sebevražda a vražda. Navzdory důkazům o manipulaci s těly, které silně indikovaly cizí zavinění, dospěly orgány k závěru, který tuto možnost vylučoval. Klíčovým momentem se stalo rozhodnutí vyšetřovatele ze dne 30. prosince 1988, kterým bylo trestní stíhání zastaveno s odůvodněním, že „skutek není trestným činem“. Toto rozhodnutí fakticky uzavřelo první etapu vyšetřování a otevřelo cestu k přezkumu, který následoval až po společenských změnách.
4. Obnovení vyšetřování a změna právní kvalifikace (1990-1991)
Po roce 1989 vedly společenské změny a především vytrvalá iniciativa pozůstalých k přehodnocení celého případu. Kritický přezkum původních závěrů ze strany nadřízených orgánů vedl k obnovení vyšetřování a zásadní změně v nahlížení na okolnosti úmrtí.
Na základě podnětů matky Pavla Plška, paní Pavly Neumannové, z listopadu 1990 bylo usnesením ze dne 16. ledna 1991 trestní stíhání obnoveno, opět pro trestný čin ublížení na zdraví.
Zásadní obrat však přinesl až pokyn krajského prokurátora z 1. července 1991. Ten po kritickém zhodnocení spisového materiálu konstatoval, že smrt poškozených byla spíše než důsledkem přírodních sil, sebevraždy či nešťastné náhody „smrtí zaviněnou, násilnou“. Svou argumentaci opřel o zjevné a cílené ukrytí těl, které svědčilo o snaze pachatele (či pachatelů) oddálit jejich nález: „…vzhledem k tomu, že mrtvá těla byla zjevně skryta (tělo L. Vítové bylo zahrabáno a dvě další těla byla přikrytá větví pocházející ze stromu vzdáleného několik desítek metrů), k usmrcení těchto osob tedy muselo dojít zaviněným jednáním nezjištěné osoby, případně osob, kdy pachatel či pachatelé se skrytím mrtvol snažili jejich nález oddálit.“
Ačkoliv byla právní kvalifikace de facto změněna na násilný trestný čin, ani obnovené vyšetřování nevedlo k identifikaci pachatele. Dne 27. listopadu 1991 bylo proto usnesením Krajského úřadu vyšetřování PČR v Ústí nad Labem trestní stíhání opět přerušeno, protože se „nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující konat trestní stíhání proti určité osobě“.
5. Zapojení Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV)
Vzhledem k přetrvávajícím pochybnostem o objektivitě původního vyšetřování a podezření na možné politické pozadí událostí se případ dostal do kompetence Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV). Tento krok znamenal významný posun, neboť šetření se nově zaměřilo i na prověřování hypotéz o zapojení bývalé Státní bezpečnosti (StB) do samotných událostí nebo jejich následného krytí.
Šetření ÚDV bylo formálně iniciováno na základě podnětu poslance Ing. Josefa Holuba ze dne 15. listopadu 1992. Úřad provedl komplexní prostudování všech dostupných spisových materiálů, vedl nové výslechy a formuloval nové vyšetřovací verze.
Z úředního záznamu ÚDV ze dne 8. března 2001, který shrnuje výsledky prostudování starších spisů, vyplývá ostrá kritika původního postupu. Úřad konstatoval, že se vyšetřovatelé v 80. letech nedostatečně vypořádali s klíčovými důkazy, jako byla zjevná manipulace s těly a nález prádelní šňůry. Záznam rovněž zdůraznil, že původní vyšetřování ignorovalo zásadní stanovisko lékařů přítomných při ohledání místa činu, kteří již 29. září 1987 uvedli, že nalezené lebky „byly s největší pravděpodobností na místo nálezu doneseny“. Na základě těchto kritických zjištění byly formulovány nové vyšetřovací směry, které se úřad rozhodl systematicky prověřit.
6. Klíčové vyšetřovací verze a postupy ÚDV (1992-2004)
Na základě porady vyšetřovacího týmu ze dne 22. května 2001 přistoupil ÚDV k systematickému prověřování pěti hlavních vyšetřovacích verzí, které se snažily postihnout široké spektrum možných pachatelů a motivů.
1. Podezřelý Ladislav F: Prověření role bývalého náčelníka oddělení ochrany státních hranic (OSH) v Hřensku. Podezření se opíralo o údajnou změnu trasy pohraničních hlídek v kritické době a o záznam o výjezdu služebního vozidla, ve kterém měl Foršt figurovat v den předpokládané smrti obětí (29. 6. 1987).
2. Podezřelý Ivan H: Měl s trojicí původně jet, ale účast zrušil. ÚDV analyzoval nesrovnalosti v jeho alibi – jako důvod uvedl úmrtí babičky, která však zemřela již 14. června 1987 a zpopelněna byla 19. června 1987, tedy výrazně dříve, než bylo původně tvrzeno. Prověřován byl i jeho tehdejší vztah s přítelkyní Petra Havla.
3. Podezřelý Jindřich S: Horolezec, který se v případu od počátku angažoval a aktivně označoval za pachatele Ladislava F. Vzhledem k jeho detailní znalosti terénu prověřoval ÚDV i jeho možnou účast na činu.
4. Neznámý pachatel s ekonomickým motivem: Tato hypotéza pracovala s možností, že se oběti mohly zapojit do pašování v hraniční oblasti. V této souvislosti byla prověřována osoba Gustava Ginzela a jeho chalupa „Hnojník“ v Jizerských horách, kde v minulosti Lenka Vítová pobývala.
5. Utajovaná akce StB (Akce „ODKLON“): Hypotéza, že smrt trojice byla nechtěným důsledkem utajované zpravodajské operace StB ve spolupráci s východoněmeckou Stasi. ÚDV cíleně pátral v archivech po materiálech k „Akci ODKLON“, avšak bylo zjištěno, že relevantní svazky byly zničeny (dne 7. března 1988 a 5. prosince 1989).
Kromě prověřování těchto verzí plánoval a provedl ÚDV i další významné úkony. Bylo vyžádáno odborné vyjádření Kriminalistického ústavu Praha k uzlům na prádelní šňůře, které konstatovalo, že se pravděpodobně jedná o tzv. francouzský vrcholový uzel, jehož zhotovení nevyžaduje speciální znalosti. V plánu bylo rovněž provedení testů DNA z kosterních ostatků za účelem definitivního ověření jejich identity, což bylo nezbytné s ohledem na zásadní nesrovnalosti ve forenzních posudcích z let 1987-1988. Rozsáhlé úsilí ÚDV však bylo ukončeno dříve, než mohly být všechny plánované kroky dokončeny.
7. Odejmutí případu a jeho konečné odložení
Finální fáze vyšetřování byla charakterizována kompetenčními spory mezi státním zastupitelstvím a ÚDV, které vyústily v definitivní uložení spisu bez objasnění okolností úmrtí.
Přestože ÚDV plánoval další vyšetřovací úkony, došlo ke klíčové události dne 4. dubna 2002. Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem odejmulo případ Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu s odůvodněním, že pro jeho šetření není dána věcná příslušnost ÚDV. Spisový materiál byl postoupen Správě Severočeského kraje Policie ČR.
Tento krok následoval po dřívějším usnesení vyšetřovatele ÚDV ze dne 8. října 1999, kterým byl původní podnět Ing. Holuba již jednou odložen, protože se „nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání“.
Poslední zaznamenaný kontakt ÚDV s rodinou oběti proběhl dne 10. srpna 2004, kdy bylo matce Petra Havla sděleno, že rozhodnutí státního zástupce o odejmutí věci je pro úřad závazné a ÚDV se již případem dále nezabývá.
I přes opakované pokusy různých vyšetřovacích orgánů v průběhu více než patnácti let, změnu právní kvalifikace na násilný trestný čin a rozsáhlé šetření ze strany specializovaného útvaru zůstaly okolnosti úmrtí Petra Havla, ing. Pavla Plška a Lenky Vítové oficiálně neobjasněny a případ byl s konečnou platností odložen.